Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Petra Bertholdová

Věřím, že ženský fotbal se bude zlepšovat

Během své kariéry vyhrála Petra Bertholdová téměř vše, co se dalo. Přesto přiznává, že kdyby se narodila o deset let později, mohla se dostat na zcela jinou úroveň.

V kolika letech jsi začínala s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínala asi v šesti letech u nás v malém městě, v Jirkově. Začínala jsem s klukama, protože v době, kdy jsem začínala, tak ještě žádný ženský dětský tým nebyl. Přivedl mě starší brácha, takže jsme se po hřišti proháněli společně.

Na jakých pozicích jsi nastupovala a jak ti šlo střílení gólů?

Začínala jsem na pozici krajního beka, to dobylo ještě s klukama. Pak v ženském fotbale jsem se přesouvala postupně na stopera, do středu zálohy. Posty v útoku jsem nikdy nehrála, ale když jsem se někdy ocitla v nějaké šanci, tak jsem snad i někdy gól dala.

Vzpomeneš si na svůj úplně první fotbalový zážitek?

Na svůj první fotbalový zážitek si vzpomenu určitě. Bylo to právě s těmi kluky. Proháněli jsme se na hřišti, kde nebyla skoro ani tráva, byl tam jenom prach a kameny. To byly takové základní podmínky, které jsme my jako děti měli.

Vzpomeneš si a na svůj nejsilnější fotbalový zážitek?

Nejsilnější fotbalový zážitek byl asi, když jsme hrály se Spartou Ligu mistrů. Potřebovaly jsme vyhrát zápas, abychom postoupily do dalšího kola, 3:1 jsme prohrávaly a do konce zápasu jsme to otočily na 4:3. Já jsem dala vítězný gól, to byla obrovská euforie.

Můžeš nám popsat svojí profesionální hráčskou kariéru?

Ta už je docela dlouhá, ale myslím, že stála za to. Je to spousta zážitků, spousta emocí, prostě všechno, co k tomu fotbalu patří.

Za jaké týmy jsi hrála, jak šla tvoje fotbalová cesta?

Začínala jsem s klukama, se kterými jsem hrála do 14 let, déle jsem mezi nimi hrát nemohla. Později jsem přešla do ženského týmu DFC Praha, kde jsem byla asi 4 roky. Po 4 letech si mě vytáhl pan Žovinec do Sparty a od té doby jsem tady ve Spartě.

Kmenovou hráčkou pražské Sparty si se stala v roce 2004, jak veliký skok to pro tebe byl?

Vnímala jsi zásadně tu změnu prostředí?

Skok to pro mě byl určitě obrovský, jelikož Sparta je veliký pojem. Byly tady úplně jiné hráčky než v mém předchozím klubu, obrovská konkurence, nároky byly jiné, takže skok to byl veliký.

Vzpomeneš si na svůj první zápas a na svůj první gól vstřelený v lize?

Jelikož je to už hodně dávno, tak si bohužel nevzpomenu ani na zápas ani na gól.

V roce 2002 si poprvé nakoukla do reprezentace, kde si do dnešního dne nasbírala už 84 startů, jaký reprezentační zápas ti nejvíc utkvěl v paměti?

Asi nejvíc mi utkvěl zápas z poslední doby, kdy jsme hrály kvalifikaci na mistrovství světa s Islandem. Prohrávaly jsme 1:0 a celou dobu jsme se snažily otočit, nebo alespoň vyrovnat. Nakonec se nám to povedlo a byla to obrovská radost a euforie. Celý zápas mi utkvěl v paměti. Nasazením, diváky, kteří nás hnali dopředu. To byl alespoň z poslední doby jeden z největších zážitků z reprezentace.

Ženský fotbal se za dobu, ve které se v něm pohybuješ, razantně posunul dopředu. Nemrzí tě, že sis například nevyzkoušela zahraniční angažmá?

Asi bych neřekla, že mě to úplně mrzí, ale občas si říkám, že kdybych se třeba narodila o deset let později, tak jsem s fotbalem mohla být někde úplně jinde. Ale je to tak, jak to je a já jsem ráda, kde jsem. Tady ve Spartě.

Postupem let se z tebe ve Spartě stala kapitánka, jaké to je nosit kapitánskou pásku v klubu jako je Sparta?

Pro mě je to obrovská čest. Je to jeden z nejlepších fotbalových pocitů, když vedete svůj tým na hřiště jako kapitánka.

Odehrála si i spoustu zápasů v evropských pohárech, jak si podle tebe stojí náš ženský fotbal v porovnání s tím evropským?

V tomhle porovnání máme podle mě ještě obrovské rezervy. Myslím, že bychom měli ještě přidat, abychom se dostali blíže tomu špičkovému evropskému fotbalu. Věřím, že se to bude zlepšovat a brzy je v nějakých směrech doženeme.

Ženský fotbal není v Čechách ještě plně profesionální, máš k fotbalu ještě nějaké civilní zaměstnání? Jak jde skloubit kariéru fotbalistky a standardní zaměstnání?

Mám civilní zaměstnání. Skloubit dohromady to jde, pouze když máte v práci nastavené dobré podmínky a máte hodného šéfa, který vás vždycky na ten fotbal pustí.

Prozradíš nám svoje civilní zaměstnání?

Dělám ve firmě, která staví rodinné domy.

Máš v plánu po skončení aktivní kariéry navázat kariérou trenérskou, nebo funkcionářskou?

K trenérské kariéře asi úplně nesměřuji, ale nikdy neříkej nikdy. Funkcionářskou kariéru také nezatracuji, ale ještě jsem tímto směrem nepřemýšlela.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená vyústění veškeré snahy, výbuch emocí, to, proč fotbal děláte.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal je pro mě životní styl, emoce, radost ze hry, to je to, proč tomu obětujete tolik času.

Co bys poradila začínajícím fotbalistkám?

Začínajícím fotbalistkám bych určitě poradila aby pracovaly, ať jsou na sebe náročné, ať do toho dávají všechno, protože bez toho to nejde.

Další příběhy

Lukáš Zelenka

Na náboru Bohemky mě nevzali, tak mě táta vzal na Spartu

Stal se mistrem Evropy do 21 let, v české lize získal dva tituly se Spartou, ve které skončil proto, že kdysi neodhadli v Ďolíčku jeho talent. Lukáš Zelenka je dokonce jediným českým fotbalistou, který se trefil jako soupeř na Old Trafford. „Z kariéry mi nejvíc utkvěly v paměti góly z Ligy mistrů. Třeba na Spartě s Besiktasem Istanbul na 1:0. Pocit štěstí, který člověk do konce kariéry nezapomene,“ ohlíží se.