Reprezentační gólman Tomáš Koubek to chtěl po prvním tréninku v Hradci Králové zabalit. Od té doby už uplynula spousta let. Koubek prošel Spartou, Libercem a teď chytá Ligue 1 za Stade Rennais. Do Francie se s rodinou vydal i proto, aby poznal novou kulturu a naučil se jazyk. Sám věří, že ani tady jeho cesta ještě nekončí.

Kdo Vás přivedl k fotbalu a jaké byly Vaše začátky?

Začínal jsem u nás na vesnici v Ostřetíně. K fotbalu mě přivedli můj táta a děda, kteří mě zpočátku doprovázeli na tréninky. Naše družstvo se skládalo z dětí z vesnice. Už si toho z té doby tolik nepamatuji, ale tátovi a dědovi patří největší dík.

Dělal jste již odmala brankáře nebo jste hrál na jiném postu?

Brankáře jsem tehdy nedělal, protože jsem nebyl dost vysoký. Hrál většinou v obraně, pak jsem si to zkusil i v brance, ale potom jsem se opět vrátil do obrany. Až od třinácti jsem už začal pravidelně nastupovat v bráně.

Ve třinácti letech jste ještě nastupoval v Ostřetíně nebo jste již hrál za Hradec?

Ve třinácti jsem ještě byl u nás na vesnici, do Hradce jsem přestoupil ve čtrnácti a půl. V zimě jsem jel na první trénink starších žáků. Potom už jsem měl víc brankářských tréninků, do té doby jich tolik nebylo.

Jaké máte vzpomínky na mládežnické působení v Hradci?

Vzpomínám si hned na první trénink, který jsem v Hradci absolvoval. Když skončil, tak jsem řekl, že už tam nikdy nechci jít, že to na mě bylo moc. Ty začátky byly těžší. Kvalita byla vysoká, ostatní kluci na tom byli lépe než já. Postupem času se to ale zlepšilo.

Vybavíte si první start v lize za Hradec?

Bylo to 30. 4. 2011 v utkání proti Mladé Boleslavi. Dostali jsme tenkrát první šanci ještě s Jardou Zeleným od trenéra Kotala. Byl to první rok Hradce v lize a vedlo se mu dobře, neměl problémy se záchranou, takže jsme dostali příležitost. Vyhráli jsme 2:1 a oběma se nám zápas povedl. Jarda Zelený dal gól, mě se povedly nějaké zákroky proti Kuličovi a Chramostovi, takže na to vzpomínám a nikdy na to nezapomenu.

Vzpomínáte i na první nulu v dresu Hradce?

Ano, bylo to v tom samém kalendářním roce, akorát na podzim. Vyhráli jsme v Olomouci 2:0 a připsal jsem si první nulu. Myslím, že takovéhle milníky by člověk neměl zapomínat, protože ty jsou vlastně důvod, proč ten fotbal dělá.

Po přestupu do Sparty jste v rámci hostování hájil barvy Liberce. Jak probíhala sezóna pod Ještědem?

První utkání za Liberec jsem odchytal doma proti Mladé Boleslavi. Byl to divoký zápas, nakonec jsme vyhráli 4:2. Pamatuji si, že mi Jirka Skalák dal gól a potom po zápase jsme měli takový společný rozhovor, kdy jsme před kamerou stáli vedle sebe a utkání jsme hodnotili. První nulu za Liberec jsem vychytal v předkole Evropské ligy proti Šmoně.

Jak na angažmá v Liberci a zejména na zápasy Evropské ligy vzpomínáte?

Evropská liga byla úžasná, zvlášť pro mě, protože jsem předtím byl zvyklý hrát v Hradci hlavně o záchranu a moje největší zápasy byly proti Spartě, Slávii nebo Plzni. Na zápasy Evropské ligy rád vzpomínám, například zápas ve Splitu proti Hajduku, díky kterému jsme postoupili, to bylo skvělé a pro mě nové.

V následující sezóně už jste oblékal dres Sparty…

Můj první zápas za Spartu byl v Teplicích. Skončilo to 0:0. Bylo to nedlouho po neúspěchu proti Bukurešti, takže jsem dostal důvěru já. Podařilo se mi pak udržet pět zápasů, ve kterých jsem nedostal branku, takže to upevnilo moji pozici v kádru. Potom se nám ještě podařilo postoupit do základní skupiny Evropské ligy, kde jsme potkali skvělé soupeře, navštívili zajímavé stadiony a sehráli dobré zápasy. To pro mě byly zkušenosti k nezaplacení, které člověk sbírá postupem času, ale čím dřív je má, tím pro něj lépe. Teď z nich těžím při zahraničním angažmá.

Ve skupině Evropské ligy jste narazili například na Southampton nebo Inter Milán. Jaká byla utkání na St. Mary's Stadium a San Siru?

V Miláně na San Siru to bylo krásné, je to hezký velký stadion. Bohužel atmosféra nebyla úplně bouřlivá. Bylo tam deset tisíc fanoušků domácích a tři tisíce našich, což bylo skvělé, ale zase byli úplně nahoře na té nejvzdálenější tribuně. My jsme tenkrát již měli postup jasný, takže to utkání nemělo takový náboj jako ta předchozí, například proti Southamptonu. Byl to první zápas ve skupině, Southampton nás přejel a my jsme se z toho dlouho sbírali. Brzy jsme prohrávali a nakonec to skončilo 3:0 pro domácí. Tenhle výsledek nás ale nakopl a my pak další čtyři zápasy vyhráli a postoupili.

Jak se zrodil Váš přestup do francouzského Rennes?

V Rennes už v lednu věděli, že po sezóně odejde tehdejší brankářská jednička a od té doby hledali brankáře. O jejich zájmu jsem se dozvěděl na přelomu dubna a května, kdy se to objevilo i v médiích. Trenér Rennes ale řekl, že dá šanci druhému brankáři, který v týmu byl a já tak byl na čekané ve Spartě. Mezitím přišel Martin Dúbravka, se kterým jsme bojovali o post jedničky. Začínal Martin, po třech zápasech jsem šel do branky já, ale odchytal jsem čtyři utkání a přišel přestup do Rennes, takže to léto bylo trochu divočejší. Teď jsem rád, že jsem se usadil, jsem spokojený a jsem rád, že se mi sezóna vydařila.

Jaké byly začátky a první utkání ve Francii?

První zápas jsem odchytal na Marseille. Po čtyřech zápasech jsme měli dva body za dvě remízy, proti Marseille se nám už ale podařilo vyhrát. Velmi nám pomohlo, že jsme se dostali rychle do vedení a pak přečkali šance domácích. Když jsme v šedesáté minutě zvýšili na 3:0, cítili jsme, že utkání dovedeme k výhře. Velmi jsem si ten zápas užil, navíc tam byla tam skvělá divácká kulisa.

Kdy jste si připsal první čisté konto za Rennes?

To přišlo mnohem později. Po zmiňovaném zápasu proti Marseille jsme totiž v pěti zápasech posbírali jen dva body za remízy a už začínalo jít do tuhého, protože jsme se drželi ve spodní části tabulky. Podařilo se nám zmobilizovat všechny síly a vyhráli jsme zápas s Lille 1:0. Na ten zápas nezapomenu, protože to vítězství nakoplo tým a následně jsme vyhráli ještě dvakrát, posunuli jsme se tabulkou nahoru a našemu mladému mužstvu to dodalo klid.

Jak hodnotíte život ve Francii?

Z fotbalového pohledu je to samozřejmě rozdíl. Ne tak ani v kvalitě fotbalu samotného, protože myslím, že některé týmy české ligy jsou srovnatelné s týmy francouzskými, ale především co se týká toho dění okolo. Prestiži ligy mimo jiné velmi pomohly nové a opravené stadiony, do kterých bylo i díky fotbalovém Euru investováno. Většina stadionů ligy je tak opravdu hezká. To se odráží i v návštěvnosti. Náš stadion má kapacitu třicet tisíc diváků a průměrná návštěvnost letos byla okolo dvaceti tří tisíc. To je jeden z výrazných rozdílů mezi Českou republikou a Francií. Pro mě byl sen a motivace se do zahraničí dostat. Nejen kvůli samotnému angažmá, ale také abych poznal novou kulturu, naučil se nový jazyk a podíval se, jak to chodí jinde. Jsem velmi rád, že se nám to s rodinou plní. Starší dcera už chodí do školky a začíná se učit francouzsky. Máme to štěstí, že můžeme poznávat, jak to vypadá v jiné zemi. Vždy říkám, že mám to štěstí a to mě žene k tomu abych si toho vážil, a snažil se být ještě lepší, protože věřím, že tohle angažmá ještě není konec.

Jak vzpomínáte na svůj debut v reprezentaci?

První zápas za reprezentaci jsem odehrál březnu 2016. Byl to domácí přípravný zápas proti Skotsku. Dostal jsem šanci od trenéra Vrby. Vím, jak ten zápas probíhal, bohužel jsme prohráli 0:1, ale byl jsem velmi rád, že jsem dostal příležitost v reprezentaci už tehdy, když jsem ještě působil v Liberci. Byla to pro mě taková odměna za cestu Evropskou i českou ligou s Libercem.

Kdy jste vychytal první nulu za národní tým?

Bylo to v přípravném utkání proti Maltě na soustředění v Rakousku. Byla to příprava před Eurem, tuším, že jsme vyhráli 6:0 a já odchytal druhý poločas.

Co pro Vás, jako pro brankáře, znamená gól?

Gól je pro mě výstraha, protože když dostanete gól, tak jste v podstatě neudělal to, co jste měl a nezastavil jste balón při cestě do sítě. Na druhou stranu pro nás góly jsou takovou motivací proto, abychom byli příště lepší a chtěli se zlepšit. Takže góly k našemu povolání patří, ale chceme, aby jich bylo co nejméně.

Co pro Vás znamená fotbal?

Všechno. Momentálně žiju jenom fotbalem a rodinou. Fotbal miluju odmalička a v každé volné chvíli o něm přemýšlím. Myslím, že k tomu, abyste ve fotbale byli úspěšní, ho musíte milovat.