Tomáš Jun
Černé od škváry nás autobusák nebral
Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.
V rudém dresu působil až do roku 2005, kdy odešel do tureckého Trabszonsporu a z něj na hostování do Besiktase, se kterým dokázal získat tamní pohár. „Když se vyhraje, tak tam je člověk za boha. Ale nedej bože, když to nevyjde. To pak zase přijde na řadu ta odvrácená tvář. To jsem tam taky zažil," vzpomíná na své turecké angažmá.
Z Turecka se pak vrátil zpět do Sparty a poté z Teplic dvakrát po sobě putoval do Rakouska, nejprve do Altachu, a později do vídeňské Austrie, kde po ročním hostování podepsal dvouletý kontrakt, který se dočkal prodloužení, a Jun tak setrval v hlavním městě Rakouska pět sezon. S týmem získal ligový titul a postoupil s ním do hlavní fáze Ligy mistrů.
Dařilo se mu i na reprezentačním poli. Postupně prošel všemi mládežnickými národními výběry a v roce 2002 se s jedenadvacítkou stal mistrem Evropy. V seniorské reprezentaci pomohl v roce 2005 gólem k porážce Finů a tady i k následnému postupu na MS, kterého se sám však nezúčastnil. V národním týmu odehrál deset zápasů.
Další příběhy
Radek Bejbl
Nejdůležitější gól jsem dal Itálii
První reprezentační trefu si schoval na EURO do Anglie a byla rovnou vítězná proti Itálii a klíčová pro tažení až do finále ve Wembley. Fotbalista Radek Bejbl tím vyšperkoval životní rok 1996, v němž se Slavií dobyl ligový titul, postoupil do semifinále Poháru UEFA a navrch podepsal smlouvu s Atlétikem Madrid, kde se stal mimo jiné spoluhráčem Diega Simeoneho. „Bylo skvělé hrát s nejlepšími hráči a zároveň proti nejlepším hráčům,“ libuje si bývalý záložník.
František Komňacký
Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo
Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.
Vlastimil Vidlička
Kaká si z nás dělal dobrý den
Odehrál 280 zápasů v české lize. Při krátké anabázi v Polsku vyhrál s Wislou Krakov titul. Ten český mu se Spartou však těsně unikl. Řeč je o spolehlivém krajním obránci Vlastislavu Vidličkovi, který hrál také za české mládežnické reprezentace. O své kariéře se rozpovídal v rámci projektu Můj první gól.
Václav Koloušek
Fotbal mi dává energii do života
Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také jihlavské Vysočiny. Když se řekne jeho jméno, fotbalový fanoušek si hned vybaví silnou stránku jihlavského špílmachra. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje, usmívá se zkušený jihlavský záložník.