Antonín Panenka
Trefil jsem zahrabanou korunu
Nebýt jeho táty, možná by se nikdy jméno Antonína Panenky na fotbalových trávnících neproslavilo.
„Takovým mým patronem a prvním trenérem byl můj táta, který fotbalu strašně fandil a díky němu jsem já za víkend viděl minimálně pět, šest zápasů, protože od soboty do neděle jsme chodili na nejrůznější ligová utkání, ale i nižší soutěže. To pro mě bylo velmi poučné, protože jsem viděl, jak ti kteří hráči řeší určité situace," říká mistr Evropy, odchovanec a dlouholetý hráč pražských Bohemians, Rapidu Vídeň, ale také střelec sedmnácti branek v československé reprezentaci.
Rozhovor: "Svůj první gól jsem napůl dal i nedal."
S fotbalem začínal právě v Ďolíčku a v zelenobílém dresu odehrál vůbec nejvíce zápasů své aktivní kariéry, která trvala až do jeho pětačtyřiceti let. Po jejím ukončení a návratu do Česka, se stal asistentem trenéra a poté funkcionářem vršovického klubu.
Je držitelem Ceny Václava Jíry a v roce 2008 mu prezident republiky udělil Medaili za zásluhy I. stupně. Není v českých a československých fotbalových dějinách slavnější branky, než je právě jeho vítězná penaltová trefa z finále mistrovství Evropy 1976 proti Německu v Bělehradě. Podle způsobu jejího provedení se jí ve světě začalo říkat „Panenka kick".
„Na to se mě lidé hodně ptají. My jsme tam všichni byli v takové pozitivní náladě, protože jsme tam docílili něčeho, co nikdo nečekal. Už v tu dobu, kdy jsme hráli finále, jsme už v očích našich fanoušků byli bohatýři. Pak přišly ty penalty a já jsem věděl, že ten gól dám. Za prvé to nikdo neznal a za druhé jsem to hodně trénoval. Navíc hráč přede mnou nedal, takže jsem měl všechny trumfy v rukou. Pak už člověk musí mít jen tu odvahu."
Další příběhy

Jiří Sabou
Moje kariéra není obvyklá
Do ligy naskočil poprvé až v pětadvaceti, přesto v ní Jiří Sabou zvládl odehrát jedenáct sezon a stihl i evropské poháry.

Tereza Chlebovská
Byla jsem pyšná dcera rozhodčího
V roce 2012 se usmívala jako Česká miss, dnes už je Tereza Chlebovská fotbalovou reportérkou a prožívá góly přítele Pavla Kadeřábka.

Pavel Čapek
Chtěl jsem být fotbalista nebo sportovní komentátor
Jeden z nejznámějších fotbalových komentátorů, jehož hlas doprovázel mnoho památných gólů, byl účastníkem několika evropských a světových šampionátů včetně úspěšného Mistrovství Evropy v roce 1996. Další velký turnaj čeká Pavla Čapka už zanedlouho.

Lukáš Magera
Když můj gól pomůže k bodům, je to velké zadostiučinění
Lukáš Magera od dětství snil o kariéře profesionálního fotbalisty. Chtěl do Baníku a do ostravského celku se dostal, toužil po Anglii, i tam si zahrál. „Splnilo se mi také přání dostat se do reprezentace. Ještě si přeji titul s Mladou Boleslaví,“ netají své plány Magera.