„Každý to má nastavené trošku jinak, někdo si odnese dobrý pocit z dobrého skluzu, z dobrého zákroku v bráně, ale myslím si, že to, na co všichni nejvíc vzpomínají, je, když dali důležitý gól,“ říká Bořek Dočkal, nejlepší hráč minulé ligové sezony, donedávna hvězda Sparty a nyní záložník čínského Henanu Jianye. „Nejhezčí gól jsem dal v reprezentaci Holandsku.“

„Odmalička jsem byl dost emotivní a soutěživý, nesnášel jsem prohry. Tuším, že mi bylo šest nebo sedm let, když jsem si kopal za barákem a táta za mnou přišel s kolem, že pojedeme do poděbradského klubu na trénink. Prostě se rozhodl, že je pravý čas a že už jsem si toho sám nakopal dost.

Chtěl jsem dávat góly a bylo pro mě důležité útočit. Na úrovni okresního fotbalu jsem byl poměrně úspěšný. Na první zápas jsme jeli do Semic, hrozně pršelo, byly tam kaluže a já dostal od táty lepáka, protože jsem chvílemi, když jsem zrovna nehrál a byl střídaný, stál zády k zápasu a koukal na semické áčko, které tam zrovna trénovalo. Dostal jsem za to dělo, aby se to už neopakovalo.

Asi po roce a půl jsme hráli halový turnaj, kam byla přizvaná Slavia, Sparta a další větší české týmy. Zalíbil jsem se trenérovi Slavie, který začal intenzivně bušit do našich, že je potřeba, abychom šli do Prahy. Bylo to strašně těžké, zásadní rozhodování, na dojíždění z Poděbrad to nebylo nic jednoduchého. Pro mě to byla výzva, já jít chtěl, ale co to všechno obnášelo, to bylo spíš na rodičích, jestli jsou schopní to pro mě udělat a zařídit. Nakonec jsme to udělali a celou mládežnickou kariéru jsem strávil ve Slavii.

Myslím si, že až nad očekávání jsem zvládl přechod z dorostu do béčka a po nějakém čtvrt roce do A-týmu. Pod trenérem Jarolímem jsem zažil i ligovou premiéru a při třetím startu první ligový gól. V Teplicích jsme nastoupili v hodně kombinované sestavě a vyhráli 4:2. Já jsem dával na 4:0. Nezpracoval jsem si dobře centr, musel jsem jít ještě do souboje s Tomášem Hunalem. Fauloval jsem ho, Dagmar Damková souboj pustila a já dával gól. Nastala zvláštní situace. Na hřišti leželi dva hráči, Hunal po souboji a ještě někdo na polovině hřiště. Sbíraly se raněné kusy a já gól slavil možná sám.

Ve Slavii se potom začala měnit situace, protože získala titul a dostala se do Ligy mistrů. Začali přicházet noví hráči a pro mě bylo důležité hrát pravidelně. Šel jsem na hostování do Kladna, na které vzpomínám hrozně rád. Po půl roce přišel s nabídkou na hostování s opcí Liberec, takže mě mohl odkoupit, což pro mě bylo důležité. Z angažmá v Liberci si pamatuji své první penalty v lize. Byl to pro mě významný moment v tom smyslu, že jsem měl v týmu pozici a hráči mě k penaltě pustili. Je důležité, když se vám nebojí dát zodpovědnost. Z Liberce jsem šel na chvilku do Turecka, což byla moje asi nejhorší fotbalová zkušenost, a potom do Norska, to byla naopak zkušenost skvělá, i životní. Strávili jsme tam dva krásné roky, cítil jsem, že jsem oblíbený, jen konec angažmá se moc nepovedl. Nečekaně se to trošku zaseklo, doteď mě to mrzí. A mrzí to i lidi v klubu. Ale otevřelo mi to cestu do Sparty, kde jsem strávil vrchol kariéry, takže toho nelituji. Sparta pro mě byla nejvíc.

Rád vzpomínám na gól v domácím derby, které jsme vyhráli 3:0. Derby je velký zápas, plný stadion a vždycky zážitek. A zvládnout ho, vyhrát a ještě se na tom podílet gólově… Gól byl, myslím, pěkný, po pěkné akci. A už jsme věděli, že to dotáhneme na titul. Že máme takovou sílu, že už nás nic nezastaví.

Titulu se Spartou si cením nejvíc. Jednoznačně. Bylo to hned v první sezoně, bral jsem to možná víc jako samozřejmost, než kdyby to přišlo později, po těch neúspěších, které v dalších sezonách následovaly. Ale užil jsem si to naplno, nemůžu říct, že bych si toho v tu chvíli nevážil. Povedlo se nám vyhrát i pohár a na startu nové sezony i superpohár, to byly největší zážitky. I když jsme pak došli do čtvrtfinále Evropské ligy a hráli proti velkým týmům, titul je prostě nejvíc. Jde o to sbírat momenty, kdy můžete slavit se spoluhráči. Z Evropské ligy ve mně asi nejvíc zůstane, když jsme doma prohrávali 0:4 s Villarrealem, nakonec jsme prohráli 2:4, ale Letná celý zápas bouřila a fanoušci byli spokojení s tím, jak hrajeme, i přes výsledek. To se v Česku stane málokdy.

Kdybych měl vybrat svůj nejhezčí gól, zvolím reprezentační doma proti Holandsku. Myslím, že co gól dělá výjimečným, je i to, kde, kdy a proti komu se to stane. A my jsme na startu kvalifikace EURO porazili tým, který zrovna přijel z mistrovství světa, kde skončil třetí. Ten gól byl nejen nejhezčí, ale taky jeden z největších zážitků v mé kariéře vůbec.“