Expert na góly v prvních zápasech nového angažmá. Luďkovi Zelenkovi se to povedlo nejen v ligové premiéře za Jablonec proti Plzni, ale i na Žižkově, v Blšanech, v Brně... „A za Teplice jsem se trefil ve druhém zápase. Proti Baníku. Otevřenou placírkou do šibenice, taková moje klasika,“ směje se někdejší obávaný útočník.

„Začínal jsem v pěti letech v liberecké čtvrti Vratislavice nad Nisou, kde jsem se narodil. Shodou okolností trenér byl náš soused, tak mě táta za ním zavedl, zda bych s ním nemohl chodit na tréninky. Tenkrát nebyly přípravky, proto jsem hrál s klukama, co byli o dva až čtyři roky starší. Na škváře.

Z Vratislavic si stěží vybavím hřiště, které tam už ani není. První góly mám v paměti spíš ve věku sedmi let z Liberce. To jsou také jen záblesky, ale příjemné. Já si ty góly stejně jako dneska strašně užíval. Mě bavilo to, že se rozvlní síť, a ani to nemusel být můj gól. Můj klasický postupem času vypadal vždy jako odraz od čehokoliv a ne úplně dobře trefený míč. To u mě znamenalo gól.

Přes divizi v Českém Dubu jsem se dostal do Turnova, kde se hrála druhá liga. Měl jsem to o něco jednodušší, protože majitel klubu z Českého Dubu byl v Turnově sponzorem, doporučil mě. Stejně tak se podílel na chodu klubu v Jablonci, kam jsem šel z druhé ligy na hostování. A tam už jsem zůstal. Hned ve svém prvním ligovém startu proti Plzni jsem dal gól. Navíc vítězný, na 1:0. Tím jsem se zapsal do týmu a hráči mě vzali mezi sebe.

Na Žižkově jsem se taky trefil hned v prvním zápase. Měl špatný podzim a já přišel v zimě s cílem Viktorku zachránit. Čekal nás Baník Ostrava, bylo hrozné oraniště a skoro se nedalo kombinovat. Ze standardky jsem dal kolem 70. minuty gól.

Na Slavii jsem přišel před derby, které jsme vyhráli. Z angažmá jsem byl nadšený, ale moc mi to tam nepadalo. První gól jsem dal snad až v předposledním ligovém kole s Blšany.

Teplice? V prvním zápase jsem nedal velkou šanci a ve druhém jsme hráli s Ostravou. Na 1:0 jsem dával někdy zkraje zápasu. Otevřenou placírkou do šibenice. Taková moje klasika. (smích)

V Blšanech mi vyšel zase hned první zápas. Byli jsme v beznadějné situaci, na lavičce s trenérem Michalem Bílkem. Hráli jsme proti Viktorce Žižkov, kterou jsme nakonec dostali pod sebe a zachránili se na její úkor. Vyhráli jsme 1:0. V 80. minutě jsem střílel levou nohou.

Brno? Zase první zápas. (smích) Na Slovácku ve druhém poločase někdo prodloužil míč hlavou na zadní tyč a já střelou přes hlavu, nebyly to úplně nůžky, dával na zadní tyč - 2:1.

V rakouském Klagenfurtu jsem dal první gól ve druhém zápase na hřišti posledního týmu tabulky. Přetažený míč na zadní tyč vrácený hlavou a já taky hlavou zakončoval na 1:0.

V kariéře jsem dosáhl na jediný hattrick v dresu Brna v Drnovicích. Vyhráli jsme 3:1 a byl to takový dárek od Petra Švancary, protože ke konci jsme šli sami dva na brankáře. On nestřílel a dal mi to před prázdnou bránu.

Jeden z nejdůležitějších gólů jsem vstřelil za Slavii v Poháru UEFA proti Osijeku. V 90. minutě jsme vedli 3:1, ale nepostupovali jsme. Já pak dal na 4:1. A ještě v 93. minutě Tomáš Kuchař na 5:1. Díky tomu jsme postoupili do jarní části.

Nejkrásnější byl ten, který jsem nejlíp trefil. S Ostravou v nastavení. Zpracoval jsem si dlouhý míč z výkopu a halfvolejem levou nohou trefil šibenici. Myslím, že jsem tenkrát byl trošku v ofsajdu, ale prošlo to. (úsměv) Další hezký padl za Viktorku v Jablonci, kde jsem vedl přes půlku hřiště balon, udělal kličku Zdeňkovi Jánošovi a přes něj to dloubnul.“