David Hubáček
Brno, to byl soupeř pro mě!
S fotbalem začínal ve Zlíně, postupně se propracoval až do prvního mužstva, se kterým v roce 2002 slavil postup do nejvyšší soutěže. „Když jsme postoupili do ligy, tak pro nás byl svátek každé utkání. Samozřejmě velice rád vzpomínám na Spartu, kde jsme neskutečně vyhráli 1:0,“ vzpomíná na jeden z nejsenzačnějších výsledků v novodobé historii moravského klubu.
Ve svém mateřském týmu působí v rámci druhé ligy i dnes, v mezidobí však hrál v pražské Slavii, jejíž dres oblékal osm sezon a odehrál téměř dvě stě soutěžních utkání. V červenobílých barvách získal dva mistrovské tituly, zasáhl do bojů v Lize mistrů, Evropské lize a jejím tehdejším předchůdci, Poháru UEFA.
Ač je momentálně na sklonku své profesionální fotbalové kariéry, David Hubáček doufá, že se v dresu Zlína ještě do nejvyšší domácí soutěže podívá. „Už jsem si svoje odehrál a je na čase, aby nastoupili mladší. Samozřejmě tady ve druhé lize máme ještě svoje cíle, které bychom rádi naplnili. Tak doufám, že ještě budu u toho."
Další příběhy
Pavel Zavadil
Slavil jsem jako hráči v televizi
Pavel Zavadil poprvé kopl do balónu v hanáckých Pňovicích, kde jej k fotbalu přivedl jeho tatínek a jak sám říká, velkou výhodou pro něj bylo, že odmalička hrál mezi staršími kluky. „Už jsem jako malý kluk musel být mezi staršími a vzpomínám na to rád. Vzali mě hned mezi sebe a myslím, že mi to pomohlo a hodně mi to dalo.“
Jan Suchopárek
Nejkrásnější gól? Od pozadí do šibenice
Jan Suchopárek měl za úkol gólům zabraňovat, což se mu dařilo tak náramně, že si zahrál finále EURO ve Wembley a semifinále Poháru UEFA za Slavii. Soupeřům ale uměl zatopit i u jejich branky. „Nejrychlejší ligový gól jsem dal asi ve 30. vteřině, soupeř to chtěl ve vápně odkopnout, trefil mě do pozadí a od něj se to odrazilo do šibenice. To byla paráda,“ směje se.
Stanislav Vlček
Moje klasika? Dorážka do prázdné brány
Stanislav Vlček je bývalý český fotbalový útočník, naposledy působící v týmu SK Slavia Praha. Jeho hlavní předností byla rychlost, rád čekal na přihrávky na hranici ofsajdu. Nebezpečný byl obzvláště, když dostal míč do běhu. Vytvářel si v zápasech hodně šancí. Mimo ČR hrál v Rusku a Belgii.
Ľubomír Moravčík
Góly za nás slavily tribuny
Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“