Kdysi kopal druhou dorosteneckou ligu za Blšany, pak se Radek Příhoda kvůli zraněním a časovým možnostem převlékl do jiného dresu. Stal se rozhodčím. A po téměř deseti letech ho čekala ostrá ligová premiéra. „Jablonec porazil Spartu 3:0. Vím, že v tom utkání byla červená karta pro Homolu a penalta proti Spartě,“ vzpomíná si. „A naposledy v derby se Mario Holek vracel, neviděl mě a prošlápl mi kotník. Měl jsem těžší výron a čtrnáct dní nebo tři neděle jsem byl mimo hru.“

Jak vypadaly vaše fotbalové začátky?

Začínal jsem kousek od Loun v obci Postoloprty. V dorostu jsem přestoupil do Blšan, tenkrát ještě za éry Františka Chvalovského. Pak jsem tady hrál krajské soutěže na úrovni okresu.

Na jaké pozici jste nastupoval?

Roky jsem hrával v záloze, střední či levou. V Blšanech, když jsme kopali s dorostem druhou ligu, jsem hrál levého beka.

Dával jste hodně gólů?

Pár gólů jsem dal, ale když jsem pak hrál na postu beka, moc mi jich tam nepadalo. Ze zálohy jsem balony spíš rozdával.

Vzpomenete si na nějakou ze svých branek?

Můj první gól v dorostu v druhé lize, jestli si dobře vzpomínám, padl v Hradci, kde jsme vyhráli 2:1.

Vybavíte si přesně, jak jste gól vstřelil?

Nebyla to žádná hitparáda, ale gól platil, bylo to za brankovou čarou, takže 1:0.

Jak jste se stal rozhodčím?

Bylo to z důvodu zranění i kvůli časovým možnostem. Oslovil mě kamarád, který už běhal po trávnících jako rozhodčí, tak jsem to zkusil a začal jsem.

Vybavíte si své první utkání v roli rozhodčího?

První utkání bylo tady v Lenešicích, což je vesnice u Loun. Bylo to, mám pocit, na úrovni starších žáků.

Jak jste zvládal své první zápasy?

Byla to zábava, člověk se na to těšil. Probíhalo to v pohodě.

Máte nějaký silný zážitek z rozhodcovských začátků?

Vždycky, když se podařilo postoupit ze čtvrté třídy do třetí, do okresního přeboru, byl to podobný zážitek, jako když hráč přestupuje do lepšího mančaftu.

Vzpomínáte si na první červenou kartu, kterou jste udělil?

To si nevzpomenu. Nevím ani, kolik jich mám ve statistice.

Kudy vedla vaše cesta až na ligové trávníky?

Od prvního utkání do profesionálních soutěží to trvalo téměř deset let. Od roku 2004 jsem v první lize až dodnes.

Vybavíte si své první odpískané utkání v lize?

Můj první zápas v lize, který jsem řídil, byl Jablonec-Sparta. Rozhodčí se zranil, takže mi dva dny před utkáním volal tehdejší předseda komise rozhodčích, že se mám připravit. Odjel jsem do Jablonce, který porazil Spartu 3:0. Vím, že v tom utkání byla červená karta pro Homolu a penalta proti Spartě.

Vzpomenete si na první branku, která v Jablonci padla? 

Hráč Jablonce Michálek dostal centr, myslím, že od současného trenéra Karviné Webera, a tvrdě zakončil do brány Sparty. Mám pocit, že za ní tenkrát chytal Grigar.

V minulosti jste řídil velké šlágry včetně derby pražských S. Co pro vás znamená být delegován na velká utkání?

Je to pro mě čest a důvěra jak od komise rozhodčích, tak i od klubů. Na utkání se těším, připravuji se na ně už během týdne.

Jaké dosud odřízené ligové utkání považujete za nejvýznamnější?

Každé utkání je originál, každé je nejdůležitější v ten daný moment, ale samozřejmě jsou zápasy, které mají velký potenciál a sledovanost, což je derby a zápasy Plzně se Spartou či Slavií.

Které utkání pro vás bylo tím nejsložitějším?

Nezdá se to, ale když hraje sedmý s osmým, může to být složitější, než když se vám povede derby, kde se hraje nahoru dolů, nikdo nepadá, všichni chtějí hrát. Asi si nevybavím nějaké jedno složité utkání.

Přihodila se vám při utkání nějaká kuriozita?

Mám jednu kuriozitu. To když jsem odřídil utkání Bohemians proti Jihlavě, vrátil jsem se domů a ráno jsem jel na druhý zápas do Plzně, protože kolega onemocněl. O jednom víkendu jsem tedy stihl dva duely, což nebývá obvyklé, ale zvládlo se to. A naposledy v derby jsem se zranil pět minut před koncem. Mario Holek se vracel, neviděl mě a prošlápl mi kotník. Měl jsem těžší výron a čtrnáct dní nebo tři neděle jsem byl mimo hru. Ale utkání jsem nějak dopískal.

V roce 2008 jste začal řídit také mezinárodní utkání. Co to pro vás znamená?

Je to vrchol pro každého rozhodčího. Česká republika má na listině FIFA pro hlavní rozhodčí šest míst a já jsem rád, že se mi to povedlo a ještě pořád můžu na trávnících běhat.

Vzpomenete si na svůj první mezinárodní zápas?

Bylo to na turnaji hráčů do 19 let v Bělorusku. Byl jsem tam ještě s jedním kolegou z České republiky. Pak tam byli Turci a Francouzi.

V čem jsou podle vás největší rozdíly v řízení domácích a mezinárodních soutěží?

Co se týče nařízení, je to úplně stejné, pravidla platí všude. Specifické je to ale v tom, že v lize se na trávníky vracíte, takže pořád prokazujete výkonnost, kdežto když jedete na UEFU, odřídíte zápas a v kariéře daný klub už nikdy řídit nemusíte. Nebo se tam vrátíte jednou, maximálně dvakrát.

Jaký máte nejsilnější zážitek z mezinárodních duelů?

Asi souboj Realu Madrid s Ajaxem Amsterdam.

Máte oblíbený stadion, kde se vám dobře píská?

To bych neřekl, stadiony v České republice jsou na velmi dobré úrovni a většina jich splňuje nejpřísnější kritéria UEFA.

Kde to mají rozhodčí vzhledem k atmosféře nejsložitější?

Nejsložitější je to, když nejsou na stadionu lidi, když slyšíte pár lidí, kteří hulákají. Naopak když je stadion plný, je to úplně skvělé.

Odřídil jste dvě stě ligových utkání. Pamatujete si na nějaký mimořádný gól, který padl před vašima očima?

Pamatuji si zajímavou situaci z derby na Spartě. Vladimír Šmicer se vrátil do české ligy, nějakou dobu za Slavii nehrál a nastoupil do derby. Slavia vyhrála 4:1 a on dal dva góly. První dával stehnem do břevna a do brány.

Jakého úspěchu si ve své kariéře nejvíc vážíte?

Vážím si toho, že můžu po ligových trávnících běhat. Jsem rád, že se mi to povedlo. Mezinárodní listina je pro mě asi top a ještě jsem v roce 2008 vyhrál křišťálovou píšťalku. Té si cením, protože se na hlasování podílela jak média, tak kluby. Je to pro mě čest.

Máte nějaké doporučení pro začínající rozhodčí?

Nic neuspěchat. Je to delší cesta, člověk musí zápasy odpískat, aby získal zkušenosti a praxi. Je potřeba být vytrvalý a dobře se připravovat jak fyzicky, tak být na dobré úrovni i z hlediska teorie.

Co pro vás znamená gól?

Jsou to emoce, určitá část fanoušků se raduje, jejich tým taky a to je na tom to hezké.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal je pro mě životní styl, je to vášeň a obrovský koníček.