Libor Došek
Každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou
I v 37 letech Libor Došek dokazuje, proč mu náleží prestižní 30. místo v Klubu ligových kanonýrů za 126 tref v elitních soutěžích. Tři z nich nastřílel v Řecku, většinu těch českých za aktuální Slovácko, předtím za Brno a Spartu. V ní získal dva tituly. „Vybavuje se mi hlavně poslední zápas proti Mostu. Vyhráli jsme 5:0, já dal dva góly, první na 1:0. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu,“ vzpomíná.
„U mě se fotbal nabízel, přivedl mě k němu táta, vítěz ligy se Zbrojovkou. Jako malý jsem s ním chodil do kabiny na Lužánky, do bazénu, takže jsem znal ty hráče. Tak nějak jsem se tam motal. Na tátovy zápasy jsem také chodíval, ale vzpomínky mám zejména z té kabiny.
Když jsem byl úplně malý, chtěl jsem hrát za reprezentaci a deset let ve Španělsku. To jsou ty sny malých kluků. Jak jsem postupně stárl, tak se sny upravovaly a redukovaly. (smích)
Na jednu stranu byla cesta do ligového fotbalu dlouhá. Spousta tréninků, spousta zápasů. Na druhou stranu to uteklo tak rychle, že za chvilku bude kariéra u konce a celé to proletělo jako letadlo.
Ligu jsem začal v Blšanech a táta měl velkou radost, v začátcích mi držel palce jako každý jiný táta. Na první ligový gól nezapomenu. Bylo to v Blšanech, první ligový zápas. Doma jsme vyhráli nad Teplicemi 3:2. Prohrávali jsme 0:2, takže se zápas podařil otočit. To jsou hezké vzpomínky.
Liberec, to byl posun do lepšího klubu. Podařilo se mi tam dát třeba hattrick proti Zlínu a to mě vyneslo zase výš k angažmá ve Spartě. Celkově vzpomínky na ni mám příjemné. Podařil se titul, hrály se poháry, Liga mistrů. Vybavuje se mi hlavně poslední zápas, když jsme hráli proti Mostu a díky výhře 5:0 udělali titul. Dal jsem dva góly, první na 1:0 a potom už to tam začalo padat. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu.
Odehrát deset let ve Španělsku se mi nepovedlo, ale strávil jsem půl roku v Řecku, ve Škodě Xanthi. To byla fotbalová dovolená. Byli jsme u moře s příjemnými lidmi. Prostě pohodička a klídek, přesně jak to Řekové umí.
Po návratu jsem hrál za Teplice a poprvé jsem se gólově prosadil proti Slovácku. Prohrávali jsme 0:1 a já šel na hřiště v 70. minutě. Nakonec jsme 2:1 vyhráli a já dával poslední gól. V premiéře za Slovácko jsem dával gól z penalty proti Příbrami, ale bohužel jsme prohráli 2:3.
Další okamžik, na který nikdy nezapomenu, byl můj vstup do Klubu ligových kanonýrů. Stalo se to proti Liberci na stadionu v Uherském Hradišti. V zápase jsem dal dva góly a nevím, zda to byl 99. a 100., nebo 100. a 101. Tenkrát to pro mě byl hlavně klid, protože už dlouho předtím se všichni ptali, kdy stovku konečně překonám. Každopádně to bylo takové zhodnocení celé kariéry, že se člověku něčeho podařilo dosáhnout.
Reprezentací jsem jenom prolétl. Dostal jsem příležitost být na zápase, když se vykartoval Honza Koller. Mohl jsem 4 dny strávit s ostatními, což bylo velice příjemné. Jsem rád a děkuji za aspoň toto nakouknutí do reprezentace.
Nejvíc gólů v jednom utkání? Hattrick, bylo jich asi pět. Hattrick je shoda štěstí a náhody. Člověk musí poděkovat i spoluhráčům, protože hlavně díky jim se toho dosáhne. Já stojím ve vápně a oni to na mě dávají. (úsměv) Pro útočníka jsou góly důležité a doufám, že jich ještě pár nastřílím.
Pro mě je každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou, to je moc příjemný pocit. Krásný byl asi ten stý proti Liberci, střela zpoza vápna. Takových jsem v kariéře moc nedal.
Další příběhy

Martin Lukeš
Se Spartou se hrálo nejlíp
Když už dal první gól, tak připojil rovnou i druhý. Martin Lukeš, legendární záložník Baníku Ostrava, tímto způsobem naklonoval premiérovou trefu v lize i reprezentaci. „V Opavě ve slezském derby to bylo šílené. Úplně narvaný stadion, obrovská rivalita, nevěděl jsem, co dělat,“ vzpomíná Lukeš, který tehdy v roce 1997 pomohl Baníku dvěma zásahy k remíze 3:3.

Jakub Podaný
V Indii jsem zažil takovou euforii, že mám z toho husí kůži doteď
"Fotbal je moje práce, která mě baví a v které vidím velký smysl. Hlavně mě na tom baví to, že zajímá tolik lidí," říká obránce Dukly Jakub Podaný.

Daniel Šmejkal
Německo bylo mým vstupem do života
Byl skvělým záložníkem i středním obráncem, jemuž se předpovídala zářná budoucnost. Tu kvůli zdravotním potížím Daniel Šmejkal naplnil jen z části, po ukončení aktivní hráčské kariéry ale přesedlal do role trenéra. A v ní si zatím vede skvěle, když táhne k úspěchům Teplice.

Václav Koloušek
Fotbal mi dává energii do života
Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také jihlavské Vysočiny. Když se řekne jeho jméno, fotbalový fanoušek si hned vybaví silnou stránku jihlavského špílmachra. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje, usmívá se zkušený jihlavský záložník.