Luděk Zelenka
První ligový gól? Plzeňský brankář neměl nárok
Expert na góly v prvních zápasech nového angažmá. Luďkovi Zelenkovi se to povedlo nejen v ligové premiéře za Jablonec proti Plzni, ale i na Žižkově, v Blšanech, v Brně... „A za Teplice jsem se trefil ve druhém zápase. Proti Baníku. Otevřenou placírkou do šibenice, taková moje klasika,“ směje se někdejší obávaný útočník.
„Začínal jsem v pěti letech v liberecké čtvrti Vratislavice nad Nisou, kde jsem se narodil. Shodou okolností trenér byl náš soused, tak mě táta za ním zavedl, zda bych s ním nemohl chodit na tréninky. Tenkrát nebyly přípravky, proto jsem hrál s klukama, co byli o dva až čtyři roky starší. Na škváře.
Z Vratislavic si stěží vybavím hřiště, které tam už ani není. První góly mám v paměti spíš ve věku sedmi let z Liberce. To jsou také jen záblesky, ale příjemné. Já si ty góly stejně jako dneska strašně užíval. Mě bavilo to, že se rozvlní síť, a ani to nemusel být můj gól. Můj klasický postupem času vypadal vždy jako odraz od čehokoliv a ne úplně dobře trefený míč. To u mě znamenalo gól.
Přes divizi v Českém Dubu jsem se dostal do Turnova, kde se hrála druhá liga. Měl jsem to o něco jednodušší, protože majitel klubu z Českého Dubu byl v Turnově sponzorem, doporučil mě. Stejně tak se podílel na chodu klubu v Jablonci, kam jsem šel z druhé ligy na hostování. A tam už jsem zůstal. Hned ve svém prvním ligovém startu proti Plzni jsem dal gól. Navíc vítězný, na 1:0. Tím jsem se zapsal do týmu a hráči mě vzali mezi sebe.
Na Žižkově jsem se taky trefil hned v prvním zápase. Měl špatný podzim a já přišel v zimě s cílem Viktorku zachránit. Čekal nás Baník Ostrava, bylo hrozné oraniště a skoro se nedalo kombinovat. Ze standardky jsem dal kolem 70. minuty gól.
Na Slavii jsem přišel před derby, které jsme vyhráli. Z angažmá jsem byl nadšený, ale moc mi to tam nepadalo. První gól jsem dal snad až v předposledním ligovém kole s Blšany.
Teplice? V prvním zápase jsem nedal velkou šanci a ve druhém jsme hráli s Ostravou. Na 1:0 jsem dával někdy zkraje zápasu. Otevřenou placírkou do šibenice. Taková moje klasika. (smích)
V Blšanech mi vyšel zase hned první zápas. Byli jsme v beznadějné situaci, na lavičce s trenérem Michalem Bílkem. Hráli jsme proti Viktorce Žižkov, kterou jsme nakonec dostali pod sebe a zachránili se na její úkor. Vyhráli jsme 1:0. V 80. minutě jsem střílel levou nohou.
Brno? Zase první zápas. (smích) Na Slovácku ve druhém poločase někdo prodloužil míč hlavou na zadní tyč a já střelou přes hlavu, nebyly to úplně nůžky, dával na zadní tyč - 2:1.
V rakouském Klagenfurtu jsem dal první gól ve druhém zápase na hřišti posledního týmu tabulky. Přetažený míč na zadní tyč vrácený hlavou a já taky hlavou zakončoval na 1:0.
V kariéře jsem dosáhl na jediný hattrick v dresu Brna v Drnovicích. Vyhráli jsme 3:1 a byl to takový dárek od Petra Švancary, protože ke konci jsme šli sami dva na brankáře. On nestřílel a dal mi to před prázdnou bránu.
Jeden z nejdůležitějších gólů jsem vstřelil za Slavii v Poháru UEFA proti Osijeku. V 90. minutě jsme vedli 3:1, ale nepostupovali jsme. Já pak dal na 4:1. A ještě v 93. minutě Tomáš Kuchař na 5:1. Díky tomu jsme postoupili do jarní části.
Nejkrásnější byl ten, který jsem nejlíp trefil. S Ostravou v nastavení. Zpracoval jsem si dlouhý míč z výkopu a halfvolejem levou nohou trefil šibenici. Myslím, že jsem tenkrát byl trošku v ofsajdu, ale prošlo to. (úsměv) Další hezký padl za Viktorku v Jablonci, kde jsem vedl přes půlku hřiště balon, udělal kličku Zdeňkovi Jánošovi a přes něj to dloubnul.“
Další příběhy

Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“

Petra Bertholdová
Věřím, že ženský fotbal se bude zlepšovat
Během své kariéry vyhrála Petra Bertholdová téměř vše, co se dalo. Přesto přiznává, že kdyby se narodila o deset let později, mohla se dostat na zcela jinou úroveň.

Lukáš Pour
Vždycky mě bavilo střílení gólů
Patří k nejznámějším českým esportovým hráčům, ale má za sebou i solidní kariéru v "reálném" fotbale, která navíc stále pokračuje. Lukáš "T9Laky" Pour vypráví nejen o svých začátcích.

Radek Příhoda
Fotbal je životní styl, vášeň a obrovský koníček
Kdysi kopal druhou dorosteneckou ligu za Blšany, pak se Radek Příhoda kvůli zraněním a časovým možnostem převlékl do jiného dresu. Stal se rozhodčím. A po téměř deseti letech ho čekala ostrá ligová premiéra. „Jablonec porazil Spartu 3:0. Vím, že v tom utkání byla červená karta pro Homolu a penalta proti Spartě,“ vzpomíná si. „A naposledy v derby se Mario Holek vracel, neviděl mě a prošlápl mi kotník. Měl jsem těžší výron a čtrnáct dní nebo tři neděle jsem byl mimo hru.“