Býval oporou obrany ve Spartě, na Žižkově či v Kaiserslauternu, zahrál si na EURO 2000 a získal 4 ligové tituly. Petr Gabriel ale také dával góly. „Jeden z mých nejdůležitějších ve skupině Ligy mistrů proti Galatasarayi na 2:1,“ vzpomíná. „V cizině si pamatuji branky ze hřišť soupeřů. Ale ty zápasy jsme prohráli. Byl jsem si téměř jistý, že když vstřelím branku, nedopadne to dobře.“

V kolika letech a na jakém místě jste s fotbalem začínal a kdo vás k němu přivedl?

První fotbalové kroky jsem udělal ve svém tehdejším bydlišti ve Vysočanech. Jednalo se o malý klub TJ Praga. Přivedl mě tam otec, stejně jako bratra. Tam jsem začal rozvíjet svoji fotbalovou kariéru.

Stavěl jste se už v samotných začátcích do obrany, nebo jste své pozice střídal?

Když jsem v osmi letech s fotbalem začínal, působil jsem na levém křídle. Další čtyři roky jsem byl útočníkem a až potom jsem se z různých důvodů přesunul do obrany.

Bylo jedním z těch důvodů i to, že se vám nedařilo střílet branky? Nebo šlo o něco jiného?

I tak se to dá říct. V počátcích jsem jako útočník dával mraky gólů. Ale během puberty jsem v určitou dobu výrazně vyrostl. Tím pádem se mi trochu zhoršila koordinace i rychlost. Gólů už jsem potom moc nedával a v útoku už jsem zřejmě nebyl tak moc zajímavý. Jeden z trenérů se proto rozhodl, že mě posune o dvě řady dál do obrany.

Říkal jste, že jste z počátku dával hodně gólů. Vzpomínáte si na nějaký gól z této doby, který vám utkvěl v paměti?

Už je to delší doba, takže si jednotlivé branky nepamatuji. Vybavuji si, že jsem spíše počítal, jestli se mi povedlo vstřelit hattrick, nebo ne. To pro mě bylo velmi důležité. Od začátku jsme hráli na velké hřiště a na velké branky, takže oproti dnešnímu mládežnickému fotbalu se nám dařilo dávat branky mnohem snadněji. Gólman nebyl v bráně mnohokrát ani vidět, takže jsme v podstatě trefovali prázdnou branku.

Mohl byste popsat vaší cestu do ligového fotbalu?

Jak jsem zmiňoval, začínal jsem v malém klubu ve Vysočanech. Ve dvanácti letech jsem se díky tomu, že jsem chodil do sportovní třídy a potkával se s hráči z různých týmů, přesunul na Letnou. Od té doby jsem působil v žákovských a dorosteneckých týmech Sparty. Následně jsem odešel na vojnu, kde jsem působil v třetiligové Sušici. Po zrušení pohraniční policie jsem přestoupil do Unionu Cheb, se kterým jsem se posunul do druhé ligy. Na můj věk byla taková soutěž velmi zajímavá. S Chebem se mi později podařilo postoupit do nejvyšší soutěže.

První ligové utkání jste s Chebem odehrál proti Drnovicím. Jak vzpomínáte na tento zápas?

Samozřejmě na něj vzpomínám velice rád. Drnovice, malý klub z vesnice, měly na tu dobu velmi moderní stadion a dobré hráče. Neuspěli jsme tam, prohráli jsme 2:1. To bylo samozřejmě negativní, ale užil jsem si to.

Můžete popsat váš první ligový gól?

Můj první ligový gól padl během působení ve Viktorii Žižkov. Byl to asi čtvrtý ligový zápas. První tři zápasy jsem odehrál za Cheb, ale následně jsem ještě v přestupním termínu přestoupil do Viktorky. Tu branku jsem vstřelil v zápase na Žižkově proti Zlínu. Nakonec jsme remizovali 2:2. Pokud si dobře pamatuji, gól padl po centru z pravé strany, když jsem nějakým způsobem dorazil míč do brány. Měl jsem samozřejmě velkou radost.

To byl váš první gól za Žižkov. Pamatujete si na první gól v dresu Sparty?

To si bohužel nepamatuji.

Padl v roce 1996 v zápase Sparta - Teplice, který jste vyhráli 4:2.

Jestli je to ve statistikách, je to asi pravda. Jako obránce jsem moc gólů nedával, takže si to detailně nepamatuji. Existuje rodinná kronika, kde bych to určitě našel.

A utkvěl vám v paměti nějaký jiný gól za Spartu?

Vzpomínám si hned na několik gólů. Jednou z důležitých branek je ta ve skupině Ligy Mistrů proti Galatasarayi Istanbul. Byl to rozdílový gól na 2:1. Nakonec jsme vyhráli 3:1. To byla určitě jedna z mých nejdůležitějších branek. A velmi dobře si pamatuji na poslední rok před odchodem do zahraničí. Těsně před poločasem v derby proti Slavii jsem zvyšoval na 3:1. Byl to velmi důležitý zápas, protože jsme hráli o mistrovský titul. Derby se povedlo, zvítězili jsme 5:1.

Vzpomínáte na některé branky z vašeho zahraničního angažmá?

Nebylo jich mnoho, ale na nějaké si vzpomínám. Jako obránce jsem skóroval převážně ze standardních situací. Pamatuji si branky hlavně ze hřišť soupeřů, například proti Bochumi, Chotěbuzi nebo Norimberku. Ale paradoxní je, že ty zápasy nikdy nedopadly dobře, vždycky jsme prohráli. Byl jsem si téměř jistý, že když vstřelím branku, nedopadne to dobře.

Jaký z vašich gólů považujete za ten nejkrásnější?

Zmiňovaný gól proti Galatasarayi byl pěkný. Gólman očekával centr, ale já jsem vystřelil na přední tyč a trefil jsem horní růžek. I branka v derby proti Slavii byla hezká. Tu jsem dal hlavou k přední tyčce. Jak jsem říkal, jako obránce jsem si mnoha pěkných gólů dovolit nemohl. Ani trestné kopy jsem nekopal.

Se Spartou jste získal čtyři tituly pro mistra ligy. Ceníte si jich všech stejně, nebo byste nějaký z nich umístil na vyšší úroveň?

Cením si všech stejně. Povedlo se to ve čtyřech letech v řadě, což byl pro mě velký úspěch. V prvních dvou letech jsem na Spartě působil v obrovské konkurenci v obranné řadě, takže má účast na hřišti nebyla příliš častá. Ale další dva roky byly skvělé. Odehrál jsem téměř vše a utkání jsem se účastnil hodně aktivně. Nedá se však říct, že by byl jeden titul lepší a druhý horší. Pro mě to byl mistrovský titul týmu, jehož jsem byl členem. Titul, na kterém jsem se nějakým způsobem přičinil. Cením si jich všech a je to velký úspěch.

Získal jste titul i v českém poháru, když jste proměnil jednu z rozhodujících penalt. Můžete popsat finálový zápas i váš pokutový kop?

Pokud si to dobře pamatuji, stalo se to v roce 1994, když jsme postoupili s Viktorkou Žižkov do finále. Druhým finalistou byla Sparta a hrálo se na Strahově. Došlo až k pokutovým kopům a já jsem si až v poslední chvíli uvědomil, že jdu kopat pátou penaltu, která je většinou rozhodující. Proti mně stál vynikající brankář Petr Kouba, takže to nebyla jednoduchá situace. Penaltu jsem sice proměnil, ale v danou chvíli nebyla rozhodující a pokračovalo se dál. Nakonec jsme Spartu porazili, když někdo ze soupeřů netrefil branku a my jsme následně proměnili.

Byl jste také nominován i k několika zápasům české reprezentace. Co pro vás znamenalo nastoupit na hřiště v reprezentačním dresu?

Byl to samozřejmě krásný pocit a vyznamenání za celou práci. Pro mě to bylo zadostiučinění, že jsem mohl za národní tým nastoupit. Pokaždé jsem se na to moc těšil a byl to jeden z mých největších úspěchů kariéry.

Můžete popsat váš reprezentační gól?

Tak ten padl v zápase proti Kuvajtu. Na začátku utkání se kopal rohový kop a já jsem se dostal k hlavičce a vstřelil branku.

Jakého úspěchu ve vaší kariéře si ceníte nejvíce?

Asi to budou ty čtyři tituly v řadě se Spartou. Dalším velkým úspěchem bylo to, že jsem vydržel osm let v německé Bundeslize a že jsem i po různých zdravotních peripetiích v této soutěži pět let stabilně hrál. Potkával jsem se tam už tehdy s fotbalovými hvězdami současné kopané. To jsou úspěchy, kterých si cením nejvíce.

Co pro vás znamená gól?

Z pohledu obránce je to velmi cenný okamžik. Když jsem ho dal, radoval jsem se velmi intenzivně. Pro mě to bylo něco, co nebylo právě denním chlebem. Je to něco velmi vzrušujícího.

A co pro vás vlastně znamená fotbal obecně?

Fotbal pro mě znamenal do konce kariéry téměř všechno. Myslím, že jsem ho hrál velmi dlouho a že jsem se ho snažil dělat pořádně. Mám na co vzpomínat a díky vlastní kronice a popisu zápasů celé kariéry můžu dětem ukázat, co jsem všechno dokázal nebo kde jsem všude byl. Myslím, že se mám čím pochlubit.