Libor Došek
Každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou
I v 37 letech Libor Došek dokazuje, proč mu náleží prestižní 30. místo v Klubu ligových kanonýrů za 126 tref v elitních soutěžích. Tři z nich nastřílel v Řecku, většinu těch českých za aktuální Slovácko, předtím za Brno a Spartu. V ní získal dva tituly. „Vybavuje se mi hlavně poslední zápas proti Mostu. Vyhráli jsme 5:0, já dal dva góly, první na 1:0. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu,“ vzpomíná.
„U mě se fotbal nabízel, přivedl mě k němu táta, vítěz ligy se Zbrojovkou. Jako malý jsem s ním chodil do kabiny na Lužánky, do bazénu, takže jsem znal ty hráče. Tak nějak jsem se tam motal. Na tátovy zápasy jsem také chodíval, ale vzpomínky mám zejména z té kabiny.
Když jsem byl úplně malý, chtěl jsem hrát za reprezentaci a deset let ve Španělsku. To jsou ty sny malých kluků. Jak jsem postupně stárl, tak se sny upravovaly a redukovaly. (smích)
Na jednu stranu byla cesta do ligového fotbalu dlouhá. Spousta tréninků, spousta zápasů. Na druhou stranu to uteklo tak rychle, že za chvilku bude kariéra u konce a celé to proletělo jako letadlo.
Ligu jsem začal v Blšanech a táta měl velkou radost, v začátcích mi držel palce jako každý jiný táta. Na první ligový gól nezapomenu. Bylo to v Blšanech, první ligový zápas. Doma jsme vyhráli nad Teplicemi 3:2. Prohrávali jsme 0:2, takže se zápas podařil otočit. To jsou hezké vzpomínky.
Liberec, to byl posun do lepšího klubu. Podařilo se mi tam dát třeba hattrick proti Zlínu a to mě vyneslo zase výš k angažmá ve Spartě. Celkově vzpomínky na ni mám příjemné. Podařil se titul, hrály se poháry, Liga mistrů. Vybavuje se mi hlavně poslední zápas, když jsme hráli proti Mostu a díky výhře 5:0 udělali titul. Dal jsem dva góly, první na 1:0 a potom už to tam začalo padat. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu.
Odehrát deset let ve Španělsku se mi nepovedlo, ale strávil jsem půl roku v Řecku, ve Škodě Xanthi. To byla fotbalová dovolená. Byli jsme u moře s příjemnými lidmi. Prostě pohodička a klídek, přesně jak to Řekové umí.
Po návratu jsem hrál za Teplice a poprvé jsem se gólově prosadil proti Slovácku. Prohrávali jsme 0:1 a já šel na hřiště v 70. minutě. Nakonec jsme 2:1 vyhráli a já dával poslední gól. V premiéře za Slovácko jsem dával gól z penalty proti Příbrami, ale bohužel jsme prohráli 2:3.
Další okamžik, na který nikdy nezapomenu, byl můj vstup do Klubu ligových kanonýrů. Stalo se to proti Liberci na stadionu v Uherském Hradišti. V zápase jsem dal dva góly a nevím, zda to byl 99. a 100., nebo 100. a 101. Tenkrát to pro mě byl hlavně klid, protože už dlouho předtím se všichni ptali, kdy stovku konečně překonám. Každopádně to bylo takové zhodnocení celé kariéry, že se člověku něčeho podařilo dosáhnout.
Reprezentací jsem jenom prolétl. Dostal jsem příležitost být na zápase, když se vykartoval Honza Koller. Mohl jsem 4 dny strávit s ostatními, což bylo velice příjemné. Jsem rád a děkuji za aspoň toto nakouknutí do reprezentace.
Nejvíc gólů v jednom utkání? Hattrick, bylo jich asi pět. Hattrick je shoda štěstí a náhody. Člověk musí poděkovat i spoluhráčům, protože hlavně díky jim se toho dosáhne. Já stojím ve vápně a oni to na mě dávají. (úsměv) Pro útočníka jsou góly důležité a doufám, že jich ještě pár nastřílím.
Pro mě je každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou, to je moc příjemný pocit. Krásný byl asi ten stý proti Liberci, střela zpoza vápna. Takových jsem v kariéře moc nedal.
Další příběhy
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Daniel Zítka
Kaká mi dal čtyři góly ve dvou zápasech
Bývalý gólman Daniel Zítka zavzpomínal na své angažmá v Česku i v belgickém Anderlechtu. V evropských soutěžích s ním čelil řadě velkoklubů a třeba Brazilec Kaká mu ve dvou utkáních nasázel čtyři branky. „Ale vždycky jsem sledoval spíš gólmany, inspirovali mě Oliver Kahn či Santiago Cañizares,“ prozradil Zítka.
Karol Kisel
Euforie zůstane v paměti celý život
Nevybavuje si všechny góly, které dal. Ale jedno mu v hlavě zůstává napořád. „Ta euforie, jak běžíte a radujete se s diváky, ta vám zůstane na celý život. To je úžasný,“ říká někdejší záložník Karol Kisel, jenž si v české lize zahrál za Spartu i za Slavii. Nejdůležitější branku ale vstřelil v dresu Sydney FC. „Byl to gól, díky němuž jsme vyhráli australskou ligu,“ vzpomíná Kisel, jenž za slovenskou reprezentaci odehrál 25 zápasů.
Mario Lička
Gareth Bale je vysmátý kluk, s nímž byla velká sranda
Mario Lička je spolu s otcem Vernerem a bratrem Marcelem dalším členem hrdého rodu fotbalových gentlemanů, pro které je tento sport nesdílnou součástí života. Během své profesionální kariéry hrál střapatý středopolař ve Francii, Anglii i Polsku, jeho kořeny patří ale do Baníku, s nímž také získal trofej pro mistra české ligy. V cizině si zase zahrál po boku slavného Garetha Balea.