Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Marek Heinz

Nikdy jsem neplánoval, že budu profesionál

Útočník Marek Heinz spojil své fotbalové začátky s Lázněmi Bohdaneč a také rodnou Olomoucí, když první roky své kariéry odehrál v tamní Sigmě. Na přelomu tisíciletí vybojoval s reprezentační jednadvacítkou postup na evropský šampionát, kde Češi skončili druzí. Díky tomu se jako jeden z mála hráčů posledních generací, mohl v roce 2000 podívat na olympijské hry. „Je pravda, že ve fotbalovém světě to asi není takový vrchol, ale olympiáda je zážitek,“ vzpomíná.

Poté opustil českou soutěž a působil v Bundeslize, kde oblékal dres Hamburku a Bielefeldu. V roce 2003 se opět do tuzemské ligy vrátil a v nadcházející sezoně dosáhl na své vůbec největší úspěchy, když se stal nejprve s ostravským Baníkem ligovým mistrem, následně byl nominován na seniorské Euro 2004 v Portugalsku, kde dokráčel s týmem až k bronzu. Na turnaji se navíc blýskl vítěznou trefou do sítě Lotyšska a jeho výtečně zahraný přímý kop v utkání s Německem, se stal dnes již legendární trefou.

Sám Marek Heinz to však vidí trochu jinak. „Ten gól s Němci mi každý připomíná, ale já si myslím, že gól na 2:1 v utkání s Lotyšskem byl daleko důležitější. Ta branka nám zajistila tři body a dostala nás do pohody. Gól proti Německu už vlastně nic neznamenal, protože jsme měli postup jistý."

Po Euru pak zamířil znovu do zahraničí, působil opět v Německu, ale i ve Francii, Maďarsku, Turecku či Rakousku. V reprezentačním dresu si zahrál i na mistrovství světa. Své domácí prvoligové působení zakončil v roce 2013 ve Znojmě. „Dal jsem si teď od fotbalu pauzu, chodím trénovat s třetiligovou Holicí a uvidíme, co bude dál," uzavírá.

Další příběhy

Ľubomír Moravčík

Góly za nás slavily tribuny

Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“

Petr Svěcený

První křik gól jsem si nechal na Del Piera

První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“