Kromě nejvyšší české soutěže si zahrál i tu belgickou a druhou anglickou. Na svém kontě má více než 34 seniorských reprezentačních startů. Nejen na své začátky zavzpomínal obránce Daniel Pudil.

Kdy a kde jsi začínal s fotbalem? Kdo tě k němu přivedl?

Začínal jsem na Spartě, ale jelikož jsme se přestěhovali na Prosek, tak jsem tehdy přešel do ČKD Kompresory Praha. Myslím, že tam shodou okolností začínal i Tomáš Rosický. K fotbalu mě přivedl můj děda Pavel Stratil, který hrál také fotbal na té nejvyšší úrovni.

Máš ze svých začátků nějakou oblíbenou vzpomínku?

Vzpomínek mám strašně moc, vybavují se mi vzpomínky z cest na turnaje, kdy nás vždycky nějaký tatínek naložil před barákem a ve čtyři ráno jsme vyráželi na halové turnaje.

Přes jaké kluby vedla cesta od tvých začátků až do první ligy?

Ve třinácti nebo čtrnácti jsem šel na půlroční hostování do Aritmy Praha, pak jsem se vrátil opět do Sparty, kde jsem vydržel až do svých skoro osmnácti let. Pak jsem se přesunul do Blšan, kde jsem zaznamenal svůj první ligový start.

Vybavíš si svůj první ligový start?

Bylo to podle mě tenkrát ještě na Strahově, kdy jsme hráli proti Slavii, a já nastoupil na posledních deset minut, ale myslím, že jsme prohráli 2:0.

Vzpomeneš si na svůj první ligový gól?

Hráli jsme v Teplicích a myslím, že jsme prohrávali 2:0 a druhý poločas jsme srovnali na 2:2 a já vyrovnával střelou někde z vápna. Chytal myslím Tomáš Poštulka.

Co jsi v tu chvíli prožíval?

Strašnou euforii, byl to první gól, což bylo úžasné, a navíc nám to přineslo body.

Poměrně rychle ses poté přesunul do Slovanu Liberec, kdes byl tři sezony. Jak na to angažmá vzpomínáš?

Strávil jsem asi pět měsíců v Blšanech, a hned v létě jsem se přesunul do Slovanu Liberec, kde tenkrát trénoval pan Griga a Vítězslav Lavička byl asistentem. Strávil jsem tam nádherné tři roky, které jsme v roce 2005 završili titulem a postupem do Evropské ligy. Vzpomínám na to jen v dobrém, mám tam dodnes spoustu přátel a bydlím tam i teď.

Ze Slovanu si zamířil do Slavie, na to vzpomínáš jak?

Byl to pro mě přesun v rozeběhnuté sezoně, kdy jsem se přesunul v nějakém čtvrtém kole do Slavie, kde se tenkrát zranil tuším Dušan Švento, a oni hledali nějakou náhradu za něj. Byl to výborný přesun, Slavia tehdy postoupila do Ligy mistrů, takže jsem si mohl zahrát její základní skupinu, a shodou okolností se ten rok vyhrál titul a otevíral se nový stadion v Edenu, takže to bylo úžasné.

Vážíš si některého ze dvou titulů, které si získal se Slovanem a se Slavií, více?

Vážím si jich obou, protože s Libercem to od nás určitě nikdo neočekával, ale myslím, že ve Slavii jsem k němu přispěl o něco víc, dal jsem snad šest nebo sedm gólů.

Díky těmto výkonům ses dostal i do seniorské reprezentace, co pro tebe znamenalo nosit reprezentační dres?

Nominace do národního týmu pro mě byla neuvěřitelná. Hrál jsem kvalitně v Liberci a poté ve Slavii, díky tomu jsem nominaci dostal, a měl jsem tu čest si zahrát spoustou výborných fotbalistů.

Za reprezentaci si vstřelil dva góly, vybavíš si oba dva?

Vybavím si oba dva, ten první byl v kvalifikaci na Kypru, a tam jsem dával podle mě na 1:0 a vyhráli jsme podle mě 2:0. Druhý byl myslím na Slovensku v Bratislavě, kde jsme hráli 2:2 a já dával na 1:1.

Další důležitou etapou tvého fotbalového života byl Genk v Belgii. Jak na tenhle klub vzpomínáš?

Belgie mi dala hodně, narodil se mi tam syn, naučil jsem se tam jazyk a byl to můj první přestup do zahraničí. Ze začátku to bylo těžké, když člověk neumí jazyk, ale s postupem času se vše srovnalo, a já se naučil anglicky. Našel jsem tam spoustu kamarádů a hráli jsme výborný fotbal. Vyhráli jsme titul, pohár, superpohár a dostali se do Ligy mistrů.

Co pro ten klub a fanoušky znamenal titul a další úspěchy, na které možná nebyli tolik zvyklí?

Bylo to neuvěřitelné, titul jsme slavili s fanoušky ve městě, kde bylo snad 50 000 lidí. Genk je malé město, ale jak v tu chvíli celé žilo fotbalem, to bylo krásné. Během tří let jsme tam vyhráli ligu, pohár a i superpohár, pro ty lidi to byl obrovský úspěch, který ani nečekali.

Poté přišel přestup do Španělska do Granady, kdes ovšem neodehrál jediný zápas. Jak bys to popsal?

Už při podpisu jsem věděl, že půjdu na hostování do Itálie do Ceseny. Tam jsem se ovšem po sedmém zápase zranil a moc toho neodehrál.

Další tvůj přesun byl do Anglie do Wattfordu. Jak se ti tam líbilo?

Po sezóně v Ceseně jsem se měl vracet zpátky do Granady, ale majitel Granady mi volal, že kupuje v anglické druhé lize tým Wattford a ptal se, jestli bych byl ochotný tam hrát a pomoci dostat se do první ligy. Vždy jsem chtěl hrát v Anglii, takže jsem to hned přijal, a byl to pro mě výborný krok, jelikož jsme postoupili do Premier League, kde už jsem si bohužel nezahrál. Klub po postupu investoval velké prostředky do posil, jak už to tak při postupu do Premier League bývá.

Poté jsi se přesunul do Scheffieldu, jak bys to srovnal s angažmá ve Wattfordu?

Došlo k tomu právě po postupu do Premier League, kdy se tým posiloval, a přicházeli noví hráči a nový trenér, a já do koncepce nezapadal. Bylo tedy lepší odejít a někde hrát. Po ročním hostování jsem tam přestoupil, a byly to krásné čtyři roky.

V současnosti hraješ v Mladé Boleslavi. Jak se ti tu líbí, jak si užíváš zápasy v české lize a jak se liga změnila od doby, kdy jsi odešel?

Jsem strašně rád, že jsem dostal možnost být zde v Mladé Boleslavi. Jde o výborný klub, a je tu výborná atmosféra v kabině a mnoho výborných hráčů. Česká liga je hodně vyrovnaná, je vidět, že je těžké hrát proti každému soupeři.

Který gól ve své kariéře bys vybral jako nejkrásnější?

Asi bych vybral gól na Seville, kde jsme hráli Ligu mistrů se Slavií. Míč jsem trefil zpoza vápna z první do levého horního rohu.

V Evropský pohárech jsi také odehrál spoustu zápasů, na který vzpomínáš nejraději?

Těch zápasů v Evropské lize i Lize mistrů byla spousta, je těžké vybrat jeden. Jeden z nejlepších zápasů, který jsme se Slavií hráli byl na Tottenhamu, kde jsme hráli odvetu venku a myslím, že to bylo 1:1. Chyběl nám gól k tomu, abychom přes něj přešli. Celý zápas jsme byli lepší, tlačili jsme, ale bohužel ten rozhodující gól už jsme nedali.

Který gól bys označil za svůj nejdůležitější?

Nejdůležitější bych řekl, že byl v Blšanech, kde jsme hráli předposlední kolo s Příbramí a potřebovali jsme vyhrát a já v 89. minutě hlavou rozhodl, a i díky tomu jsme se zachránili.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená velkou radost, a tím, že je to kolektivní hra, tak na to musí pracovat jedenáct hráčů, a ne pouze jeden.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená celý můj život. Hraji ho od čtyř let, měl jsem úžasnou kariéru, a doufám, že ještě zažiji další velký úspěch zde s Mladou Boleslaví.