Milan Pacanda
Na Baníku jsem první gól dal i jeden zavinil
Dlouhou část kariéry spojil Milan Pacanada s Brnem, v jeho dresu se trefil poprvé v lize i v Poháru UEFA. A nemůže si vynachválit tehdejší atmosféru. „Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy,“ říká někdejší útočník, jenž získal i ligový titul. To už ale se Spartou.
„K fotbalu mě přivedl otec, který chtěl, abych ho hrál. Když jsme se odstěhovali do Brna, začal jsem hrát za nynější ČAFC Brno. Tehdy to byl Zetor. Následně v žácích jsem šel do Boby Brno. Úplně na začátku jsem hrával stopera. Postupně jsem přešel do zálohy a útočníkem jsem se stal až v dorostu. Z něj mě vzali do áčka, abych s nimi zkusil trénovat. Trvalo pak asi rok, než jsem dostal šanci nastoupit v ligovém utkání. Z lavičky, jen na pár minut, ale byl to splněný sen.
Ten další znamenal první ligový zásah. Na Baníku zápas skončil 3:3 a já dával na 2:2. Ale chvilku předtím jsem zavinil gól. Tím, že jsem svou chybu odčinil, na to rád vzpomínám. Honza Maroši mi z naší půlky poslal míč do běhu, já šel sám na gólmana a obstřelil ho. Hezký gól.
Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy. Poprvé jsem se tam trefil v odvetě Poháru UEFA proti Rapidu Vídeň. U nich se prohrálo vysoko 1:5, šance na postup byly malé. Trenér zkusil trošku pozměnit sestavu a tím jsem se dostal do základní sestavy. Hned jsem dal gól a pro mě osobně byl důležitý, od té doby jsem začal nastupovat pravidelně v základní sestavě. Ale bohužel jsme vypadli.
První gól za Spartu padl v Drnovicích, prohrávali jsme tam po poločase 0:2. Vypadalo to dost špatně, ale srovnával jsem na 2:2 a v poslední minutě Jun dokázal skóre otočit na 3:2. Musím přiznat, že jsem chtěl centrovat, ale stočilo se to a zapadlo do brány. (úsměv) Hned nato v Opavě jsme vyhráli 5:2 a já dával tři góly. Jeden z nich hlavou, těch já dal v lize asi dva nebo tři. Ve Spartě jsme hráli kvalifikaci o Ligu mistrů a tam jsem se také prosadil, čímž jsem přispěl k tomu, že jsme postoupili do základní skupiny. Tam už se mi bohužel skórovat nepodařilo, což mě dodnes mrzí.
V rakouské lize jsem měl ze začátku problémy se zraněním. Nastoupil jsem asi až v pátém nebo šestém kole. Hned v prvním zápase jsem dával gól z trestňáku. To povzbudí.
Reprezentace a vstřelený gól je pro každého metou, které chce dosáhnout. Gól jsem dal jen za jednadvacítku, ale splnil jsem si tím cíl. Hrál jsem kvalifikaci na ME, které bylo na Slovensku. Bohužel jsem se zranil a na šampionát jsem se nepodíval. Byl jsem moc rád součástí toho výběru. Stejně jsem si vážil i možnosti zahrát si Ligu mistrů a také titulu se Spartou.
Nejkrásnější gól? Ten byl v ligovém utkání za Boby, kdy jsme hráli v Lázních Bohdaneč a vyhráli 1:0. V televizní anketě Gól roku skončil na druhém místě. I mně se tedy líbil. Škoda, že jsem nevyhrál. (smích) Z rohu vápna, celkem z úhlu, jsem to zkusil napálit na zadní tyč a zapadlo to přesně do rohu brány.
Často se mi dařilo proti Teplicím. Jednak jsem se tam narodil a shodou okolností to byl i můj oblíbený soupeř. Vzpomínám na jeden gól na stadionu na Srbské. V poslední minutě jsem rozhodl o vítězství 2:1. Teď už hraji jen okresní přebor v Bučovicích kousek od Brna. Hlavně pro radost.“
Další příběhy
Václav Němeček
Gól proti Barceloně mi pomohl k přestupu do Francie
Šestkrát vyhrál domácí ligu se Spartou. S reprezentací to dotáhl až do čtvrtfinále mistrovství světa v Itálii, ale první gól v národním dresu vstřelil Václav Němeček až v kvalifikaci EURO 1992 proti Francii. V Bratislavě před 41 tisíci diváků. „Do střely se mi vrhnul Manuel Amoros, míč tečoval a ten vysokým lobem skončil za zády brankáře. Pak nám ale dal dva góly Jean-Pierre Papin a prohráli jsme 1:2,“ ohlíží se vicemistr Evropy 1996.
Antonín Kinský
Fanoušek mi dal gól z pokutového kopu
Bývalý gólman Antonín Kinský zažil v ruském Saturnu Ramenskoje neobvyklou situaci. Když byl proti jeho celku nařízen pokutový kop, na trávník vběhl fanoušek a prostřelil ho. Svým následovníkům bývalý brankář Liberce radí, aby si z obdržených gólů nedělali hlavu a vypouštěli je z mysli.
Tomáš Řepka
K fotbalu mě přivedly tety
Gólům spíš zabraňoval, ale občas se mu zadařilo i na druhé straně. Tomáš Řepka nejvíc vzpomíná na trefu proti Teplicím, protože znamenala pro Spartu titul. „Pro mě byl každý gól úspěch. Vždycky jsem si říkal, jestli je to vůbec možné. Občas jsem si to uvědomil až za minutu, že mě všichni plácají a lidi řvou,“ vysvětluje bývalý obránce reprezentace, West Hamu či Fiorentiny.
Tomáš Koubek
Věřím, že tohle ještě není konec
Reprezentační gólman Tomáš Koubek to chtěl po prvním tréninku v Hradci Králové zabalit. Od té doby už uplynula spousta let. Koubek prošel Spartou, Libercem a teď chytá Ligue 1 za Stade Rennais. Do Francie se s rodinou vydal i proto, aby poznal novou kulturu a naučil se jazyk. Sám věří, že ani tady jeho cesta ještě nekončí.