Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.

Před dvaceti lety chytal Petr Kouba ve Wembley ve finále EURO, pomohl k titulům Spartě a La Coruni. Ale taky dal ligový gól. Na Letné. „Sparťanští fanoušci mě vyvolali, abych si šel kopnout penaltu. Běžel jsem přes celé hřiště a za rozhodnutého stavu 3:0 ji proměnil,“ usmívá se bývalý skvělý brankář. „Když jsem na ni běžel, do půlky hřiště to bylo fajn, euforie. Od půlky už jsem ale začal přemýšlet, jak a kam to kopnu. Dopadlo to dobře, gólman šel na druhou stranu.“

Zažil bláznivé fanoušky v Drážďanech, zahrál si francouzskou ligu za Toulouse. Ale nejkrásnější a nejdůležitější gól vstřelil útočník Pavel Fořt na Žižkově v dresu Slavie. „Protože jsem udělal takovou stahovačku na gólmana, byl to můj druhý gól v zápase a oba rozhodly o titulu,“ spokojeně se ohlíží za kariérou, kterou zdobí i tituly s Plzní a Slovanem Bratislava.

Zkuste najít zahraničního hráče, který působí v českém lize téměř 13 let a navíc je celou dobu věrný jednomu klubu. Admir Ljevakovič a FK Teplice k sobě dnes už neodmyslitelně patří.