Nejraději vzpomíná na trefu proti italskému Udinese, kterou pomohl Liberci do základní skupiny Evropské ligy, kterou si ve své kariéře zahrál hned třikrát. Se Spartou pak navíc Ondřej Kušnír dokráčel za titulem bez jediné porážky a oblékl také dres národního týmu. „Dres národního týmu a titul se Spartou, za kterým jsme dokráčeli neporaženi, řadím ve své kariéře nejvýš,“ vypráví rodák z Ostravy, jehož k fotbalu přivedli rodiče. Tedy především jeho otec Jindřich, bývalý ligový fotbalista a člen kádru Vítkovic, mistra ligy z roku 1986.

Jaké byly vaše fotbalové začátky? Kdy a kde jste začínal a kdo vás k fotbalu přivedl?

Pamatuji si to moc dobře. K fotbalu mě přivedli rodiče, táta byl navíc profesionální fotbalista. Začínal jsem v první nebo druhé třídě v přípravce Baníku Ostrava. Pamatuji si na to, jak mě táta vozil přímo ze školy na tréninky, ale bylo to přes celou Ostravu. Bylo to složitější a časově jsme to moc nestíhali, tak jsem šel do přípravy Vítkovic, kde jsem se uchytil.

Na jakých pozicích jste v mládí začínal?
Bylo to různé. Pamatuji si, že jsem hrál kraj zálohy, kraj obrany, ale i defenzivního záložníka. V mládežnických výběrech jsem hrával i stopera, ale většinou jsem byl spíš ofenzivnější hráč, tak jsem hrál nejčastěji krajního záložníka.

Dával jste v mládí góly?
Moc dobře si to už nepamatuji, ale nějaký gól určitě padl.

Kudy vedla vaše cesta na ligové trávníky?
Začínal jsem v Baníku, poté jsem přestoupil do přípravky Vítkovic, kde jsem postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Potom si mě vytáhl pan trenér Vlk, tak jsem se posunul do a týmu, kde jsem se uchytil a nějaký rok tam strávil. Pak mě koupila Viktoria Žižkov, myslím, že v té době mi bylo jednadvacet let. Rok jsme hráli druhou ligu a měli ambice postoupit, což se nám podařilo. První ligu jsem tedy začínal v dresu Viktorie Žižkov.

Vybavíte si svůj první ligový zápas?
Pamatuji si, že to bylo v Mladé Boleslavi, kde jsme zvítězili 1:0 a vybavím si i jméno střelce. Byl to cizinec a jmenoval se Youssef.

V úvodu zápasu jste dostal žlutou kartu, pamatujete si, za co to bylo?
Tak to už si nevybavím. Ale já a žlutou kartu? Tak to nevím. (směje se) To se moc nestává.

Jak si pamatujete na svou první branku?
Myslím si, že to bylo hned druhé ligové kolo. Hráli jsme doma s Brnem a v divokém zápase jsme prohráli 3:4. Za Brno dával dva góly Tomáš Došek.

Vybavíte si své další premiérové trefy v nových působištích?
V té první sezoně v dresu Viktorie Žižkov jsem dal čtyři góly. Potom jsem přestoupil do Sparty, kde jsem také nějaké góly dal. Ten premiérový byl snad proti Příbrami, kde jsme hráli 1:1 a dával jsem ho hlavou. V Liberci jsem skóroval proti Českým Budějovicím, které jsme porazili 3:1. Minulou sezonu jsem dal v dresu Dukly premiérový gól hlavou v utkání proti Bohemce, kterou jsme porazili 4:1.

Na kterou z branek vzpomínáte nejradši?
Nejradši vzpomínám na gól v dresu Liberce. Tenkrát jsme hráli na hřišti Udinese, kde se mi podařilo vstřelit krásný gól a navíc i důležitý na 3:1, protože nás ta branka do odvety hodně uklidnila. Nechci říct, že nás ten gól posunul do základní skupiny Evropské ligy, ale byl to jeden z těch důležitějších gólů a na tu euforii si dobře pamatuji.

Vzpomenete si ještě na nějaký další zajímavý gól?
Když jsme hráli se Spartou na Bohemce, tak jsem z voleje krásně trefil odražený míč. Ten gól se pak snad objevil i v anketě gól měsíce. Myslím, že jsme v přestřelce vyhráli 4:3 a určitě to byl jeden z důležitějších gólů, protože nám dal tři body. V té sezoně jsme navíc získali titul bez jediné porážky.

V dresu národního týmu jste si připsal čtyři starty. Co pro vás znamenalo reprezentovat Českou republiku a jak na to vzpomínáte?
Obléknout dres národního týmu je pro každého fotbalistu nejvíc. Člověk reprezentuje svoji zemi a snaží se ji udělat dobré jméno. I když těch startů nebylo moc a určitě jich mohlo být více, tak vím, že mě trochu limitovala zranění. Navíc jsem začínal v době, kdy v národním týmu hráli Zdeněk Grygera a Zdeněk Pospěch, což byli velcí fotbalisté. I za ty čtyři starty jsem rád a vážím si toho, že jsem mohl být součástí týmu.

Vzpomenete si na svůj reprezentační debut?
Na ten si pamatuji moc dobře. Můj reprezentační start byl ve Skotsku, kde jsme prohráli 0:1.

Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíce vážíte?
Určitě to bylo působení v národním týmu, titul se Spartou a Evropská liga, ve které jsem se dostal do tří základních skupin. Dres národního týmu a titul se Spartou ale řadím ve své kariéře nejvýš.

Jak vzpomínáte na ročník, ve kterém jste se Spartou vybojovali ligový titul?
Vzpomínám na něj dost často. S kamarády a bývalými spoluhráči si občas napíšeme a vzpomínáme na to. Byla to hodně vydařená sezona, ve které jsme titul získali bez jediné porážky. Myslím, že to bylo šestnáct vítězství a čtrnáct remíz.

Co pro vás znamená gól?
Gól pro mě znamená pocit radosti, o kterou se mohu podělit s fanoušky a kolikrát i s rodinou, která mé zápasy sleduje v televizi.

Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal hraji od mala a je to můj život, kterému jsem strašně moc věnoval. Jsem rád za to, čeho jsem ve své kariéře dosáhl, i když si myslím, že jsem se mohl dostat ještě mnohem dál. Kolikrát ale člověka zabrzdí zranění, nebo má ve fotbale menší štěstí. Určitě jsem ale rád za to, čeho jsem dosáhl a budu na to moc rád vzpomínat.