Slovenský univerzál v dresu Slavie Dušan Švento toho ve své pestré kariéře prožil už mnohé. Má tři české i rakouské tituly, za národní tým startoval na EURO 2017 a v neposlední řadě okusil i atmosféru německé bundesligy.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal velmi brzy, asi ve třech nebo čtyřech letech. Přivedl mě k němu samozřejmě můj otec, který také dřív fotbal hrával. Odmala se mi tedy v tomto směru věnoval a bral mě s sebou na různé turnaje. Tam začaly mé první fotbalové kroky.

Kde přesně jste s fotbalem začínal?

Bylo to v Likavce, což je malá obec vedle Ružomberoku, kde jsem následně pokračoval a studoval na škole se sportovním zaměřením.

Na jakých pozicích jste v dětství nastupoval? Dařilo se vám dávat góly?

Hrával jsem většinou levé křídlo a měl jsem štěstí na spoluhráče, protože už ve starší žácích jsme získali titul slovenského mistra. Nebyl jsem vyloženě mašina na góly, ale něco mi tam občas spadlo.

Vybavíte si nějaký svůj gól z mládí?

To už je hrozně dlouhá doba. Bylo jich určitě víc a nedá se vyloženě říct, že by jeden z nich byl nějak speciální. Rád ovšem vzpomínám právě na finále starších žáků, které jsme hráli proti Bardejovu. Oni měli tehdy skvělý tým, ale my je dokázali porazit a získali jsme titul.

Kudy poté vedla vaše cesta až na ligové trávníky?

Prošel jsem v podstatě všechny mládežnické kategorie v Ružomberoku a z dorostu jsem se přesunul v podstatě rovnou do A týmu. Tam jsem však strávil jen půl sezony a následně jsem přestoupil do Slavie.

Vybavíte si svůj první zápas ve slovenské lize?

Poprvé jsem nastoupil v zápase proti Dubnici. Zápasů pak začalo přibývat a přišel můj první gól, který jsem vstřelil do sítě Interu Bratislava. Zápas jsme bohužel prohráli, ale ten gól si pamatuji.

Následoval přesun do Slavie. Vzpomenete si na svůj první zápas a první gól v jejím dresu?

První zápas ve Slavii si pamatuji velmi dobře. Bylo to ještě na starém stadionu na Strahově, kde jsme remizovali 1:1 s Jihlavou. Když člověk poprvé nastoupí za nový klub, tak je to pro něj speciální, na to se nedá zapomenout. No a první gól v Česku jsem vstřelil proti Jablonci. Ten zápas se pro nás nevyvíjel dobře, po čtyřech minutách jsme prohrávali už 0:2, ale dokázali jsme to otočit. Já se prosadil právě až těsně před koncem. Byla tam velká skrumáž ve vápně, míč se ke mně odrazil na hranici šestnáctky a já ho hlavou poslal dlouhým obloučkem do brány. Hezky se na to vzpomíná, hlavně na tu radost celého týmu, která pak vypukla.

Dokážete si vzpomenout i na své první góly v dalších působištích?

Na první gól v Salcburku si vzpomínám také velmi dobře. Dostal jsem na starost standardní situace, které nám tehdy moc nešly. Hráli jsme předkolo Ligy mistrů s Dinamem Záhřeb a já rozehrával přímák ze strany, asi třicet metrů od brány. Mým úkolem nebylo vstřelit gól, ale měl jsem jen centrovat tak, aby míč letěl na bránu. To se povedlo, ale k balonu se nakonec nedostal nikdo včetně brankáře a zapadl krásně k zadní tyči. Byl z toho velmi důležitý gól, který nám pomohl k postupu.

A co váš první gól v bundeslize?

Ten mám v paměti úplně nejvíc, protože byl v podstatě jediný a měl pro mě velký význam. Dva týdny před tím se mi totiž narodil syn a trenér mi dal hned po návratu do Kolína důvěru v základní sestavě. Mně se v tom zápase podařilo skórovat do sítě Werderu Brémy a ten gól jsem mohl věnovat svému synovi.

Oslavil jste svou trefu nějak speciálně?

Na hřišti asi ne, ale seběhli se ke mně spoluhráči, kteří dobře věděli, že se mi narodil syn. Tak mi všichni gratulovali. Po zápase jsem ho oslavil sklenicí vína, pokud si dobře vzpomínám.

Který gól v kariéře byste označil za nejdůležitější?

Těch bylo asi víc. Nejdůležitější byly góly v pohárových soutěží. Nejlepší formu jsme měl v Salcburku, kde jsem se trefil proti týmům, jako je PSG, Juventus Turín nebo třeba Villarreal, proti kterému budeme hrát se Slavií. Za zmínku stojí také gól za reprezentaci, který jsem dal v zápase proti Walesu.

Jak vypadal ten gól za reprezentaci?

Bylo to z rychlého protiútoku. Myslím, že Marek Mintál mi tam hezky přihrál přes celé vápno a já to už jen doklepl na zadní tyč. Měli jsme tehdy silné mužstvo a vysoká výhra nás dobře naladila do dalších zápasů, jenže pak jsme narazili na Německo, které nás porazilo 4:1.

Když už jsme u národního mužstva. Vybavíte si svůj první start v dresu Slovenska?

To jste mě trochu zaskočil. Přiznám se, že bych musel pořádně zalovit v paměti, ale myslím, že to bylo v domácím kvalifikačním zápase proti Kypru, který jsme jasně vyhráli.

Co pro vás znamená startovat za slovenskou reprezentaci?

Znamená to pro mě určitě hodně. Na Slovensku sice už mnoho let nežiji, ale pořád tam mám rodinu a spoustu přátel. Je to krásný pocit, když člověk může reprezentovat svoji zem a dělat těm lidem radost. Díky reprezentaci jsem se navíc mohl podívat do spousty různých zemí a startovat na mistrovství světa. Reprezentace mi tedy dala spoustu zážitků a samé pozitivní věci.

Co považujete za největší úspěch ve své kariéře?

Velice si vážím všech titulů, které jsem získal. Celkem jich bylo šest a mám to hezky rozdělené - tři v Salcburku a tři ve Slavii. Nesmírně si vážím všech lidí, s nimiž jsem se mohl ve své kariéře setkat a spolupracovat. Na nějaké individuální úspěchy se nezaměřuji, ale trochu mě mrzí, že jsem si nikdy nezahrál Ligu mistrů. Velkým zadostiučinením naopak bylo mistrovství světa, které bylo velkou odměnou za naši práci a naše výkony v repre. Důležitější než jeden individuální úspěch, jsou pro mě v kariéře všechny ty malé střípky, které do sebe nakonec zapadnou a tvoří ten celek.

Co pro vás vlastně znamená gól?

Gól pro mě znamená emoci. V momentě, kdy gól padne, vidíte tu radost celého týmu. Je to vyvrcholení celého toho procesu, kvůli kterému vlastně fotbal hrajeme.

A co pro vás znamená fotbal?

Dokud se mi nenarodil syn, znamenal pro mě fotbal úplně nejvíc. Nyní se to samozřejmě změnilo, ale fotbal mi dal opravdu hodně. Dal mi možnost nasbírat mnoho životních zkušeností, podívat se do spousty zemí. Dal mi mnoho přátel a zážitků a v neposlední řadě také možnost vydělat si peníze. Budu se snažit vést k fotbalu i svého syna, protože vím, že fotbal může člověku dát opravdu hodně.