Jozef Weber
Moje góly byly jako zatmění
V ePojisteni.cz lize ho můžete vidět, jak udílí pokyny hráčům Karviné. Ještě před kariérou trenéra však Jozef Weber válel i na trávníku. Někdejší slovenský záložník vyhrál dva československé tituly se Spartou a v samostatné soutěži nasbíral 370 startů. „Ve Spartě jsem toho sice moc neodehrál, ale měl jsem možnost potkat skvělou partu, ve které hráli reprezentanti Stejskal, Hašek a Skuhravý,“ říká.
Kdy a kde jste s fotbalem začínal? Kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem na dvoře. Dlouho jsme byli se starším bráchou amatérští fotbalisté, to ještě neexistovaly přípravky. Se soutěžním fotbalem jsem začínal v deseti letech v Žilině, kam mě přivedl táta a zůstal jsem tam až do osmnácti let.
Pamatujete si na nějaký gól z mládežnických kategorií, který vám utkvěl v paměti?
Pamatuji si na góly, které padaly na velkém hřišti. Každý branka proti starším klukům byla pro nás úspěch. Ze začátku jsme dostávali velké dardy, výsledky pro nás nebyly příznivé. Hrál jsem levého útočníka, tak mi to tam občas spadlo. Těch gólů nebylo tolik jako dneska, kdy hrají kluci na malé branky.
Vybavujete si váš první ligový zápas?
Můj první ligový zápas se nedá zapomenout. Hrálo se v hektické porevoluční době před mistrovstvím světa. V květnu roku 1990 jsem nastoupil pod trenérem Jarabinským za Spartu proti Nitře, kdy jsem střídal Kukletu.
Vzpomenete si na váš první ligový gól?
První ligovou branku jsem vstřelil v dresu NH nebo SK Pionýr Cheb na vojně proti Bohemians Praha. Psal se rok 1991.
Vyzdvihl byste branku, která vám utkvěla v paměti, a popsal ji?
Nikdy nezapomenu na kuriózní gól v hezkém zápase proti Liberci na 3:3. V 92. minutě jsme prohrávali 3:0 a ke mně dostal odražený balón. Dá se říct, že mě spíš trefil obránce soupeře do nártu a byla z toho krásná branka.
Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíce ceníte?
Nejvíce si cením dvou titulů se Spartou, kde jsem toho ale moc neodehrál. Na druhou stranu jsem měl možnost potkat skvělou partu, ve které hráli reprezentanti Stejskal, Hašek a Skuhravý. V mladém věku jsem se od nich učil. V trenérské pozici jsou to dva postupy, s Bohemkou a čerstvě s Karvinou.
Jak se zrodil přechod z hráče na trenéra?
Kdybych to měl odlehčit, tak jiná práce nepřipadala v úvahu, protože jsem uměl jenom fotbal. Od sedmnácti nebo osmnácti let jsem se profesionálně věnoval fotbalu, obětoval jsem kvůli tomu i vysokou školu v Praze. V pětatřiceti nebo šestatřiceti letech, když se blížil konec hráčské kariéry, bylo složité něco začínat. Fotbal mám rád, a tak jsem dělal všechno, abych u něj zůstal. Stal jsem se trenérem také proto, že jsem dříve začal studovat trenérské licence, nejdříve „áčko“ a na konci hráčské kariéry profi licenci.
Co pro vás znamená fotbal?
Kromě rodiny pro mě znamená fotbal všechno. Rodina o tom ví. Manželka se mnou fotbal sdílí už pětadvacet let a děti to mají už nějakou dobu podobně. Jsou to každodenní starosti. Když tomu někdo osobně oponuje, tak říkám, že trénování je nejkrásnější zaměstnání. Baví mě, co celý život dělám a je super být na tréninku a pracovat jako trenér. Dívat se třeba večer pracovně na Ligu mistrů je zábavné. Fotbal je fenomén a krásná věc.
Co pro vás znamená gól?
Gól je obrovský adrenalin a neskutečná radost. Pokud dá soupeř branku, tak na trenérské lavičce je obdržená branka bolest a nepříjemnost. Vzpomínky na moje branky jsou sice vzdálené, ale tehdy mi přišly skoro jako zatmění, protože jsem jich moc nestřílel. Střelcům jako je David Lafata už to tak asi nepřijde, ale i přesto je pro ně gól určitě speciální věc. Branka je koření fotbalu.
Další příběhy
Jakub Štáfek
Kdybych se nevěnoval herectví, myslím, že bych dělal fotbal
Většina lidí jej zná jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice, málokdo však ví, že herec Jakub Štáfek se zároveň věnuje i fotbalu a v minulosti dokonce působil ve Spartě. A právě v letenském klubu se dočkal svého prvního gólu. „Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on, jsem tady dával gól a mám takový pocit, že jsem tu snad v tom utkání dětí dokonce vyhrál,“ vzpomíná.
Pavel Horváth
Za jediný gól ve Sportingu jsem dostal DVD přehrávač
Bývalý středopolař Pavel Horváth měl patent na vydařené trefy. V barvách Slavie ukázkově přehodil gólmana Steauy Bukurešť, totéž se mu podařilo i ve Sportingu Lisabon a vychutnal si i brankáře Lovásika z Olomouce, jehož prostřelil z půlky. Jen ocenění za góly se měnila. „Za první branku v lize jsem dostal pohlavek, za lob v Lisabonu DVD přehrávač,“ vzpomíná Horváth.
Karel Piták
Nejdůležitější gól jsem dal Valencii
Třikrát vyhrál rakouskou ligu, za Salzburk se trefil i v boji o Ligu mistrů s Valencií. „Doma jsme 1:0 vyhráli,“ ohlíží se Karel Piták, momentálně záložník Slavie. „Patrik Ježek centroval a já jsem to tam pěkně trefil. Hodně důležitý gól, asi můj nejdůležitější. Ale u nich jsme to bohužel nezvládli,“ lituje evropský šampion do 21 let z roku 2002.
David Sobišek
David Sobišek: Fotbal snídám, obědvám i večeřím
Davida Sobiška většina fanoušků zná jako fotbalového reportéra z obrazovek O2 TV Sport, ale věděli jste, že v mládí reprezentoval Českou republiku dokonce s kapitánskou pásku na ruce?