Rok poté, co hrál druhou ligu za Varnsdorf, nastoupil v Evropské lize proti Fiorentině. Případ Radima Breiteho dokládá, že fotbal je především o píli a nekončící tvrdé práci, která může přinést ovoce.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal v 7 letech na Hvězdě Trnovany v Teplicích, přivedli mě k němu rodiče. Celou dobu mě podporovali a jezdili se mnou. Je to asi stejný příběh jako u 90% kluků.

Vzpomenete si na nějakou historku, nebo gól z vašich úplných začátků?

Už si moc nevzpomínám, těch turnajů a zápasů bylo opravdu hodně. Spíš to jsou vzpomínky z jednotlivých klubů, kde jsem působil.

Kudy vedla vaše cesta do nejvyšší soutěže?

Jak už jsem říkal, začínal jsem za Hvězdu Trnovany, což je malý klub v Teplicích, po dvou letech jsem šel do žáků přímo do Teplic, kde jsem zůstal až do mých 18 let. Dostal jsem se i do přípravy A týmu, ale hrával jsem hlavně za B tým. Potom hostování v České Lípě a půlrok v Čáslavi. Další moje angažmá bylo ve Varnsdorfu, na které mám krásné vzpomínky, tam jsem hrál 5 let. Moc rád na to vzpomínám. Tenkrát mi zavolal pan Vavruška, že by mě chtěl zpět do Teplic, pro mě to bylo jednoduché rozhodování, vracel jsem se zpět domů. A po půl roce jsem přestoupil do Liberce.

Vybavíte si váš první start v nejvyšší soutěži, jak jste ho prožíval?

Ten si vybavuju přesně, byl to poslední zápas v sezoně a já jsem jako 18tiletý dostal šanci si zahrát druhý poločas v ligovém zápase. Sice jsme prohráli 3:0, ale i tak to byla pro mě velká zkušenost.

Po tom jednom startu jste zamířil do nižších soutěží, tak jaké bylo působení v nich?

Super, vždy jsme měli skvělou partu a snažili jsme se hrát nejlepší fotbal.

Jak vzpomínáte na své působení ve Varnsdorfu, kde jste odehrál více než 100 utkání?

Hlavně v dobrém, měli jsme skvělou partu, bylo to takové rodinné, rozuměl jsem si skvěle se spoluhráči i každý nově příchozí hráč zapadl do party. Když jsem odcházel, tak to vyvrcholilo i postupem do 1. ligy.

Ve své poslední sezóně ve Varnsdorfu jste byl dokonce na jejím konci vyhlášen nejlepším

hráčem druhé ligy, věřil jste, že se dočkáte angažmá v nejvyšší soutěži?

Moc jsem to neřešil, byl jsem dohodnutý s trenérem Frťalou, který šel trénovat do Podbrezové, že půjdu s ním. Nakonec jsem dostal nabídku do Teplic, samozřejmě jsem to s ním konzultoval a říkal, že to chápe, takže jsem se nakonec vrátil domů do Teplic.

Po návratu do Teplic jste si připsal svůj první ligový gól, jak na něj vzpomínáte?

Bylo to tenkrát ve Zlíně, vybavuji si to přesně, protože moc gólů nedávám. Bylo to na 1:0 a většina hráčů ani nevěděla, že to byl můj první ligový gól a já jsem tam pobíhal radostí jako splašený, měl jsem velkou radost.

Vybavíte si váš první ligový gól za Liberec?

Tenkrát mi zavolal trenér Trpišovský, že by měl o mě zájem. Já jsem do Liberce chtěl, proto jsem se dlouho nerozhodoval, jen bylo potřeba dořešit věci ohledně smlouvy, kterou jsem měl platnou, takže jsem šel půl roku jen na hostování a pak už se to doladilo. A první gól za Liberec byl myslím na jaře v Boleslavi, byla to „strašná rána“ levou nohou. Dodnes nevím, jak to tam propadlo, ten míč se sotva kutálel.

V dresu Liberce jste zažil i krásné zápasy v Evropské lize, kde jste se probojovali až do základní skupiny, jak na to vzpomínáte?

Na to se vzpomíná hezky, rok předtím jsem hrál druhou ligu a nedokázal jsem se představit, že bych si mohl zahrát i v Evropské lize. Byly to fantastické zápasy, na to se nedá zapomenout.

Který zápas v Evropské lize vám nejvíce utkvěl v paměti?

Celkově všechny, ale asi nejvíc ten domácí s Fiorentinou, sice jsme prohráli a já jsem dostal červenou, ale ta atmosféra byla úžasná.

V české lize máte odehráno už přes 100 zápasů, jste lídrem týmů hrající o evropské poháry,

čím jste podle vás vynikal oproti ostatním, že jste se probojoval až do první ligy a pravidelně v ní hrajete? Bylo to spíše o talentu nebo o vůli a dřině?

Spíše o té dřině při zápase i na tréninku, snažím se odvádět na hřišti maximum a nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem kdovíjaký talent. Všeobecně každý z hráčů má na hřišti svůj úkol a já jsem tam spíše na tu špinavou práci a dřinu.

Co bys tedy poradil začínajícím fotbalistům, kteří třeba zpočátku mezi svými vrstevníky úplně nevynikají?

Je to hlavně o vůli. V těch mladších letech si člověk ani neuvědomuje, že by se mohl stát profesionálním fotbalistou, hraje to spíše pro zábavu. Zlom přijde okolo těch 15 let, kdy už se výrazněji hodnotí výkon hráčů. Mě třeba trenéři říkali, že na to nemám, ale já si jel to svoje, snažil jsem se na sobě poctivě pracovat i mimo tréninky a všechno se mi to teď vrátilo.

Ve Slovanu už jste několik sezón, máte k tomuto klubu speciální vztah?

Musím říct, že se mi Liberec vždy líbil, často jsme sem jezdili s kluky z Varnsdorfu se dívat na zápasy Slovanu. A i nově příchozí hráči si Liberec vždy hodně rychle oblíbí, je to tady speciální.

Jaké máte před sebou nastavené cíle, kterých byste chtěl dosáhnout?

Cíle jsou jasné, chtěl bych si zopakovat Evropskou ligu. Byly to nádherné zápasy a rád bych si je ještě jednou užil.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená celý život, od 7 let neznám nic jiného. Mě teď bude 30 let a celý svůj život jsem věnoval fotbalu. Nevím, co budu dělat po konci kariéry, ale rád bych u něj zůstal i nadále.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená velkou radost a ještě lepší pocit, když tím přispějete k výhře. Ale vždycky říkám, že ve finále je jedno, kdo ten gól dá, rozhodující je výsledek utkání.