Petr Uličný
Při oslavách jsme dělali opičky
Z Kroměříže skočil šikovný útočník Petr Uličný rovnou do Sparty, odtud do Plzně a Olomouce, později se proslavil v lize jako trenér osmi týmů. Při vzpomínání nemůže opomenout jednu trefu: „Nejdůležitější a nejzajímavější gól jsem dal v roce 1976 Spartě. Druhý přidal Standa Štrunc a oni kvůli tomu, bohužel pro Spartu, sestoupili do druhé ligy,“ usmívá se Uličný.
Během své hráčské kariéry nikdy nepůsobil v zahraničí. Začínal v Kroměříži, odkud přešel do pražské Sparty, následně do plzeňské Škodovky a posléze do olomoucké Sigmy. V závěru ještě hrával jako hrající asistent trenéra v Hranicích a v Uničově.
S trénováním začínal v tehdy druholigovém Havířově. Následně vystřídal prvoligové kluby ze Zlína, Brna, Ostravy, Plzně, dále žižkovskou Viktorku a Opavu. Poté působil v té době druholigovém Hradci Králové, s nímž dokázal postoupit do první ligy. Dále pak trénoval v Olomouci a opět ve Zlíně. V roce 2007 odešel na své první zahraniční angažmá, a sice do slovenského Ružomberoku, které ale za půl roku ukončil. V české lize pak pokračoval Brně, odkud po svém odchodu v roce 2008 zamířil po delší pauze do 1. HFK Olomouc. Na začátku prosince 2011 byl jmenován trenérem Sigmy Olomouc, která se v té době pohybovala na předposledním místě tabulky 1. fotbalové ligy.
Ve středu 2. května 2012 vybojoval Petr Uličný s Olomoucí vítězství v českém fotbalovém poháru (Pohár České pošty) finálovým vítězstvím nad Spartou Praha 1:0 na neutrálním hřišti ve Štruncových sadech v Plzni. Již dříve avizoval, že po sezóně ukončí trenérskou kariéru, přičemž hlavním cílem bylo zachránit Olomouc v Gambrinus lize (což se podařilo). Vítězství v poháru bylo neplánovaným bonusem a Petr Uličný tak v závěru dlouhé kariéry získal svou první trofej.
V posledním ligovém zápase Olomouce s Duklou Praha 12. května 2012 (Olomouc vyhrála 2:1) Petr Uličný úspěšně zakončil trenérskou kariéru, celkem odkoučoval 413 zápasů.
Další příběhy
Pavel Tobiáš
První zápas. A já dorážel trestný kop
Poprvé mezi muži se trefil Pavel Tobiáš jako obránce za České Budějovice ve 3. lize. Současný kouč Příbrami ovšem leckoho překvapí: z gólů má větší radost v roli trenéra. „Je to možná zvláštní, co řeknu, ale trenérská radost je nepředstavitelná, představuje větší emoce než na hřišti. Jako hráč to berete trochu jinak,“ vysvětluje.
Eliška Sonntagová
Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek
Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.
Ľubomír Moravčík
Góly za nás slavily tribuny
Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.