Milan Pacanda
Na Baníku jsem první gól dal i jeden zavinil
Dlouhou část kariéry spojil Milan Pacanada s Brnem, v jeho dresu se trefil poprvé v lize i v Poháru UEFA. A nemůže si vynachválit tehdejší atmosféru. „Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy,“ říká někdejší útočník, jenž získal i ligový titul. To už ale se Spartou.
„K fotbalu mě přivedl otec, který chtěl, abych ho hrál. Když jsme se odstěhovali do Brna, začal jsem hrát za nynější ČAFC Brno. Tehdy to byl Zetor. Následně v žácích jsem šel do Boby Brno. Úplně na začátku jsem hrával stopera. Postupně jsem přešel do zálohy a útočníkem jsem se stal až v dorostu. Z něj mě vzali do áčka, abych s nimi zkusil trénovat. Trvalo pak asi rok, než jsem dostal šanci nastoupit v ligovém utkání. Z lavičky, jen na pár minut, ale byl to splněný sen.
Ten další znamenal první ligový zásah. Na Baníku zápas skončil 3:3 a já dával na 2:2. Ale chvilku předtím jsem zavinil gól. Tím, že jsem svou chybu odčinil, na to rád vzpomínám. Honza Maroši mi z naší půlky poslal míč do běhu, já šel sám na gólmana a obstřelil ho. Hezký gól.
Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy. Poprvé jsem se tam trefil v odvetě Poháru UEFA proti Rapidu Vídeň. U nich se prohrálo vysoko 1:5, šance na postup byly malé. Trenér zkusil trošku pozměnit sestavu a tím jsem se dostal do základní sestavy. Hned jsem dal gól a pro mě osobně byl důležitý, od té doby jsem začal nastupovat pravidelně v základní sestavě. Ale bohužel jsme vypadli.
První gól za Spartu padl v Drnovicích, prohrávali jsme tam po poločase 0:2. Vypadalo to dost špatně, ale srovnával jsem na 2:2 a v poslední minutě Jun dokázal skóre otočit na 3:2. Musím přiznat, že jsem chtěl centrovat, ale stočilo se to a zapadlo do brány. (úsměv) Hned nato v Opavě jsme vyhráli 5:2 a já dával tři góly. Jeden z nich hlavou, těch já dal v lize asi dva nebo tři. Ve Spartě jsme hráli kvalifikaci o Ligu mistrů a tam jsem se také prosadil, čímž jsem přispěl k tomu, že jsme postoupili do základní skupiny. Tam už se mi bohužel skórovat nepodařilo, což mě dodnes mrzí.
V rakouské lize jsem měl ze začátku problémy se zraněním. Nastoupil jsem asi až v pátém nebo šestém kole. Hned v prvním zápase jsem dával gól z trestňáku. To povzbudí.
Reprezentace a vstřelený gól je pro každého metou, které chce dosáhnout. Gól jsem dal jen za jednadvacítku, ale splnil jsem si tím cíl. Hrál jsem kvalifikaci na ME, které bylo na Slovensku. Bohužel jsem se zranil a na šampionát jsem se nepodíval. Byl jsem moc rád součástí toho výběru. Stejně jsem si vážil i možnosti zahrát si Ligu mistrů a také titulu se Spartou.
Nejkrásnější gól? Ten byl v ligovém utkání za Boby, kdy jsme hráli v Lázních Bohdaneč a vyhráli 1:0. V televizní anketě Gól roku skončil na druhém místě. I mně se tedy líbil. Škoda, že jsem nevyhrál. (smích) Z rohu vápna, celkem z úhlu, jsem to zkusil napálit na zadní tyč a zapadlo to přesně do rohu brány.
Často se mi dařilo proti Teplicím. Jednak jsem se tam narodil a shodou okolností to byl i můj oblíbený soupeř. Vzpomínám na jeden gól na stadionu na Srbské. V poslední minutě jsem rozhodl o vítězství 2:1. Teď už hraji jen okresní přebor v Bučovicích kousek od Brna. Hlavně pro radost.“
Další příběhy

Karel Jarolím
Miluju tvořivé hráče
Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!

Pavel Nedvěd
Cestu mi ukázal trenér Zeman
Pavel Nedvěd je bývalý český fotbalový záložník a reprezentant. Nejlepší fotbalista Evropy v roce 2003, dvojnásobný medailista z mistrovství Evropy (1996, 2004), vítěz Poháru vítězů pohárů a Superpoháru UEFA, čtyřikrát Fotbalista roku ČR a Sportovec roku ČR 2003, mistr Československa a dvojnásobný mistr ČR a Itálie. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.

Admir Ljevakovič
Nic bych neměnil
Zkuste najít zahraničního hráče, který působí v českém lize téměř 13 let a navíc je celou dobu věrný jednomu klubu. Admir Ljevakovič a FK Teplice k sobě dnes už neodmyslitelně patří.

Marek Jankulovski
Triumf v Lize mistrů je můj největší fotbalový zážitek
Levý obránce Marek Jankulovski má za sebou velkou kariéru protkanou úspěchy na klubové i reprezentační úrovni. Jako jeden z mála českých hráčů vyhrál Ligu Mistrů, byl součástí bronzového týmu z ME 2004 v Portugalsku a v Itálii, kde odehrál 11 sezón, je dodnes pokládán za legendu. Jaká byla Markova fotbalová cesta?