​Klára Cahynová již od mala měla jasno v tom, jakému sportu se bude věnovat. Nejdříve své skvělé výkony předváděla ve smíšeném kolektivu a následně si upevnila svoji pozici napříč ženskými kategoriemi. Své nadání prokázala jak na domácí scéně v dresu Slovácka či Slavie, ve které dosáhla na celkem čtyři ligové tituly, tak například v Americe, kde se jí mimo rozvíjení fotbalové kariéry podařilo získat i vysokoškolský titul. Česká reprezentantka se skvělým citem pro hru aktuálně válí za španělskou Sevillu. Je tak první Češkou, které se povedlo okusit atraktivní Primera División.

Jak jsi se dostala k fotbalu?

S fotbalem jsem začínala asi v pěti nebo šesti letech ve Zlíně, můj brácha i taťka ho také hrávali, tak jsem neměla na výběr. Přihlásili mě i na házenou, to jsem ale po prvním tréninku odpískala a zůstala jsem tak u fotbalu až do teď.

Fotbal tě tedy bavil, nebo tě k němu zpočátku rodina spíše trochu dotlačila?

Bavilo mě to hned od prvního tréninku, od mala jsem si užívala ten kolektiv a soutěživost a byla jsem ráda i s těmi kluky. Navíc jsem hrávala ještě doma s bráchou, o to to bylo pestřejší.

Vzpomeneš si na své první fotbalové krůčky? Jaké to bylo hrát s kluky?

Nemůžu si to vynachválit, jsem velice šťastná, že jsem s nimi až do 15 let hrála. Oni zas byli rádi, že jsem mezi nimi byla a vždy si mě hýčkali. Mám za to, že tou tvrdostí a větší konkurencí jsem se fotbal o to lépe naučila.

S jakými reakcemi ses setkala od kluků z protějších týmů? Když se ti je povedlo například obehrát?

Byli v pohodě, to spíš ti tatínci, kupříkladu takoví baníkovci, to nesli špatně. Nebo ti rodiče kluků, jejichž místo v sestavě jsem obsadila právě já. Měli narážky, proč hraje holka, však stejně v patnácti letech odejde, ale já jsem se to snažila nevnímat a jen si to užívat.

Jaké to bylo přejít ze smíšeného týmu do čistě ženského?

Ze začátku to byla velká změna, hrála jsem najednou s holkami, které byly až o deset let starší. Šla jsem sice do juniorek, ale trénovala jsem i s áčkem. Ze začátku mi tam chyběl takový ten adrenalin a nasazení. Na druhou stranu musím říct, že jsme měli skvělou trenérku, takže jsem si na to zvykala rychleji. Ve Slovácku jsem pak prožila nejlepší léta svojí kariéry.

Vzpomínáš si z tohoto období na důležité milníky, jako byl třeba první gól v ženském týmu Slovácka, případně něco z reprezentace?

První gól za Slovácko si teď úplně nevybavím, u národního týmu mě však jeden napadá, jednalo se o důležitou branku v rámci kvalifikace. Podařilo se mi to hezky trefit levačkou, kterou mám spíše na opírání, o to významnější to tak pro mě bylo. Těch gólů zas tak moc nedávám, spíše nahrávám, což se mi kolikrát vyčítá.

Co pro tebe znamenala pozvánka do ženského národního týmu?

Byla jsem velice šťastná a nemohla jsem se dočkat. Štěstím bez sebe pak byli především mamka s taťkou. Měli slzy dojetí a všem to volali, věděl o tom tak celý Zlín. Následně jsem byla nervózní, zda se objevím i v další nominaci a dostanu tak možnost pomalu sbírat jednotlivé minutky. To se mi postupně dařilo stále více. Po každé, když vstupuji na hřiště s národním dresem, tak pociťuji jak nervozitu, tak ohromné natěšení.

Byla pro tebe důležitější první nominace v rámci mládežnických reprezentačních kategorií nebo až ta seniorská?

Asi na stejno, i když ta seniorská je přeci jen taková prestižnější. U mládežnických kategorií se holky po roce střídají, naopak v seniorském výběru se již držíte a svojí výkonností se stále vracíte.

V další části tvé kariéry přišel přestup do Slavie, jak vzpomínáš na toto období?

Ze začátku mi chyběla rodina a chtěla jsem se vrátit. Přeci jen, když se holka z Moravy stěhuje do Prahy, tak je to obrovská změna. I z pohledu kabiny jsem vnímala rozdíl. Na Slovácku to bylo domáčtější, v hlavním městě zas byla větší konkurence s větším důrazem na samotný fotbal. Nějaký ten čas mi tak trvalo, než jsem se aklimatizovala a rozehrála, teď však zpětně pohlížím na přestup do Slavie s obrovskou spokojeností.

Po angažmá ve Slavii následovaly dva roky v USA. Byla to cesta spíše za studiem nebo čistě fotbalem?

Šla jsem tam za fotbalem, ale samozřejmě jsem chtěla mít i vysokou školu, protože vím, že s fotbalem po třiceti skončím a budu si chtít najít dobrou práci. Skloubení obojího dohromady se mi tak hodilo, zůstala jsem na celé studium a získala titul. Zároveň se nám fotbalově ohromně dařilo. Mimo vše zmíněné jsem se naučila i anglicky, takže na celou tuto zkušenost nemůžu říct ani půl špatného slova.

Jak bys porovnala fotbal v Česku s fotbalem v Americe?

V USA je fotbal nejpopulárnější ženský sport, už v tom je tak veliký rozdíl. V posledních letech se zdejší ženský fotbal výrazně posunul, ovšem v té době jsme ještě hodně zaostávali. Tam se vůbec nedělají rozdíly v tom, zda se jedná o ženský či chlapský fotbal, je to zkrátka fotbal. Jsou na ty holky pyšné a podporují je.

Musela to být cenná zkušenost. Byla potom touha jít někam znovu dál do světa?

Ano, tehdy jsem věděla, že když se do Čech vrátím, tak to bude pouze na chvíli. V hlavě jsem zas měla různé plány s tím, kam půjdu dál a co bych chtěla zkusit tentokrát. Nakonec jsem přestoupila do Německé Potsdami. Jednalo se asi o největší skok kariéry, jelikož tam bylo vše velice profesionální. Rychlost, nasazení a tréninky byly na úplně jiné úrovni. Trvalo mi přibližně půl roku si zvyknout a celkově to pro mě bylo dva a půl roku plné dřiny, které mi fotbalově ohromně daly.

Německé angažmá ale nebylo vrcholem kariéry, napadlo tě už v tu dobu, že by mohlo přijít ještě něco lepšího?

Ano, já to tak mám nastavené. I přesto, že teď hraji v Seville, jsem šťastná a užívám si možnosti hrát španělskou ligu, tak i tak přemýšlím, kam bych se mohla dále posunout. Věřím, že vždy mám nějaké místo na to se zlepšit a tím pak o to více pomáhat svými výkony tady v reprezentaci, abychom tak konečně dosáhli na postup na závěrečný šampionát.

Máš ještě nějaké sny či cíle kterých by si chtěla dosáhnout?

Celou kariéru říkám, že mám jeden sen a tím je právě postup s reprezentací na závěrečný šampionát. Teď nám to o kousek uteklo, kdy už jsme byli jedním krokem na Euru. Doufám však, že šance je a na to mistroství světa se probojujeme. Myslím si, že kádr na to máme a fotbalově se nám daří, byla by tak škoda toho nevyužít.

Co osobně vnímáš za největší klubový či reprezentační úspěch, kterého si dosáhla? Jsou to tituly se Slavií?

Asi jo, významný je i titul v Americe. Stále však věřím, že největšího úspěchu teprve dosáhnu a že se bude jednat o něco velkolepého.

Jak bys popsala fotbal a život obecně ve Španělsku? Jaká tam je kultura?

Španělé jsou známí tím, že fotbal opravdu milují. Když jdeme po ulici, tak nás lidé poznávají, chtějí se s námi bavit, dívají se na nás jak na idoly pro malé holky i kluky. Lidé se na nás chodí dívat, podporují nás, v tom cítím ten největší rozdíl. Ligová utkání jsou vysílaná v televizi, všichni tak k tomu mají lepší přístup. Život tam je skvělý, Španělé jsou přátelští a pohodoví, vše je pro ně siesta, klídek. Na hřišti je to něco úplně jiného.

Určitě už můžeš za ty roky hodnotit. Vnímáš, že se ženský fotbal ve světě i v ČR posouvá? Více se o něm mluví, více se profesionalizuje…

To je těžká otázka (přemýšlí) ..., ano, posouvá se to. Holky hrají v zahraničí a úroveň národního týmu se tak zvyšuje. Pořád mi však přijde velice smutné to, že na zápas národního týmu přijde pouze pět set lidí, což v porovnání s jinými státy, kde národní tým vyprodává stadiony, je obrovský rozdíl. Sice se tedy posouváme, ale opravdu pomalým tempem.

Jak si vnímala nedávné El Clásico v Lize mistrů?

Bylo krásné vidět, jak se lidi na ten zápas těší. Lístky byly vyprodané během tří hodin a mluvilo o tom celé Španělsko, potažmo vlastně celá Evropa. Jedná se o rekordní návštěvnost na ženském fotbale a je to jen důkaz toho, že to jde.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená radost, emoci, kterou s fanoušky prožíváme, a je to to nejhezčí, co hráč může zažít.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená hrozně moc, je to mojí součástí již od šesti let. Dal mi jedny z nejhezčích zážitků, co jsem v životě zažila a představuje vzpomínky, co si budu celý život pamatovat. Jsem velmi ráda, že hraji právě tento sport.

Co bys poradila začínajícím fotbalistkám?

Začínajícím fotbalistkám bych poradila především to, ať si fotbal užívají a těší se na každý trénink. Ať si najdou vzor, kterému by se chtěly vyrovnat a soustředí se jen na sebe. ať věří tomu, že na emoce a zážitky spojené s tímto sportem a týmovým kolektivem budou vzpomínat celý život, tak ať do toho dají vše a pořádně si to užijí!