Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Milan Škoda

Bez fotbalu si život nedokážu představit

Že je Milan Škoda oporou Slavie a jedním z nejlepších útočníků HET ligy, je všeobecně známá věc. Tušili jste ale, že v seniorském fotbale začínal jako stoper? A že jeho nejdůležitější góly padly všechny hlavou? Přečtěte si, co dalšího prozradil v rámci seriálu Můj první gól.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začal úplně od dětství, balon jsem měl už od narození. Do prvního klubu mě pak táta přivedl ve čtyřech letech. Začínal jsem na ČAFCe.

Na kterých pozicích jste v mládí nastupoval?
Vzadu i vepředu, v těch minižácích běhají všichni všude.

Dlouho jste ale hrál na postu stopera...
No, toho jsem začal hrát až poslední rok v dorostu. Tím pádem jsem jako stoper přešel i do chlapů, což mi vydrželo asi rok a půl. Až pak mě dali do útoku.

Kudy vedla vaše cesta do ligy?
Od nějakých čtyř do patnácti let jsem hrál za ČAFC Praha. Pak jsem přestoupil do Bohemians, kde jsem vydržel zhruba do 26 let. Potom následoval přestup do Slavie.

Vybavíte si váš první ligový debut?
Můj první ligový zápas byl v dresu Bohemians proti Baníku. Šel jsem do hry jako střídající hráč.

Kdy proběhl váš debut za Slavii?
První zápas za Slavii proběhl v únoru 2012 v Příbrami. Tehdy jsme tam hráli 0:0.

A co váš první ligový gól?
Ten jsem vstřelil zrovna Slavii, kde teď působím. Bylo to hlavou po standardní situaci a v bráně stál tehdy Martin Vaniak. Vyhráli jsme 2:0 a ten druhý gól dal tenkrát Petr Kunášek hlavičkou zpoza vápna. To si pamatuju nejvíc.

A co první ligový gól za Slavii?
Na ten jsem docela čekal. Dal jsem ho proti Hradci Králové po nějakých deseti zápasech. Vyhráli jsme 5:0 a já skóroval hned dvakrát. Nejdřív jsem na přední tyči tečoval centr ze strany, pak jsem šel středem hřiště a přehodil brankáře.

Na který gól vzpomínáte vůbec nejradši?

Nejradši vzpomínám na gól za Slavii v Borisově. Nebo reprezentační zásah na EURU či dvě kvalifikační trefy proti Kazachstánu.

Jak ty branky padly?
Je zvláštní, že všechny padly hlavou (usmívá se). V Borisově po rohu na zadní tyč, na EURU s Chorvatskem po centru Tomáše Rosického. Proti Kazachstánu jsme zase prohrávali 0:1, já šel do hry na druhý poločas a dvěma góly duel otočil. Na ten zápas vzpomínám moc rád.

Zaznamenal jste i jeden ligový hattrick. Proti komu padl?

Jelikož byl opravdu jen jeden, vzpomenu si na něj rychle. Bylo to první jarní kolo v Liberci. Hattrick jsem vstřelil za nějakých 30 minut.

Co pro vás znamená reprezentovat Česko?
Je to vysněná meta každého fotbalisty. Já jsem moc rád, že se mi to podařilo. Jsem na to hrdý.

Jak vlastně dopadl váš první start za reprezentaci?
To jsme hráli na Islandu, kde jsem nastoupil jen na pár minut. Tehdy jsme to měli dobře rozehrané, ale nakonec jsme tam podlehli 1:2.

Své první dva reprezentační góly jste vstřelil v utkání s Kazachstánem, ale pak jste v národním dresu skóroval ještě dvakrát. Vybavíte si obě tyto branky?
Ano, jedna padla na soustředění před EUREM proti Maltě, ta druhá přímo na šampionátu proti Chorvatsku.

Jakého úspěchu v kariéře si nejvíce ceníte?
Tím největším úspěchem je pro mě asi titul se Slavií. A také účast na EURU. Byl jsem šťastný, že jsem se tam dostal.

Co pro vás znamená gól?
Pocit velké euforie. Gól do vás vlije tolik adrenalinu, že se to těžko popisuje.

A co pro vás znamená samotný fotbal?
Pro mě je fotbal smyslem života. Tolik jsem toho ještě nepoznal a fotbalu se věnuju už od dětství. Nedokážu si bez něj život představit.

Další příběhy

Libor Došek

Každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou

I v 37 letech Libor Došek dokazuje, proč mu náleží prestižní 30. místo v Klubu ligových kanonýrů za 126 tref v elitních soutěžích. Tři z nich nastřílel v Řecku, většinu těch českých za aktuální Slovácko, předtím za Brno a Spartu. V ní získal dva tituly. „Vybavuje se mi hlavně poslední zápas proti Mostu. Vyhráli jsme 5:0, já dal dva góly, první na 1:0. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu,“ vzpomíná.

Marek Heinz

Nikdy jsem neplánoval, že budu profesionál

Útočník Marek Heinz spojil své fotbalové začátky s Lázněmi Bohdaneč a také rodnou Olomoucí, když první roky své kariéry odehrál v tamní Sigmě. Na přelomu tisíciletí vybojoval s reprezentační jednadvacítkou postup na evropský šampionát, kde Češi skončili druzí. Díky tomu se jako jeden z mála hráčů posledních generací, mohl v roce 2000 podívat na olympijské hry. „Je pravda, že ve fotbalovém světě to asi není takový vrchol, ale olympiáda je zážitek,“ vzpomíná.