Radek Šírl
V paměti mám můj zlatý gól. Rozhodl o titulu pro Zenit
První ligový gól za Bohemians jen píchnul špičkou kopačky. Ten nejdůležitější si Radek Šírl schoval do Ruska. V posledním kole rozhodl jedinou trefou o titulu pro Zenit Petrohrad. Se stejným týmem vzápětí senzačně ovládl Pohár UEFA a Superpohár proti Manchesteru United. „Vše řadím na první místo mých úspěchů,“ říká Šírl.
„V dětství jsem si před barákem kopával o zeď a v šesti letech jsem se dostal do přípravky Rudné. Bylo to ale takové organizované a to mě příliš nebavilo, z prvního tréninku jsem utekl. Ale setrval jsem a byl takový akční, lítal jsem všude, kde byl balon. Stalo se, že jsme vyhráli i 21:0, dát gól byla radost. Rodiče vždycky říkali, že dostanu víc knedlíků doma k obědu. (úsměv)
Snem pro mě bylo dostat se do ligy a fotbalem se živit. A na cestě vzhůru jsem měl hodně štěstí. Mladší žáky a mladší dorost jsem absolvoval v Aritmě Praha, do toho jsem studoval v Praze. Spojit obojí bylo dost náročné. Ráno v šest jsem odjel od školy a vrátil se v osm večer. Proto jsem to v mladším dorostu ukončil a vrátil se do Rudné, kde jsem v šestnácti letech začal hrát za chlapy A třídu. To mi hodně pomohlo, protože jsem se hodně omlátil a oklepal.
Míru Müllera, který pochází také z Rudné, si vyhlédla Bohemka do ligového dorostu. Končil tam ale nějaký ročník, tak se ho zeptali, zda nemá nějaké další šikovné spoluhráče. Trenér Petržela mi dal už v devatenácti šanci hrát ligu a první gól jsem dal proti Příbrami. Vyhráli jsme 2:1. Balon za obranu, Míša Špit vybíhal, a já si myslel, že už to nestihnu, tak jsem to jen píchnul špičkou kolem něj. Míč poskakoval, oba jsme upadli a sledovali, zda doskáče až do brány. Doskákal.
Během půl roku jsem se dostal do reprezentace do 20 let a odjel jsem na MS do Argentiny. Po návratu mě koupila Sparta, ale ta měla nabitý kádr a já byl mladý kluk. Abych hrával, vrátil jsem se na hostování do Bohemky, kde jsem byl týmu platný. Později, když trenér Petržela dostal nabídku do Ruska, si vzal do Petrohradu i mě.
Začátky byly těžké. Byl jsem dost mladý, znal jsem jen Rudnou a Prahu. Úkoly byly spíš defenzivní, ale v paměti mám můj zlatý gól. V roce 2007 jsme v posledním zápase hráli na Saturnu, museli jsme vyhrát, abychom se stali mistry. Dal jsem jediný gól, vyhráli jsme 1:0 a Zenit po 25 letech získal titul. Užívali jsme si to jak v kabině, tak v letadle. Podobně jako triumfy v Poháru UEFA a Superpoháru UEFA.
Ty dva roky byly v mé kariéře neúspěšnější. Byl jsem zdravý, hrál jsem pravidelně. I když jsem se vykartoval, trenér Advocaat mě vrátil do sestavy. Měli jsme výborný kádr a nejde říct, že bychom do finále došli se štěstím. Přešli jsme přes těžké soupeře jako Marseille, Leverkusen, Villarreal a v semifinále Bayern. Ty zápasy jsme zvládli dost dobře a měli jsme takovou euforii, že jsme si věřili i ve finále proti Rangers. Nepopsatelné zážitky. A Superpohár? Když budete hrát s Manchesterem United desetkrát, tak devětkrát prohrajete. A my je zrovna 2:1 porazili.
V Rusku jsem absolvoval osm let a po příchodu trenéra Spallettiho jsem se rozhodl k návratu domů. Do Boleslavi, kde byly vysoké ambice. Hrálo se v první pětce, takže už jsem věděl, že se nikam zpátky za hranice tlačit nebudu. A po návratu do Bohemky se mi hrálo jako vždy úžasně v Ďolíčku. Hned v prvním zápase se mi podařilo dát gól. Takový náhodný. Byl to centr ze strany, před gólmanem někdo proběhl, zmátl ho a míč propadl na zadní tyč.
Fotbal mám rád kvůli partě kluků a kamarádů, které díky tomu poznáte. Gól je odměna za práci na hřišti. Člověk na hřišti aspoň neběhá nesmyslně (úsměv).“
Další příběhy
Václav Koloušek
Fotbal mi dává energii do života
Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také jihlavské Vysočiny. Když se řekne jeho jméno, fotbalový fanoušek si hned vybaví silnou stránku jihlavského špílmachra. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje, usmívá se zkušený jihlavský záložník.
Jaroslav Šilhavý
S Drulákem jsem vedl tabulku střelců
Jako hráč je rekordmanem v počtu prvoligových startů, když jich za 20 let své kariéry nasbíral hned 465. Postupně oblékal dres Plzně, Chebu, Slavie Praha a Viktore Žižkov.
Daniel Šmejkal
Německo bylo mým vstupem do života
Byl skvělým záložníkem i středním obráncem, jemuž se předpovídala zářná budoucnost. Tu kvůli zdravotním potížím Daniel Šmejkal naplnil jen z části, po ukončení aktivní hráčské kariéry ale přesedlal do role trenéra. A v ní si zatím vede skvěle, když táhne k úspěchům Teplice.
Ľubomír Moravčík
Góly za nás slavily tribuny
Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“