Jestli někdo umí kouzlit s míčem, je to právě sedminásobný mistr světa ve footbagu a držitel několika českých i světových freestylových rekordů Honza Weber.

V kolika letech si začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?

Já hraju fotbal úplně od mala a nedá se vlastně říct, že bych si pamatoval ty začátky. Ale každopádně závodně jsem začal mezi jedenáctým a dvanáctým rokem. Nevydrželo mi to úplně dlouho, bylo to zhruba do 14 let. Přivedli mě k němu táta s dědou. Byl to takový spouštěč, když jsme spolu začali kopat na zahradě a postupně se to dál odvíjelo. Nejčastěji asi u babičky na zahradě, kam jsem jezdil každý víkend, ohromně mě to bavilo a byl to takový únik od všeho, protože když člověk hraje fotbal, tak nedělá vůbec nic jiného.

Na jakých pozicích jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?

Já jsem nejčastěji hrál jako gólman. To mě nejvíc bavilo. Tenkrát byla nejvíc populární taková ta generace, kde byli všichni inspirovaní Petrem Koubou, to byl náš vzor. Celá naše generace, to byl 96tý rok a Euro, to bylo pro nás úplně všechno. Všichni jsme se prali o pozici gólmana a já měl to štěstí, že jsem tu pozici obsadil. Ale také se stávalo, když byl slabší soupeř, že jsem šel do pole na pozice, kde jsem neměl moc co zkazit. Ale když už jsem hrál, tak jsem se snažil dostat do gólových šancí, nejčastěji jsem hrál v záloze. Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo jeden gól dát. Nebylo to nějakou krásnou střelou z třiceti metrů, ale šel jsem sám na brankáře, trošku jsem se ukopl a spadlo to tam.

Vzpomeneš si na svůj úplně první fotbalový zážitek?

Když se řekne slovo fotbal a měl bych si vzpomenout na svůj úplně první fotbalový zážitek, tak si vybavím zahradu u babičky, kde si kopu s dědou a s tátou. Takové malé přihrávky, dávám jim to do baráku, do stromů, do keřů a všude možně. To bude asi moje úplně první fotbalová vzpomínka.

Vzpomeneš si na svůj úplně nejsilnější fotbalový zážitek, který je spíš spojený s dětstvím?

Když budu vzpomínat na léta, kdy jsem hrával fotbal závodně, tzn. někdy mezi tím jedenáctým a čtrnáctým rokem, tak se mi vybaví spousta zápasů, kam jsme jezdili, tenkrát jsem hrál za Větrušice u Klecan, to je na severu Prahy. Objížděli jsme kluby, co byly kolem, ať to byly Klecany, Odolena Voda, a podobně. Nejvíc si pamatuji ta hřiště. Vybavuji si, že např. skrz roh tekl potok a podobné věci. Ale všechno jsou to krásné vzpomínky, měli jsme skvělou partu kluků. Kromě zápasů jsme se scházeli pravidelně i na tréninky, ať už organizované, nebo když jsem se jenom tak sami sešli a šli si zakopat. Fotbal je vlastně celé moje dětství.

Na tuto otázku už si sice částečně odpověděl, přesto, kdo byl a kdo je tvůj fotbalový vzor?

Fotbalových vzorů já mám několik. Když jsem byl menší, tak jsem byl ovlivněný Eurem 1996, kde nás porazili Němci, takže Jürgen Klinsmann, to byl jeden z mých oblíbených fotbalistů, pak Argentinec Batistuta, nebo Beckham, to je jasná věc. Ale jelikož jsem byl brankář, tak asi Petr Kouba. A kdybych měl jmenovat nějakého brankáře ze současnosti, tak určitě Jan Oblak.

Je nějaké fotbalové utkání, které ti utkvělo v paměti a budeš na něj do konce života vzpomínat?

Jednoznačně to bude utkání Česko - Nizozemsko na Euru 2004. Já jsem tou dobou už dělal vystoupení a ten večer jsme zrovna měli asi tři akce. Když jsme dorazili na druhou akci, tak jsme už prohrávali 0:2. Ale když jsme přijeli na třetí akci, tak už to bylo 2:2 a nakonec jsme zvítězili 3:2. Byl to krásný zápas a pro mě asi nejhezčí, který jsem kdy viděl.

Jak si se od klasického fotbalu dostal k footbagu a freestyle fotbalu?

Když jsem hrával fotbal ve Větrušicích, tak jsem si v zápase v Klíčanech zlomil při jednom zápase ruku v zápěstí. Po doléčení zranění jsem se začal trošičku bát vybíhání. Z toho důvodu jsem začal hledat nějaký alespoň trošku podobný sport, který by byl třeba ještě trošku kreativnější. V té době byl hodně populární footbag, resp. hakysak. A jelikož mi fotbal hodně chyběl, tak bylo nevyhnutelné, že se k tomu připojil freestylefotbal.

Jsi několikanásobný mistr světa i Evropy ve footbagu, vzpomeneš si na svoje pocity, když jsi poprvé přijel na nějaký šampionát?

První mistrovství světa bylo footbagové a ty zážitky jsou neuvěřitelné, nicméně troufnu si říct, že nebyly tak silné jako třeba zážitek z prvního vyhraného mistrovství světa. Footbag je jako krasobruslení, v určitém časovém limitu musíte předvést sestavu, když jí předvedete úplně bez chyby, tak už víte, že jste vyhráli a nemusíte čekat na výrok rozhodčích a ta euforie v ten moment je neuvěřitelná. Třeba u toho prvního vítězství jsem stál na podiu další minutu, až to už možná začínalo být trapné, ale byla to tak silná euforie, že ani nevím, k čemu to přirovnat.

Jakého úspěchu s footbagem nebo freestyle fotbalem si ceníš nejvíc?

Tyhle freestylové nejsou žádný mainstream, kterými by si člověk vydělával na závodech, ale to nejcennější, co mi asi daly, jsou zážitky s bandou lidí, která se kolem tohoto sportu pohybuje. Člověk pozná spoustu míst, spoustu lidí, naučí se jazyk.

Dostaneš si dnes ještě k normálnímu fotbalu, ať už s kamarády nebo třeba pro charitativní účely?

Určitě, když je čas a není ten program tolik nabitý, tak si zajdu rád zahrát. Hraju za fotbalovou Amforu, tam je to takové bezrizikové, nemůže se mi nic moc stát, jelikož soupeř je většinou 55+ . Ale jinak si chodím zatrénovat do Modřan, kam to mám kousek z domova a mám to tam moc rád. Do Větrušic, kde jsem toho odehrál nejvíc, se bohužel moc nedostanu. Je to pro mě už i dost z ruky a těch původních kamarádů, co jsem tam měl, tam už také moc není.

Co pro tebe znamená gól?

Gól je pro mě oslava, gól je pro mě euforie, gól je něco, co není tak časté. Je to zvláštní moment, záleží samozřejmě jaký ten gól je. Když se to povede, přijde oslava ve skluzu, tak je to něco, na co se nezapomíná.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal je pro mě celé dětství, práce, relax, velká část života.

Co by si poradil začínajícím fotbalistům?

Všem, kteří s fotbalem začínají, bych poradil hlavně to, aby je fotbal bavil, to je to nejdůležitější. Ať nemyslí moc dopředu, ať se soustředí na svou hru, na zážitky s kamarády a ať je motivuje vůle hrát fotbal a ne žádné výsledky.