Milan Škoda
Bez fotbalu si život nedokážu představit
Že je Milan Škoda oporou Slavie a jedním z nejlepších útočníků HET ligy, je všeobecně známá věc. Tušili jste ale, že v seniorském fotbale začínal jako stoper? A že jeho nejdůležitější góly padly všechny hlavou? Přečtěte si, co dalšího prozradil v rámci seriálu Můj první gól.
V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začal úplně od dětství, balon jsem měl už od narození. Do prvního klubu mě pak táta přivedl ve čtyřech letech. Začínal jsem na ČAFCe.
Na kterých pozicích jste v mládí nastupoval?
Vzadu i vepředu, v těch minižácích běhají všichni všude.
Dlouho jste ale hrál na postu stopera...
No, toho jsem začal hrát až poslední rok v dorostu. Tím pádem jsem jako stoper přešel i do chlapů, což mi vydrželo asi rok a půl. Až pak mě dali do útoku.
Kudy vedla vaše cesta do ligy?
Od nějakých čtyř do patnácti let jsem hrál za ČAFC Praha. Pak jsem přestoupil do Bohemians, kde jsem vydržel zhruba do 26 let. Potom následoval přestup do Slavie.
Vybavíte si váš první ligový debut?
Můj první ligový zápas byl v dresu Bohemians proti Baníku. Šel jsem do hry jako střídající hráč.
Kdy proběhl váš debut za Slavii?
První zápas za Slavii proběhl v únoru 2012 v Příbrami. Tehdy jsme tam hráli 0:0.
A co váš první ligový gól?
Ten jsem vstřelil zrovna Slavii, kde teď působím. Bylo to hlavou po standardní situaci a v bráně stál tehdy Martin Vaniak. Vyhráli jsme 2:0 a ten druhý gól dal tenkrát Petr Kunášek hlavičkou zpoza vápna. To si pamatuju nejvíc.
A co první ligový gól za Slavii?
Na ten jsem docela čekal. Dal jsem ho proti Hradci Králové po nějakých deseti zápasech. Vyhráli jsme 5:0 a já skóroval hned dvakrát. Nejdřív jsem na přední tyči tečoval centr ze strany, pak jsem šel středem hřiště a přehodil brankáře.
Na který gól vzpomínáte vůbec nejradši?
Nejradši vzpomínám na gól za Slavii v Borisově. Nebo reprezentační zásah na EURU či dvě kvalifikační trefy proti Kazachstánu.
Jak ty branky padly?
Je zvláštní, že všechny padly hlavou (usmívá se). V Borisově po rohu na zadní tyč, na EURU s Chorvatskem po centru Tomáše Rosického. Proti Kazachstánu jsme zase prohrávali 0:1, já šel do hry na druhý poločas a dvěma góly duel otočil. Na ten zápas vzpomínám moc rád.
Zaznamenal jste i jeden ligový hattrick. Proti komu padl?
Jelikož byl opravdu jen jeden, vzpomenu si na něj rychle. Bylo to první jarní kolo v Liberci. Hattrick jsem vstřelil za nějakých 30 minut.
Co pro vás znamená reprezentovat Česko?
Je to vysněná meta každého fotbalisty. Já jsem moc rád, že se mi to podařilo. Jsem na to hrdý.
Jak vlastně dopadl váš první start za reprezentaci?
To jsme hráli na Islandu, kde jsem nastoupil jen na pár minut. Tehdy jsme to měli dobře rozehrané, ale nakonec jsme tam podlehli 1:2.
Své první dva reprezentační góly jste vstřelil v utkání s Kazachstánem, ale pak jste v národním dresu skóroval ještě dvakrát. Vybavíte si obě tyto branky?
Ano, jedna padla na soustředění před EUREM proti Maltě, ta druhá přímo na šampionátu proti Chorvatsku.
Jakého úspěchu v kariéře si nejvíce ceníte?
Tím největším úspěchem je pro mě asi titul se Slavií. A také účast na EURU. Byl jsem šťastný, že jsem se tam dostal.
Co pro vás znamená gól?
Pocit velké euforie. Gól do vás vlije tolik adrenalinu, že se to těžko popisuje.
A co pro vás znamená samotný fotbal?
Pro mě je fotbal smyslem života. Tolik jsem toho ještě nepoznal a fotbalu se věnuju už od dětství. Nedokážu si bez něj život představit.
Další příběhy

Nikola Mužíková
Pracovat v UEFA byl můj sen
Hrávala fotbal za Spartu, máma si ji dodnes dobírá, že byla největším postrachem pro vlastní branku. Bývalá modelka Nikola Mužíková má ale dnes důležitější roli, je členkou Komise fotbalu žen UEFA.

Miroslav Kadlec
Všichni mi připomínají, jak jsem představoval mužstvo královně Alžbětě
S Kaiserslauternem dvakrát vyhrál německou ligu, čehož si vzhledem k aktuální náročnosti bundesligy nesmírně váží. Z reprezentačních zážitků Miroslava Kadlece nejvíc těší finále EURO 1996 ve starém Wembley. „Byla to mimořádná událost, která se neopakuje každé čtyři roky,“ vzpomíná bývalý ligový obránce.

Václav Daněk
Jsem rád za to, že jsem byl král rakouský i český
Neodmyslitelně je spjatý s ostravským Baníkem, za Duklu si zahrál proti Manchesteru United a dařilo se mu i pod Alpami. Fotbalový život Václava Daňka byl bohatý, a jak sám říká, je tomuto sportu vděčný za to, že žije, jak žije.

Luboš Kozel
Běžel jsem někam k rohovému praporku
Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.