Na svém kontě má více než dvě stovky startů v nejvyšší soutěži a krátce nakoukl i do reprezentačního mužstva. Na svůj fotbalový život vzpomíná bývalý ligový záložník Tomáš Marek.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začínal v šesti letech, přivedl mě k němu otec, který tady za místní Sokol Kamenné Žehrovice hrával. Hráli B třídu, později dokonce A třídu. Já jsem sem s ním chodil a postupně se zapojoval do mládežnických kategorií.

Na jakých pozicích jste nastupoval a jak Vám šlo střílení golů?
Nastupoval jsem většinou v obraně, táta byl také obránce, tak jsem to možná od něho okoukal: Střílení gólů mi moc nešlo, jelikož jsem se dopředu moc nedostával. Navíc dříve nebyly tak rozdělené kategorie, takže jako šestiletý jsem hrával s o hodně staršími a urostlejšími kluky a moc gólů jsem nedával.

Vzpomenete si na svůj úplně první fotbalový zážitek?
První fotbalový zážitek byl asi tady v Kamenných Žehrovicích. Gól, který jsem vstřelil po zápase, kdy se kopaly jenom takové ty rozstřelovací penalty. To bude asi můj první fotbalový zážitek.

Můžete nám v krátkosti shrnout Vaší kariéru profesionálního fotbalisty?
Moje kariéra začala v roce 2001, kdy jsem přestoupil do A týmu Viktorie Plzeň, kde jsem byl asi rok a půl a poté jsem cestoval po různých hostováních. Nakonec jsem skončil na Kladně, kde se nám podařilo postoupit do druhé ligy. Pokračoval jsem do Baníku Ostrava, Jihlavy a dneska už neprofesionálně v Hostouni.

Vzpomenete si na svůj debut v první lize, jak probíhal?
Bylo to ve Viktorii Plzeň, v zápase proti Slavii. Hrál jsem pravého záložníka. Zápas jsme sice prohráli, ale já byl chválený. Myslím, že se mi utkání docela povedlo.

Vzpomenete si na svůj první gól v lize?
Určitě vzpomenu. To je něco na co se nedá zapomenout. Bylo to v Teplicích v dresu Baníku Ostrava. Byla to první sezona, co jsem hrál za Baník. Střílel jsem asi z třiceti metrů k levé tyči.

Na jaké fotbalové období nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na období v Baníku Ostrava, prožil jsem tam šest let. Je to místo, kde lidé snad nejvíc v republice žijí fotbalem, plné stadiony, atmosféra. Bylo to nádherné.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáte?
Těch momentů je spousta, ať jsou to evropské poháry například proti Spartaku Moskva nebo přátelské utkání proti Machačkale, kde hrával Roberto Carlos. Setkat se s Carlosem na hřišti, po zápase se vyfotit, to byl velký zážitek.

V sezoně 2006/2007 jste nechyběl na hřišti ani minutu. Jak na tuto sezonu vzpomínáte?
Byla to moje první celá sezona, na konci této sezony jsem dal i ten výše zmíněný gól. Velkou zásluhu na tom všem má i trenér Karel Večeřa, který mi dával důvěru a snad jsem mu ji tím splatil.

V roce 2009 jste dostal pozvánku do reprezentace k přátelskému zápasu proti Maroku, vzpomenete si na pocity, které jste měl, když Vám trenér zavolal?
Pamatuju si na kontakt pana Petra Rady. Byli jsme na soustředění s Baníkem Ostrava v Turecku. Moc mě to potěšilo. Ač to byl jediný reprezentační start, tak si ho moc cením. Naskočil jsem na posledních asi třicet minut na pro mě netradičním postu, na levém kraji zálohy. Zápas skončil remízou 0:0, takže za mě super.

Nyní nastupujete za Sokol Hostouň, jak moc velká změna to pro Vás je oproti předchozím ligovým angažmá?
V Sokolu Hostouň jsem od roku 2016. Je to amatérský klub, ale s velkými ambicemi. Cítil jsem zodpovědnost a chuť dotáhnout to s Hostouní někam dál, což se nám povedlo. Postoupili jsme do třetí ligy.

Máte v plánu se nějak dále zabývat fotbalem po ukončení kariéry?
Po konci kariéry bych se moc rád věnoval trenéřině. Už i dnes se snažím při trénincích koučům pomáhat. Takže ano, rád bych pokračoval jako trenér.

Máte nějaký fotbalový vzor?
Určitě, třeba brazilský obránce Cafú nebo z českých hráčů Tomáš Galásek.

Co pro Vás znamená gól?
Gól pro mě znamená hodně, je to vyústění snahy celého týmu. A když ho vstřelím já, tak je to úžasné.

Co pro Vás znamená fotbal?
Pro mě, v mých očích, je to něco nejúžasnějšího na světě.

Co byste vzkázal začínajícím fotbalistům?
Těm bych vzkázal, ať makají, poslouchají trenéra, a když si budou přidávat, tak to můžou dotáhnout daleko.