Dvakrát vyhrál ligový titul, se Spartou si zahrál i Ligu mistrů. „Byly to nádherné časy,“ libuje si Radim Holub, někdejší útočník Jablonce nebo Mladé Boleslavi, který v nejvyšší soutěži nastřílel 77 gólů. „Proti Slavii se mi podařilo vstřelit hattrick a jeden z těch tří gólů byl asi nejhezčí z celé mojí kariéry: brankář Zdeněk Jánoš vykopával, míč jednou skočil a potom jsem lobem překonal gólmana, který vyběhl.“

Jak vypadaly vaše fotbalové začátky? V kolika letech jste začínal, na jakém místě to bylo a kdo vás k fotbalu přivedl?

Začínal jsem v Rozhovicích nedaleko Chrudimi, kde hrával můj otec. Přivedl nás s bráchou, když nám bylo mezi šesti a sedmi lety. Zpočátku jsem hrál na pozici pravého obránce a pak jsem se přesunul dopředu. Ve dvanácti letech jsem přestoupil do Pardubic, kde jsem setrval pět let.

Dařilo se vám dávat v mládežnickém věku góly?

Člověk to asi musí mít dané seshora, aby se uměl do šancí dostat. Musí se narodit s uměním stoupnout si do vápna tak, aby ho balon trefil.

Co pro vás znamenalo nastoupit v profesionální soutěži, v první lize?

Byl to samozřejmě splněný sen. Každý fotbalista chce první ligu hrát. Jezdíval jsem se na ní s taťkou dívat do Hradce Králové, když tam chodívalo dvacet tisíc lidí. Člověk si přál, aby se mu to podařilo. A v Hradci jsem také později v první lize poprvé nastoupil.

Vzpomenete si na první ligovou branku?

To bylo asi po půl roce mého účinkování v lize. Myslím si, že to bylo proti Baníku Ostrava a že jsme vyhráli 1:0.

Popsal byste tuto branku a vaší následnou oslavu?

Teď už si to bohužel přesně nevybavuji. Ale jelikož to byl první ligový gól, asi jsem lítal po hřišti.

Z Hradce Králové jste se přesunul do Jablonce. Utkvěl vám v paměti první nebo nějaký jiný gól, který jste vstřelil v jabloneckém dresu?

První gól také přesně nevím, ale myslím, že to bylo v osmém nebo devátém kole. Ale gól, který mi utkvěl v paměti, je ten ze semifinále poháru s Brnem, kdy jsem dával na 1:0 nebo 2:1 v prodloužení. Ten nás poslal do finále.

Následoval přestup do Sparty. V rudém dresu se vám povedlo vstřelit hned ve druhém zápase branku a právě proti Jablonci. Jaké jste měl pocity?

Byl to pojišťovací gól na 2:0. Samozřejmě jsem byl za něj rád, ale dát gól Jablonci bylo zvláštní.

Kdybyste měl jeden gól ze své kariéry označit za nejkrásnější, který by to byl?

Podařilo se mi vstřelit hattrick, když jsme hráli s Jabloncem doma proti Slavii. Nejhezčí byl právě jeden z těch tří gólů. Brankář Zdeněk Jánoš vykopával, míč jednou skočil a potom jsem lobem překonal gólmana, který vyběhl. Ten byl asi nejhezčí.

Dal jste někdy více gólů než zmíněný hattrick?

Několikrát jsem vstřelil dvě branky, ale více jak tři góly jsem v lize nedal.

Probíhá oslava jinak, když dosáhnete hattricku?

Zápas byl tehdy takový divoký, byla to přestřelka. Samozřejmě radost jsem měl, když byly góly rozhodující a týmu to pomohlo.

Měl jste nějaký oblíbený stadion, tým, nebo brankáře, proti kterému se vám dařilo, nebo na kterého jste se chtěl vytáhnout?

Oblíbeného soupeře ani brankáře asi ne. Ale dobře se mi hrálo například v Ostravě. Moc jsem to však nerozlišoval.

Jak se vám v současnosti daří střílet branky a kde tomu tak je?

Už pět let působím v Chrudimi, kde bydlím. Hrajeme ČFL a pár gólů jsem tady už vstřelil. Jsem tu spokojený na závěr kariéry.

Popsal byste nějaký gól, kterým jste potěšil místní fanoušky?

V jednom zápase minulé sezóny jsme vedli 1:0. Vedl jsem míč na bránu a všiml jsem si, že je gólman venku. Tak jsem ho přeloboval.

Jak se slaví góly na této úrovni?

Teď už moc neslavím. Zvednu ruku, poplácám si se spoluhráči a jdeme na půlku.

Co pro vás znamená gól, jak v kariéře, tak v životě?

Samozřejmě je to skvělý pocit. Nevím, jestli se to dá popsat pro ty, kdo fotbal nehráli. Radost a euforie.

A co pro vás znamená fotbal?

Teď, když jsem starší, už bych si bez něj možná dokázal představit být. Ale hrál jsem ho přes třicet let, takže ho ve svém životě považuji za velmi důležitý.