Haris Harba
Haris Harba: Na ulici jsem se toho naučil dost
Již třetí sezonu figuruje jméno bosenského záložníka Harise Harby na českých ligových trávnících. Svoji první ligovou branku vstřelil ještě v Hradci Králové, svůj další fotbalový život však spojil s jihlavskou Vysočinou. V jejím dresu zaznamenal již patnáct ligových gólů a na otázku jaké je jeho nejoblíbenější zakončení, odpovídá šestadvacetiletý kanonýr s úsměvem: „Hlavně ta branka musí být hezká.“
Nikdy neprošel mládežnickými fotbalovými týmy, s klubovým fotbalem začal až v 16 letech v "A" týmu FK Goražde, poté hrál v druholigovém klubu FK Bosna Sarajevo. Od ledna 2011 hrál za FK Olimpik Sarajevo.
V Jihlavě trenér František Komňacký hledal vhodného hráče na hrot útoku (po odchodu Stanislava Tecla do Viktorie Plzeň) a v červenci 2013 vyzkoušel na tomto postu Harise. Tomu se zde začalo dařit. 5. října 2013 vstřelil hattrick v prvním zápase 4. kola Poháru České pošty 2013/14 proti domácí Sigmě Olomouc, měl tak velký podíl na výhře hostů 4:0. Byl to jeho první hattrick v profesionální kariéře.
„Bylo to samozřejmě skvělé, škoda, že se mi to zatím nepodařilo i v lize, i když už jsem byl dvakrát nebo třikrát hodně blízko. Góly slavím pořád stejně. S jednou rukou zvednutou jako poděkování Bohu, vrátil se bosenský záložník k svému hattricku a způsobu, jak oslavuje své góly.
Další příběhy
Tomáš Grigar
Dokud budu cítit, že na to mám, budu pokračovat
Tomáš Grigar fotbalově vyrostl v Ostravě, vzdělával se na Letné, ale naplno rozkvetl až v Teplicích. Dokonce tak, že už tamní barvy obléká patnáct sezon v řadě.
Štěpán Vachoušek
Baník může jezdit klidně každý týden
Štěpán Vachoušek Stál u největších úspěchů české fotbalové reprezentace v novém tisíciletí. Je mistrem Evropy do 21 let a se seniorským národním týmem získal bronzové medaile na Euru 2004 v Portugalsku.
František Komňacký
Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo
Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.
Milan Fukal
Když vám kopyto neposadí míč na hlavu, smůla
Jako obránce se dvakrát trefil v reprezentaci v úžasném týmu okolo Pavla Nedvěda, v lize válel za Jablonec a Spartu, v Bundeslize za Hamburk a Mönchengladbach. Na většinu svých gólů vzpomíná Milan Fukal dodnes. „Pamatuju si třeba na dvě trefy, které jsem dal proti Teplicím doma, a za týden už jsem byl ve Spartě,“ ohlíží se. „Nasměrovaly mě v kariéře dál.“