Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Grigar

Dokud budu cítit, že na to mám, budu pokračovat

Tomáš Grigar fotbalově vyrostl v Ostravě, vzdělával se na Letné, ale naplno rozkvetl až v Teplicích. Dokonce tak, že už tamní barvy obléká patnáct sezon v řadě.

Kdo tě přivedl k fotbalu?

K fotbalu jsem se postupně dostal sám. V první a druhé třídě jsem hrál hokej, ale to bylo časově hodně náročné. Ve třetí se pak u nás ve škole konal fotbalový nábor, kde jsem zaujal trenéry a od té doby se fotbalu věnuji.

Pocházíš z fotbalové rodiny?

Z fotbalové rodiny nepocházím. Můj otec sice kdysi hrál fotbal, ale pouze na amatérské úrovni.

Jsi odchovancem vítkovického fotbalu. Jak se tam pracovalo s mládeží?

V dorostu to bylo hodně jednoduché, jelikož jsme se jako gólmani rozcvičovali a připravovali většinou sami. Pak už jsme se jen postavili do brány a snažili se podat dobrý výkon.

Jak jsi se dostal do brány?

To je zajímavá příhoda. Jednou jsme hráli na plácku za naším domem a já se postavil do brány. Náhodou šel kolem trenér a když mě viděl chytat, tak mi řekl, ať dorazím na trénink. No a od té doby jsem začal chytat. (směje se)

Hrají v tomto rozhodování roli i fyzické parametry? Měl jsi určité předpoklady už v dětství?

Co si vzpomínám, tak jsem už kolem třetí třídy byl vyšší než ostatní, takže ano, měl jsem určité předpoklady.

Pamatuješ si na nějaký gól, který si vstřelil v dobách, kdy jsi hrál ještě v poli?

Popravdě si na žádný gól nevzpomínám. Já jsem v poli hrál hlavně v raném dětství, kde se člověk seznamuje s hrou a moc nad tím nepřemýšlí. No a od třetí třídy jsem hrál v podstatě jen v bráně.

Vybavuješ si na nějaký zápas, ať už z dorostu nebo ze žáků, na který rád vzpomínáš?

Co si vzpomínám, tak se mi na jednom turnaji podařilo vyhrát cenu pro nejlepšího gólmana. Už si nevzpomenu na název turnaje, ale byl to pro mě velký úspěch.

Jak těžký byl přechod z dorostu do vítkovického A-týmu?

Už v dorostu U18 jsem chodil s A-týmem na tréninky většinou jako třetí nebo čtvrtý gólman, což mi dost pomohlo v pozdějším přesunu do mužské kategorie. V A-týmu jsem pak působil jako třetí gólman, takže jsem ze začátku moc nechytal, ale celkově byla adaptace na mužský fotbal z mé strany v pohodě.

Proti komu jsi odehrál první zápas?

První zápas jsem odehrál proti Olomouci a hned premiérovém zápase jsem udělal velkou chybu, když mi blbě odskočil balón a my potom inkasovali. Zápas nakonec skončil 1:1.

Máš za sebou mnoho zápasů za mládežnické reprezentace, především za U21. Na co z toho nejraději vzpomínáš?

Jsou to určitě hezké vzpomínky. Když jsem byl v kategorii U20, tak jsme se dostali na MS do 20 let, což byla velká mezinárodní akce. V kategorii U21 to bylo také skvělé, protože když jsme letěli na kvalifikaci, tak jsme letěli s A-týmem, což byl velký zážitek. Tenkrát jsem se díky tomu podíval i na několik velkých stadionů.

Scházíš se s některými spoluhráči z U21 ještě dnes?

Popravdě moc ne, jelikož jsme všichni z různých částí republiky a máme nabité programy, tak na to není pořádně čas.

Jak se upekl tvůj přestup do Sparty v roce 2004?

Přestup se zrodil po MS U20 v Dubaji, kde se mi celkem zadařilo především v duelu s Brazílií. Dva měsíce na to jsem přestoupil do Sparty. Byla tam velká konkurence na post brankářské jedničky, kdy o něj bojovala velká jména jako Kouba, Blažek nebo Bičík. Ze začátku bylo velice těžké se prosadit, ale nakonec se mi to povedlo.

Pamatuješ si na svůj první zápas za Spartu?

Můj první zápas byl proti Opavě. Tenkrát byl na marodce Jarda Blažek, Petr Kouba už pomalu končil kariéru a rozhodovalo se mezi mnou a Davidem Bičíkem. Co si pamatuji, tak během zápasu byla hrozná zima, ale naštěstí jsme měli kvalitní tým a já si tak připsal vítězný debut.

Na Letné jsi především kryl záda Jaromíru Blažkovi. Jak se ti s ním spolupracovalo?

Musím říct, že spolupráce s Jardou Blažkem mi neskutečně pomohla, a i díky Petru Koubovi a především trenérovi gólmanů, Janu Stejskalovi, jsem dnes tam, kde jsem.

Tvojí nejpovedenější sezonou ve sparťanském dresu byl ročník 2007/2008, ve kterém jsi odchytal 19 ligových zápasů a zahrál sis i poháru UEFA. Který zápas ti nejvíce utkvěl v hlavě?

Paradoxně jsem před sezonou 2007/2008 měl odejít na hostování do Příbrami, ale tam jsme se nakonec nedomluvili. Ve Spartě jsem pak chytal hlavně za B-tým, kde jsem zažil hned několik povedených zápasů a postupně jsem se dostal na pozici brankářské jedničky v A-týmu. V sezoně se nám pak celkem dařilo, jen závěr se nám úplně nepovedl a my tak přišli o titul. (pokrčí rameny)

Co se pak stalo, že jsi v další sezoně už nenastupoval na postu brankářské jedničky?

Po sezoně se z Německa vrátil Jarda Blažek, takže jsem věděl, že nemám šanci se přes něj dostat. Poté mě oslovily Teplice a měly o mě zájem, a tak jsem přestoupil.

Proč sis vybral zrovna Teplice?

Tenkrát jsem před začátkem sezony byl s B-týmem Sparty na soustředění a Teplice byl prvním týmem, který o mě projevil zájem. Ze soustředění jsem tak předčasně odjel a zamířil jsem rovnou do Teplic.

V roce 2009 jsi odchytal dvě utkání za reprezentační A-tým. (Malta, Ázerbájdžán) Co pro tebe znamenalo?

Měl jsem velkou radost. Co si pamatuji, proti Maltě jsem odchytal jeden poločas, a pak jsem odehrál celý zápas proti Ázebájdžánu, za což jsem dodnes velmi rád.

Dres Teplic oblékáš již patnáctou sezonu. Jak jsi v Teplicích spokojený a jak tě vnímají fanoušci, když jsi tu už takovou dobu?

Spokojenost fanoušků se samozřejmě vždy odvíjí od výkonů. Pokud se vám daří, tak vás podporují a když ne, tak je to přesně naopak. Každopádně za dosavadní kariéru v Teplicích jsem opravdu rád a podpory od fanoušků si velice cením.

Dokázal sis před přestupem do Teplic představit, že bys tu vydržel takhle dlouho?

To si nedovede asi nikdo představit, že by v nějakém klubu strávil takovou dobu. Vždy jsem snil o tom, že se podívám i do zahraničí, což se mi bohužel nikdy nepodařilo. Jinak jsem samozřejmě vděčný, že jsem odehrál takovou porci zápasů v lize.

Kterou sezonu v Teplicích sis užil nejvíc?

Těch sezon bylo určitě víc než jen jedna. Třeba hned v první sezoně v Teplicích jsme vyhráli český pohár. Další vydařené období bylo za pana trenéra Ščasného, pod kterým jsme hráli dobrý fotbal a měli jsme skvělý tým.

Na který zápas v dresu Teplic vzpomínáš nejvíce?

Vzpomínám si na jeden opravdu pěkný zápas, kdy do Teplic přijela Sparta slavit titul a my zvítězili 3:1. Tenkrát byla i fantastická atmosféra.

Ve své sbírce máš dva tituly a jedno vítězství v poháru. Které trofeje si ceníš nejvíc?

Pro mě osobně je to český pohár s Teplicemi, jelikož jsem v rámci něj odchytal téměř všechny zápasy, zatímco když jsem získal ligové tituly ve Spartě, tak jsem se do hry ani pořádně nedostal.

Vloni na jaře jsi se stal nejstarším gólmanem, který kdy nastoupil v brance Teplic. Přemýšlel jsi nad tím, jak dlouho ještě budeš mít chuť tento rekord vylepšovat?

Dokud budu cítit, že na to mám fyzicky a výkonostně. Samozřejmě velkou roli v tom hraje i zdraví, ale dokud mám možnost chytat a cítím, že jsem platný, tak v tom budu pokračovat.

Přemýšlel jsi, čemu se budeš věnovat po skončení aktivní kariéry?

Určitě by mě bavilo trénovat, ale raději se staršími ročníky, nikoliv žáčky. Každopádně doufám, že u fotbalu nějakým způsobem zůstanu.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená radost, když se našemu týmu povede skórovat. Naopak inkasovaný gól pro mě znamená smutek, i když samozřejmě záleží, jaké jsou další okolnosti zápasu.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal je pro mě celoživotní láska.

Co bys poradil začínajícím fotbalistům?

Začínajícím fotbalistům bych poradil, hlavně ať se fotbalem baví a užívají si ho na maximum.

Další příběhy

Vlastimil Petržela

Když vstřelíme gól, mívám obrovskou radost

Proslavil se jako trenér Zenitu Petrohrad, nyní velí ostravskému Baníku na cestě za návratem do první ligy. Vlastimil Petržela ovšem býval i skvělým útočníkem, který si zahrál i na mistrovství světa 1982 ve Španělsku. „Dostat se tam, to bylo něco. Dal jsem i regulérní gól proti Kuvajtu, ale rozhodčí to posoudili jako faul nebo ofsajd. Nevím, ale Kuvajťan mě při tom kopl do hlavy,“ říká Petržela k neslavné remíze 1:1.