Štěpán Vachoušek
Baník může jezdit klidně každý týden
Štěpán Vachoušek Stál u největších úspěchů české fotbalové reprezentace v novém tisíciletí. Je mistrem Evropy do 21 let a se seniorským národním týmem získal bronzové medaile na Euru 2004 v Portugalsku.
Začínal v Bílině, poté byl v Teplicích, odkud hostoval v České Lípě, v Xaverově a v Blšanech, do Teplic se vrátil na jaře 2001. O rok později přestoupil do Slavie, cena 35 milionů korun z něho udělala nejdražšího českého hráče ligy. V červenci 2003 přestoupil do Marseille za 85 milionů korun.
Ze začátku hrál pravidelně, ale po změně trenéra byl často náhradníkem, navíc byl zraněný a v létě 2004 ho klub pustil na hostování do Austrie Vídeň. Tam nakonec zůstal až do léta 2008, kdy se vrátil zpět do české ligy, konkrétně do Teplic. V srpnu 2010 nečekaně zamířil do Sparty, ale po půlroce se vrátil do Teplic.
Byl kapitánem reprezentace do 21 let, která vyhrála v roce 2002 mistrovství Evropy. S A-týmem byl na EURU 2004 v Portugalsku.
Nyní věnuje pozornost i svým synům, kteří jdou v tátových šlépějích: „Když dali gól, samozřejmě jsem byl pyšný otec. Ale ta jejich cesta za případným úspěchem je ještě hodně dlouhá. Hlavní je, že je to baví a mají z fotbalu radost. To je v dnešní době nejdůležitější."
Další příběhy
Luboš Kozel
Běžel jsem někam k rohovému praporku
Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.
Pavel Verbíř
První zápas, první trefa
Ve světě profesionálního fotbalu byl neuvěřitelným úkazem, když celou svou kariéru sepjal s jediným klubem. V rámci mládežnických výběru působil například v Neratovicích či pražské Spartě, ve dvaceti letech však definitivně přesídlil do severočeských Teplic, kde se během následujících let stal živoucí legendou a nejlepším střelcem klubové historie.
Michal Horňák
Na fotbal mě jako první přivedla maminka
Ve Spartě získal deset ligových titulů. Poměrně dost na to, že se mu před prvním tréninkem na Letné rozklepala kolena. „Stejně, jako když mě maminka přivedla v sedmi letech na stadion Zbrojovky Vsetín,“ usmívá se bývalý obránce Michal Horňák, vicemistr Evropy 1996, bronzový účastník Poháru FIFA 1997 a pravidelný hráč Ligy mistrů.
Pavel Fořt
Můj nejkrásnější gól byl zároveň tím nejdůležitějším
Zažil bláznivé fanoušky v Drážďanech, zahrál si francouzskou ligu za Toulouse. Ale nejkrásnější a nejdůležitější gól vstřelil útočník Pavel Fořt na Žižkově v dresu Slavie. „Protože jsem udělal takovou stahovačku na gólmana, byl to můj druhý gól v zápase a oba rozhodly o titulu,“ spokojeně se ohlíží za kariérou, kterou zdobí i tituly s Plzní a Slovanem Bratislava.