Jozef Weber
Moje góly byly jako zatmění
V ePojisteni.cz lize ho můžete vidět, jak udílí pokyny hráčům Karviné. Ještě před kariérou trenéra však Jozef Weber válel i na trávníku. Někdejší slovenský záložník vyhrál dva československé tituly se Spartou a v samostatné soutěži nasbíral 370 startů. „Ve Spartě jsem toho sice moc neodehrál, ale měl jsem možnost potkat skvělou partu, ve které hráli reprezentanti Stejskal, Hašek a Skuhravý,“ říká.
Kdy a kde jste s fotbalem začínal? Kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem na dvoře. Dlouho jsme byli se starším bráchou amatérští fotbalisté, to ještě neexistovaly přípravky. Se soutěžním fotbalem jsem začínal v deseti letech v Žilině, kam mě přivedl táta a zůstal jsem tam až do osmnácti let.
Pamatujete si na nějaký gól z mládežnických kategorií, který vám utkvěl v paměti?
Pamatuji si na góly, které padaly na velkém hřišti. Každý branka proti starším klukům byla pro nás úspěch. Ze začátku jsme dostávali velké dardy, výsledky pro nás nebyly příznivé. Hrál jsem levého útočníka, tak mi to tam občas spadlo. Těch gólů nebylo tolik jako dneska, kdy hrají kluci na malé branky.
Vybavujete si váš první ligový zápas?
Můj první ligový zápas se nedá zapomenout. Hrálo se v hektické porevoluční době před mistrovstvím světa. V květnu roku 1990 jsem nastoupil pod trenérem Jarabinským za Spartu proti Nitře, kdy jsem střídal Kukletu.
Vzpomenete si na váš první ligový gól?
První ligovou branku jsem vstřelil v dresu NH nebo SK Pionýr Cheb na vojně proti Bohemians Praha. Psal se rok 1991.
Vyzdvihl byste branku, která vám utkvěla v paměti, a popsal ji?
Nikdy nezapomenu na kuriózní gól v hezkém zápase proti Liberci na 3:3. V 92. minutě jsme prohrávali 3:0 a ke mně dostal odražený balón. Dá se říct, že mě spíš trefil obránce soupeře do nártu a byla z toho krásná branka.
Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíce ceníte?
Nejvíce si cením dvou titulů se Spartou, kde jsem toho ale moc neodehrál. Na druhou stranu jsem měl možnost potkat skvělou partu, ve které hráli reprezentanti Stejskal, Hašek a Skuhravý. V mladém věku jsem se od nich učil. V trenérské pozici jsou to dva postupy, s Bohemkou a čerstvě s Karvinou.
Jak se zrodil přechod z hráče na trenéra?
Kdybych to měl odlehčit, tak jiná práce nepřipadala v úvahu, protože jsem uměl jenom fotbal. Od sedmnácti nebo osmnácti let jsem se profesionálně věnoval fotbalu, obětoval jsem kvůli tomu i vysokou školu v Praze. V pětatřiceti nebo šestatřiceti letech, když se blížil konec hráčské kariéry, bylo složité něco začínat. Fotbal mám rád, a tak jsem dělal všechno, abych u něj zůstal. Stal jsem se trenérem také proto, že jsem dříve začal studovat trenérské licence, nejdříve „áčko“ a na konci hráčské kariéry profi licenci.
Co pro vás znamená fotbal?
Kromě rodiny pro mě znamená fotbal všechno. Rodina o tom ví. Manželka se mnou fotbal sdílí už pětadvacet let a děti to mají už nějakou dobu podobně. Jsou to každodenní starosti. Když tomu někdo osobně oponuje, tak říkám, že trénování je nejkrásnější zaměstnání. Baví mě, co celý život dělám a je super být na tréninku a pracovat jako trenér. Dívat se třeba večer pracovně na Ligu mistrů je zábavné. Fotbal je fenomén a krásná věc.
Co pro vás znamená gól?
Gól je obrovský adrenalin a neskutečná radost. Pokud dá soupeř branku, tak na trenérské lavičce je obdržená branka bolest a nepříjemnost. Vzpomínky na moje branky jsou sice vzdálené, ale tehdy mi přišly skoro jako zatmění, protože jsem jich moc nestřílel. Střelcům jako je David Lafata už to tak asi nepřijde, ale i přesto je pro ně gól určitě speciální věc. Branka je koření fotbalu.
Další příběhy

Miroslav Matušovič
Pravačkou do šibenice Ajaxu? Nezapomenu
Z Havířova se odrazil až ke třem ligovým prvenstvím. Patřil k hrdinům Baníku při legendárním tažení za titulem, ve Spartě si zahrál Ligu mistrů. „Jediné, co mě trochu mrzí, je, že jsem v národním týmu nedostal šanci,“ říká bývalý útočník Miroslav Matušovič. „Ale ničeho nelituji. Spousta hráčů by dala cokoliv za to, aby nakoukla do ligy, a já v ní odehrál přes dvě stě zápasů.“

Karel Piták
Nejdůležitější gól jsem dal Valencii
Třikrát vyhrál rakouskou ligu, za Salzburk se trefil i v boji o Ligu mistrů s Valencií. „Doma jsme 1:0 vyhráli,“ ohlíží se Karel Piták, momentálně záložník Slavie. „Patrik Ježek centroval a já jsem to tam pěkně trefil. Hodně důležitý gól, asi můj nejdůležitější. Ale u nich jsme to bohužel nezvládli,“ lituje evropský šampion do 21 let z roku 2002.

Eliška Sonntagová
Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek
Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.

Pavel Vrba
Fotbal mi dal naprosto všechno
Pavel Vrba se řadí mezi nejznámější české trenéry nového tisíciletí. Ve výčtu jeho úspěchů nalezneme mistrovské tituly ze Slovenska i Česka, úspěšná tažení evropskými poháry a postup s národním týmem na mistrovství Evropy. Na svou bohatou dosavadní kariéru vzpomínal v tradičním medailonku.