Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Eliška Sonntagová

Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek

Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.

Kde a kdy jste začínala s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Začínala jsem na severu v FC Slovan Liberec. K fotbalu mě přivedli táta s bráchou, protože celá naše rodina hrála fotbal. Táta s mamkou sice nejdřív nechtěli povolit, říkali, že je fotbal hra pro kluky. Já je přemlouvala, a i když říkali, ať si vyberu něco jiného, nic jiného jsem nechtěla. Pak povolili a já začala hrát za kluky v Liberci.

V jakých pozicích jste na počátku své kariéry nastupovala?

Vždycky jsem hrála v obraně.

Dařilo se vám dávat góly?

Na góly moc štěstí nemám.

Vybavíte si nějaký z nich?

To bude problém. Vzpomínám na svůj první gól, který byl za kluky na mezinárodním turnaji v Chrudimi. Ze své poloviny hřiště jsem se trefila pod břevno. Všichni kluci koukali a já z toho měla obrovskou radost.

Kam vedly vaše další fotbalové kroky?

Z Liberce jsem odešla do Sparty, kde působím doteď.

Jak vzpomínáte na první zápas za Spartu?

Pamatuji si úplně první turnaj v hale. Podařilo se mi tam také vstřelit gól.

Který ze svých gólů řadíte mezi své nejoblíbenější?

Gól, na který vzpomínám nejraději, byl v derby proti Slavii. Deset minut do konce to bylo 2:2, já dostala od spoluhráčky centr a hlavou jsem umístila míč k tyči. Měly jsme hroznou radost.

Jste členkou reprezentace do 17 let. Co to pro vás znamená, reprezentovat svou zemi?

Jsem hrozně ráda a hrdá, že tu můžu být.

Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační zápas?

Pamatuji si, že mi trenéři hned přidělili kapitánskou pásku. Hráli jsme na Slovensku a já byla hrozně nervózní, o to víc, když jsem byla kapitánka. Nervozita byla na místě. Prohráli jsme velkým rozdílem, ale druhý zápas už byl lepší a pořád se to zlepšuje, což je hlavní.

Vybavíte si svůj první reprezentační gól?

Můj první reprezentační gól byl v Náchodě proti Polsku. Spoluhráčka mi z přímého kopu poslala míč na hlavu a já jsem se trefila k tyči.

Jaké máte očekávání od domácího mistrovství Evropy?

Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek. Hodně to dá mně a vlastně nám všem. Sice máme těžkou skupinu, ale věřím, že se o to popereme a nějaký výsledek ukopeme.

Jak se těšíte na domácí prostředí turnaje?

Na domácí prostředí se těším, doufám, že přijde hodně fanoušků, abychom si to všechny užily.

Jakého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníte?

Nejvíc si cením asi toho, že jsem se dostala do reprezentace. Mám taky hodně titulů se Spartou, vyhráli jsme mistrovství republiky.

Jaký je váš fotbalový cíl?

Chtěla bych se dostat někam do zahraničí, ideálně do Ameriky, kam mě to táhne. Tam aby se mi dařilo a sloužilo zdraví.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená radost, protože můžu týmu pomoci k vítězství.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená život.

Další příběhy

Martin Hašek st.

Moje góly většinou byly za body

Pětkrát slavil ligový titul, zahrál si Ligu mistrů i za reprezentaci, zkusil rakouskou a ruskou ligu. Zážitků hromada, ale na první ligový gól si Martin Hašek, bývalý defenzivní záložník Sparty či Liberce, pamatuje velmi dobře. „Dal jsem ho v Liberci do sítě Boby Brno. Myslím, že to byla chytatelná střela, ale na těžkém terénu na ni nebyl gólman úplně připraven,“ říká. „Celkově jsem gólů moc nedal, ale většinou to byly góly za body, žádné na 4:0 nebo 5:0.“

Verner Lička

V mládí jsem ani nesnil o tom, že bych byl profesionální fotbalista

Hrál fotbal jen proto, že ho bavil. Nakonec tento přístup Vernera Ličku vynesl až do Baníku, se kterým prožil zlatá léta a třikrát ovládl ligu. V té vstřelil 103 gólů a stal se členem Klubu ligových kanonýrů. V roce 1980 získal s Československem zlatou medaili na Letních olympijských hrách v Moskvě. To je příběh úspěšného hráče, trenéra i otce v jedné osobě Vernera Ličky.