Lukáš Magera od dětství snil o kariéře profesionálního fotbalisty. Chtěl do Baníku a do ostravského celku se dostal, toužil po Anglii, i tam si zahrál. „Splnilo se mi také přání dostat se do reprezentace. Ještě si přeji titul s Mladou Boleslaví,“ netají své plány Magera.

Na jakém hřišti jste měl svůj první fotbalový trénink a kdo vás na trávník přivedl?

Začínal jsem ve svém rodném městě Dolní Benešov. Tam začínaly moje první krůčky. A první, kdo mě na trávník přivedl, tak byl můj otec.

Na jakých postech jste hrál? Byl jste od začátku útočník?

Ne, to jsem nebyl. Hrával jsem středního záložníka a kolikrát i levého. A za mladší žáky jsem chodil i chytat. To bylo v té době pro mě specifické.

Dařilo se vám překonávat brankaře?

Pár gólů tam padlo, ale nebylo jich zas tak moc.

Vzpomenete si na své první góly?

Většinu jsem dával góly z dálky ze standardních situací. Měl jsem tvrdou střelu a díky tomu mi tam padaly. Dříve gólmani nebyli vysocí a hráli jsme na velké brány, tak to bylo o to lehčí. Pak jsem taky točil góly přímo z rohu.

Jak jste prožíval své první góly?

Dítě vždycky prožívá tyhle momenty, pokaždé cítí velkou eufórii a radost. A já to měl stejně! Navíc můj otec byl vždy hrdý, když jsem dal branku.

Jaká byla vaše cesta až na ligový trávník?

Začínal jsem v Dolním Benešově, tam jsem hrál do 13 let. Pak si mě trenéři vytáhli do Baníku Ostrava. Tam jsem hrál za dorosty a za juniorku. Navázala první profesionální smlouva v Baníku a s tím i můj první ligový zápas. Dokonce jsme tu sezónu získali ligový titul. O to více pro mě tenhle začátek kariéry znamenal. Mimo to jsem hostoval půl roku v Kladně. Dostal jsem se do Rumunska na tři roky, kde se mi dařilo. Díky tomu jsem se pak dostal i do reprezentace. Klub začal krachovat, ale odešel jsem ještě včas. Půl roku jsem hrál v Anglii, ale tam jsem se bohužel neuchytil.

Který ligový zápas byl první ve vašem životě?

První ligové utkání bylo v mistrovské sezóně 2003/2004 a bylo to na Spartě. Hrál jsem sice jen posledních pár vteřin, ale zážitek to byl úžasný. Podpořit nás přišlo asi 4000 ostravských fanoušků. Skončilo to tehdy 1:1.

V jakém utkání jste dal první ligový gól?

Během prvního zápasu v mistrovské sezóně, který jsme nezvládli. Hrálo se v Blšanech a prohráli jsme 2:1, ale byl jsem za ten gól rád. Jen jsem byl smutný, že nám ta branka nepomohla k bodům.

Pamatujete si, jak ta branka padla?

Hrál jsem posledních dvacet minut zápasu. Do šestnáctky vbíhal Martin Čížek a dával to pod sebe a já střílel mezi jedenáctkou a pětkou. Spadlo to tam s trochou štěstí. Hezký gól pro mě, ale nedůležitý pro nás.

Jak jste oslavil svůj první gól?

Oslava nebyla moc velká, brali jsme míč a rychle jsme hráli dál, nebyl čas a chtěli jsme zápas zvrátit. I v tom spěchu mě gól hřál u srdíčka.

Utkvěly vám v paměti nějaké další důležité branky?

Po návratu z Anglie jsem hrál za Baník, který hrál o udržení. Ode mě se očekávalo hodně branek, ale moc jsem jich bohužel nedal. Ale vzpomínám na poslední tři branky, které jsem dal proti Slavii a Žižkovu. Díky nim jsme nesestoupili a udrželi se.

V Rumunsku jste dal jednadvacet branek. Je některá, na kterou si vzpomínáte?

Vzpomínám si hned na první dvě. Padly během prvních zápasů, takže jsem se uvedl dobře. Druhý gól jsem dával hlavou. Pak branek již tolik nepřibývalo, ale začátek v Rumunsku pro mě byl hezký.

Máte vzpomínky na některé branky vstřelené během vašeho dosavadního působení v Boleslavi?

Rád vzpomínám na jednu branku z loňska, když jsme hráli proti Zlínu. Napřáhl jsem se a asi z dvaceti metrů a trefil jsem se. Jinak každá branka je pro mě důležitá, především ty, díky kterým získáme body.

Co pro vás znamenalo reprezentovat svou zemi?

Jednak je to splněný sen každého malého kluka, což platilo i u mě. A neskutečným zážitkem bylo setkání s hráči jakými jsou Tomáš Rosický, Petr Čech a další. Jsou to ohromné zkušenosti. Velké díky trenérům, kteří mi pomohli se do reprezentace dostat.

Za Lvíčata jste se prosadil dvakrát. Vzpomínáte, proti komu jste dával góly?

Pamatuju si, že jedna branka padla v Mladé Boleslavi myslím, že s Finskem. Druhou si nejsem jistý, ale asi v Makedonii.

Měl jste oblíbeného soupeře nebo stadion, na kterém se vám dařilo?

Jak vzpomínám, tak většinou se jednalo o týmy, které hrají dole v tabulce nebo sestoupily. Vím třeba, že jsem ještě nedal za celou svou kariéru gól Spartě, což mě trochu mrzí. Teď jsme s nimi hráli a doufal jsem, že to zlomím, ale nepovedlo se. Na druhou stranu jsem dával dost branek Zlínu nebo Hradci.

Jaká je vaše nejkrásnější branka v celé kariéře?

Nevzpomínám si na nějakou z dřívějška, ale z nedávné doby to byla branka právě proti Zlínu. Mohl jsem míč posunout Jirkovi Skalákovi, ale zkusil jsem vystřelit a vyšlo to.

Jaký gól považujete za nejdůležitější?

Za nejdůležitější považuji každý, který nám pomůže získat body. A velice důležité byly góly, které udržely Baník v lize.

Jakého úspěchu si ve své kariéře nejvíce ceníte?

Velký úspěch je pro mě reprezentace, vždycky jsem šel krůček po krůčku. Od mládeže jsem si říkal, že bych chtěl hrát za Baník Ostrava. Odtamtud jsem chtěl jít do zahraničí, což se mi také podařilo. A pak se mi splnilo další přání - reprezentace. Splnilo se mi vyhrát titul, vyhrát pohár. Ještě bych si přál vyhrát titul s Mladou Boleslaví.

Co je váš největší fotbalový zážitek?

Zápas se Skotskem, když jsem hrál za reprezentaci. Už od dětství to byl pro mě sen. A byla to kvalifikace, žádný přátelský zápas. Takže tohle pro mě bylo asi nejvíc.

Co pro vás znamená gól?

Gól je něco důležitého nejen pro mě, ale pro celé mužstvo. A pokud gól pomůže získat body, tak je to velké zadostiučinění pro všechny.

Co pro vás znamená fotbal?

Je to můj život. Odmalička jsem chtěl být profesionální fotbalista a vydělávat si tím. Zatím se mi to daří a chtěl bych v tom pokračovat.