Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Lukáš Pour

Vždycky mě bavilo střílení gólů

Patří k nejznámějším českým esportovým hráčům, ale má za sebou i solidní kariéru v "reálném" fotbale, která navíc stále pokračuje. Lukáš "T9Laky" Pour vypráví nejen o svých začátcích.

V kolika letech jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal asi ve čtyřech letech, přivedli mě k němu rodiče, asi hlavně moje mamka a začínal jsem ve Slavoji Hloubětín. Byl jsem tam sice jeden z nejmladších, tak to byl trošku problém, ale hrozně jsem chtěl hrát fotbal. (směje se)

Na jakém postu jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?

Nastupoval jsem jako útočník a samozřejmě jsem měl rád střílení gólů, ale postupem času jsem se posunul do středu zálohy a posléze až do obrany. Dávat góly byla vždycky ohromná radost.

Vybavíš si svůj první gól ze svých fotbalových začátků?

Nevím, jestli si pamatuju ten úplně první, protože myslím, že byly rovnou tři. (směje se) Tenkrát se na nás přijeli podívat zástupci jednoho týmu a před zápasem se říkalo, že jestli se jim bude někdo líbit, tak si nás vezmou. Navíc jsem hrál proti starším klukům, takže když jsem dal v zápase tři góly, tak si mě hned po skončení utkání vybrali.

Jaká vzpomínka se ti vybaví, když vzpomínáš na svoji fotbalovou kariéru?

Vybaví se mi velká spousta odmakaných prázdnin, spousta tréninků, možná i nějaká zranění, ale nemám nic extra, co bych konkrétně vypíchnul.

Kdo byl tvůj fotbalový vzor a ovlivnil tě nějakým způsobem?

Mým fotbalovým vzorem byl Fernando Torres ještě v Atléticu Madrid, když tam byl jako nejmladší kapitán. Vždycky jsem se koukal na jeho videa a chtěl jsem střílet góly jako on.

Popiš ve zkratce tvojí fotbalovou kariéru, kterou máš dosud za sebou.

Mým prvním klubem byl tedy Slavoj Hloubětín, poté si mě vzal FC King a postupem časem jsem chtěl jít někam výš, takže jsem začal hrát za Meteor, kde jsem ale moc nehrával. Kamarád ze třídy mě tenkrát přemluvil, ať jdu hrát do Dolních Počernic, kde jsem vyrůstal. Po nějaké době jsem se chtěl opět posunout, tak jsem přestoupil do Fotbalové akademie Praha, kde jsme hráli přebor. Nastřílel jsem tehdy asi 15 gólů za sezonu, takže jsem byl rád, že se mi dařilo. Následně mě čekal přesun do chlapů, takže jsem se stěhoval do Úval, kde jsme hráli divizi, což byl velký skok. Nějakou dobu jsem se s tím pral, ale myslím, že nakonec celkem dobře. Ale pak přišla FIFA kariéra, takže jsem šel hrát zpět do Dolních Počernic.

Na jaké pozici v současnosti v Dolních Počernicích Hraješ a jak často trénujete?

Trénujeme dvakrát třikrát týdně. Momentálně nastupuji na pozici stopera, spíše mám radši středního záložníka, ale v současnosti to rozehrávám ze zadu.

Proč si myslíš, že se dnes neživíš jako profesionální fotbalista?

Vždycky jsem se chtěl dostat do vrcholového fotbalu, ale bohužel to prostě nevyšlo. Možná tam byla nějaká zranění, ale myslím, že jsem k tomu spíš neměl takovou tu potřebnou píli, že bych sám od sebe chodil běhat a makat navíc. Mým hlavním cílem bylo vždy vyhrávat.

Pomáhají ti zkušenosti z reálného fotbalu při hraní FIFY?

Myslím, že ani ne. Je to úplně o něčem jiném. Když hrajete FIFU jen pro zábavu, tak ji můžete zkusit hrát jako fotbal, ale pravděpodobně byste s tím na žádném turnaji neuspěli.

Jak ses dostal ke hraní fotbalových videoher?

Dostal jsem se k nim hlavně díky taťkovi. Od mala jsme spolu hráli všechny ty ročníky FIFY. Celkem mi to šlo, tak jsem se přihlásil na nějaký a turnaj. Takže takhle jsem se k tomu současnému hraní dostal.

Jakou první fotbalovou hru jsi hrál?

Moje první FIFA byla ročník 2002. Pamatuji si to z toho důvodu, že například bylo možné dát skluz na gólmana a dostala se za to rovnou červená. (směje se)

Jak dlouho hraješ fotbalové hry a jak se ti povedlo stát se profesionálem?

Hraju od toho ročníku 2002, možná o něco málo déle. Profíkem jsem se stal díky mému úspěchu na jednom z větších turnajů, které jsem vyhrál. Po něm přišla další vítězství, další nabídky.

Jak často trénuješ hraní FIFY a kolik času ti to zabere?

Trénuji každý den, jen občas vynechám kvůli odpočinku. Trénuji nějakých pět šest hodin, na začátku ročníku to může být ale až deset. Jde hlavně o psychickou, než fyzickou námahu.

Kterého úspěchu si ve FIFĚ nejvíc považuješ a čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

Za svůj největší úspěch považuji vítězství v Datart e:LIZE a také postup na evropský turnaj jako jediný Čech. V budoucnu bych se chtěl na podobné turnaje dostávat stabilně.

Jak dlouhá může být kariéra esportového hráče a uvažoval jsi na tím, že by ses chtěl jednou angažovat na nějaké pozici také v profi fotbale?

Kariéra profi hráče může trvat tak do 30 let, někdy i déle, ale záleží i jaké hry. U FIFY si myslím, že je možné hrát jako prosík i po třicítce. Já bych chtěl v budoucnu pokračovat hlavně u FIFY, například se rozvíjet v pozici manažera, ale samozřejmě by mě lákalo dělat trenéra, nebo asistenta v reálném fotbale.

Co pro tebe znamená fotbal?

Znamená pro mě fakt hodně. Je to pro mě odpočinek, při kterém zapomenu na všechno, uklidním se a hlavně se dostanu na vzduch.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená radost. Miluju, když dáme gól a seběhneme se všichni radovat, radují se i fanoušci a jde mi u toho mráz po zádech.

Další příběhy

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).