V Česku vyhrál dvakrát ligový titul a v dresu Sparty zasáhl i do bojů v Lize mistrů. Nyní dělá Radek Slončík sportovního manažera v ostravském Baníku.

Kdo vás přivedl k fotbalu a v kolika letech to bylo?

K fotbalu mě přivedl můj otec a bylo to přibližně v 7 letech v Šumperku.

Vybavujete si svůj první gól v dětském věku?

První gól v dětském věku si popravdě moc nevybavuji, jelikož jsem jich v té době dával celkem hodně.

Většina dětí má svůj fotbalový vzor? Kdo byl váš vzor a proč právě on?

Když jsem byl v Šumperku, tak jsem měl vzor v jednom útočníkovi, který za Šumperk tenkrát hrál. Jinak samozřejmě mým vzorem byl i můj otec, který mě naučil fotbalové základy. V pozdějším věku se mi nejvíce líbil Diego Maradona, jelikož jeho fotbalové schopnosti a hlavně technické dovednosti byly nadstandardní.

Vaše fotbalové krůčky začaly v rodném Šumperku, odkud jste se později stěhoval do Baníku Ostrava. Vybavujete si, jak k tomuto přestupu došlo a kdo Vás oslovil?

V Šumperku jsem působil do 14 let a poté jsem se stěhoval do Ostravy. Původně jsem měl našlápnuto k přestupu do Sigmy Olomouc. Avšak tehdejší trenér Baníku, Jaroslav Gürtler, byl původem ze Šumperka a po domluvě s rodiči jsem šel nakonec do Ostravy.

Debut v lize jste si odbyl ve svých 17 letech. Pamatujete si, zda jste byl před zápasem nervózní, popřípadě co se Vám honilo v hlavě předtím, než Vás trenér poslal na hřiště?

Co si pamatuji, tak nervózní jsem nebyl. V mém prvním zápase jsme hráli na Bazalech proti Banské Bystrici a na hřiště jsem šel kolem 80. minuty a zápas jsme vyhráli 2:1.

Vybavujete si svůj první ligový gól? Dokázal byste popsat situaci, která vedla k vašemu gólu?

První gól jsem vstřelil v květnu 1993, když jsme hráli v Českých Budějovicích. Vyhráli jsme tam 4:1 a můj gól padl po střele na zadní tyč, kam už nestihl skočit Jaromír Blažek.

Jaký to byl pocit?

Byl to krásný pocit, jelikož jsem hrál krátce po roční pauze, kdy jsem chyběl kvůli zranění. Po předešlém roce jsem tak měl zase radost z fotbalu a gól jsem patřičně oslavil.

V roce 2000 jste přestoupil do pražské Sparty, ze které jste se po roce stěhoval do Maďarska. Jak s odstupem času hodnotíte tyto přestupy?

Já jsem vlastně do 26 let byl v Baníku a po problémech, které jsem měl s kolenem, jsem odjel na operaci do USA. Ve Vailu mě pak profesor Steadman dával koleno dohromady, což mi rozhodně pomohlo. Avšak menší bolesti kolena stále přetrvávaly a já tak nemohl dělat vše naplno.

Co se týče přestupu do Sparty, tak do Prahy se mě snažili dostat už 3 roky. Nejprve za mě nabízela Sparta kolem 35 milionů a po třech letech jsem tam nakonec přestoupil přibližně za 5 milionů. Poté jsem odcestoval na tu operaci a po dvou letech ve Spartě jsem rozhodl odejít do Maďarské Újpesti FC, kde jsem rok a půl hrál po boku Luboše Kozla.

V dresu pražské Sparty jste zasáhl i do bojů v Lize mistrů proti Realu, Bayernu nebo Spartaku Moskva. Považujete tyto zápasy za vrchol Vaší kariéry nebo pro Vás jsou cennější zápasy v dresu Baníku v evropských pohárech?

Pro mě jsou nejcennější zápasy za národní tým, což podle mě je pro každého kluka největší fotbalové přání. Zápasy proti Realu nebo Bayernu jsem pak bral jako odměnu, avšak první zkušenost v evropských pohárech jsem zažil už v 18 letech, kdy jsme hráli s Baníkem proti Galatasarayi nebo Odense. Když to ale celkově shrnu, tak každý zápas v reprezentaci nebo v evropských pohárech pro každého hráče znamená opravdu hodně.

Po sezoně v Maďarsku jste se vrátil zpět do Baníku, se kterým jste hned v roce 2004 slavili ligový titul. Tušil jste už při návratu, že máte tým, který by mohl ligový titul vyhrát?

Popravdě jsem si nemyslel, že se to povede hned v první sezóně po návratu z Maďarska. Nicméně jsme sezonu začali velmi dobře a i v týmu jsme měli opravdu výborné hráče a trenéry, díky kterým jsme nakonec celou ligu vyhráli. Samozřejmě za naším úspěchem stojí i skvělí fanoušci, kteří dokázali pravidelně vyprodat Bazaly a hnali nás tak k titulu.

Které období v Baníku považujete za úspěšnější? Když jste tu začínal nebo až po návratu z Maďarska?

Z individuálního hlediska bych spíše vybral mé první působení v Baníku, především sezony 1997-1999. V roce 1998 jsem byl dokonce třetím nejlepším fotbalistou v Česku a to byl můj největší individuální úspěch. Z týmové hlediska bych naopak vybral sezonu 2003/2004, kdy jsme slavili ligový titul.

Napadlo Vás už v dětství, že byste to jednou mohl dotáhnout takhle daleko?

Popravdě jsem nikdy takové cíle neměl a vždy jsem hrál fotbal hlavně pro zábavu. Na tréninky jsem se pokaždé těšil a každý zápas jsem se snažil odehrát naplno. Když se mě i trenéři ptali, kam to chci jednou dotáhnout, tak jsem jim řekl, že chci mít hlavně radost z fotbalu. Je možné, že kdybych neměl problémy s kolenem, tak by moje kariéra mohla být i lepší. Ale celkově jsem rád, že se mi podařilo prosadit se na klubové scéně a i v reprezentaci.

Vzpomínáte si, kdy jste byl poprvé nominován do reprezentace a od koho jste se tuto zprávu dozvěděl?

Popravdě si to moc nepamatuji, jelikož už předtím jsem nastupoval za jednadvacítku a poté jsem byl povolán do mužské kategorie. Nicméně svůj debut jsem si odbyl na turnaji v Maroku, kde jsem na posledních 30 minut naskočil do duelu s Chorvatskem.

Na který reprezentační zápas nejvíce vzpomínáte?

Největší zápas za reprezentaci jsem zažil v Anglii, kde jsme hráli ve Wembley proti domácímu celku. Do zápasu jsem naskočil asi na 25 minut a prohráli jsme 2:0. I přesto to byl velký zážitek, jelikož jsem si mohl zahrát proti Davidu Beckhamovi a ostatním skvělým hráčům.

Svojí aktivní profesionální hráčskou kariéru jste ukončil v Karviné, kde jste následně započal i manažerskou dráhu. Byl jste už předem rozhodnutý, že budete chtít ve fotbalovém prostředí zůstat na této pozici?

Před koncem hráčské kariéry jsem byl rozhodnutý, že určitě budu chtít zůstat u fotbalu. Nicméně pak se naskytla možnost dělat manažera v Karviné, odkud jsem se už po roce stěhoval do Baníku.

Po přesunu do Baníku jste se stal sportovním manažerem. Co tato pozice obnášela?

Do Baníku jsem šel hlavně s cílem pomoc, jelikož zde nebyla situace vůbec jednoduchá ohledně majitele. Svou práci jsem se snažil dělat co nejlépe, avšak poté jsem se rozhodl, že v těchto podmínkách na pozici sportovního manažera zde nechci pracovat a šel jsem trénovat.

V době, kdy jste byl na pozici sportovního manažera, jste měl na starosti všechny mládežnické kategorie. Jaký rozdíl vidíte v době, kdy jste byl v dětském věku Vy oproti dnešní mládeži?

My jsme podle mě měli daleko větší vztah k pohybu, kdy jsme téměř každý den běhali venku od rána do večera, zatímco dnešní mládež žije v době technologií a už nemá takový přirozený vztah k pohybu, jako jsme měli my.

Chvíli jste působil jako trenér mužského A-týmu v Baníku. V čem je hlavní rozdíl při práci s mládeží, s mladými reprezentanty a s dospělými hráči?

Já jsem byl v A-týmu pouze krátce, ale ten rozdíl tam je znát. Hráči z A-týmu jsou už zvyklí nastupovat do ligových zápasů a mají zkušenosti z těžkých utkání. Nicméně práce s A-týmem mě příliš nenaplňovala, jelikož mě nejvíce baví sledovat mladé hráče při jejich rozvoji. Když se poté tito hráči probojují do mužské kategorii, tak mi to vždy udělá velkou radost.

Co pro Vás znamená gól?

Gól pro mě znamená velikou radost, které předcházelo snažení celého týmu.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená životní náplň, bez které bych si život nedokázal představit.

Co byste poradil začínajícím fotbalistům?

Začínajícím fotbalistům bych hlavně poradil, ať se fotbalem baví.