Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Karel Poborský

Narazil jsem si s Cantonou

Bývalý profesionální fotbalový záložník, reprezentant České republiky a fotbalový funkcionář. Během hráčské kariéry nejčastěji operoval na pravém křídle a jeho přednostmi byly technická vyspělost a rychlost. Se 118 odehranými zápasy je současným rekordmanem v počtu startů za český reprezentační A-tým.

Karel Poborský začínal s fotbalem v jihočeském městě Třeboni, odtud v roce 1984 odešel do Dynama České Budějovice. Sice se ještě na rok vrátil do Třeboně, nicméně od roku 1988 se stal kmenovým hráčem Dynama České Budějovice.

V české lize dále oblékl dres Viktorie Žižkov a Slavie Praha odkud přestoupil do anglického celku Manchester United, kde si zahrál po boku Erica Cantony či Davida Beckhama.

V zahraničích vystřídal známé kluby jako Benfica Lisabon či Lazio Řím. A do české ligy se vrátil v dresu pražské Sparty, kde patřil k oporám týmu. Na závěr profesionální kariéry se vráti do Českých Budějovic, kde se po konci kariéry stal funkcionářem.

Dres reprezentace oblékl při 118 zápasech, což je doposud nepřekonaný rekord a nejtučnějším písmem se zapsal do historie svým góle proti Portugalsku na EURO 1996, kdy brankáře překonal svým pověstným lobem.

Další příběhy

Josef Šural

Nejvíc si cením toho, že jsem se dostal do ligy

Ve Zbrojovce postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi a v osmnácti letech zažil v jejím dresu ligovou premiéru. A hned proti Spartě. To ovšem ještě netušil, že za pár let bude oblékat právě letenský dres. Svůj první ligový gól vstřelil Josef Šural proti Kladnu a sám svou trefu označil za „haluz“. V současné době se učí od Davida Lafaty a nejraději vzpomíná na svou trefu v dresu národního týmu.

Haris Harba

Haris Harba: Na ulici jsem se toho naučil dost

Již třetí sezonu figuruje jméno bosenského záložníka Harise Harby na českých ligových trávnících. Svoji první ligovou branku vstřelil ještě v Hradci Králové, svůj další fotbalový život však spojil s jihlavskou Vysočinou. V jejím dresu zaznamenal již patnáct ligových gólů a na otázku jaké je jeho nejoblíbenější zakončení, odpovídá šestadvacetiletý kanonýr s úsměvem: „Hlavně ta branka musí být hezká.“

Radoslav Kováč

Na Evertonu jsem se trefil ze třiceti metrů

Radoslav Kováč býval platným členem výjimečné fotbalové generace pod dohledem Karla Brücknera. Zahrál si na mistrovství světa v Německu, bral ligové tituly se Spartou a Basilejí, udělal si jméno v Lize mistrů a také v anglické Premier League v dresu West Hamu. „Můj nejoblíbenější gól je ze zápasu na Evertonu, kde jsem se trefil asi ze třiceti metrů. Další gól jsem dal doma proti Wiganu. Potřebovali jsme vyhrát, což se výsledkem 3:2 povedlo. Tím jsme se zachránili,“ vzpomíná současný sportovní manažer Sparty.

Luboš Kozel

Běžel jsem někam k rohovému praporku

Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.