Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Martin Dostál

U fotbalu bych chtěl zůstat i po kariéře

Obránce Bohemians Praha 1905 Martin Dostál oblékl během své kariéry dresy čtyř klubů a nasbíral více než než 220 ligových startů. Jaký je celý jeho fotbalový příběh?


Kdo tě přivedl k fotbalu?

Tak jako většinu z mých spoluhráčů nebo protihráčů mě na můj první trénink přivedli rodiče. Tenkrát mi bylo 6 let, a jelikož jsem si hrál s míčem od už mala, tak přivést mě k fotbalu byla logická volba. Poté už jsem u fotbal rovnou zůstal.

Měl jste nějaký fotbalový vzor v začátcích vaší kariéry?

Z mých fotbalových začátků se nevzpomínám na žádný vzor, nicméně poté jím byl David Beckham. Co se týče sledování fotbalu v televizi a na stadionech, tak první sezona, o kterou jsem se více zajímal, byla sezona 95/96. Hned po této sezoně následovalo EURO 1996, které mě fascinovalo tím, kolik hráčů z české ligy se probojovalo do výběru reprezentace.

Jaké byly tvoje začátky ve Slavii?

Celkově to bylo fajn. Tenkrát jsem měl štěstí, že jsme od třetí třídy všichni spolu chodili na základku a hned po škole jsme šli společně na trénink. Výhodou bylo i to, že jsme nemuseli přejíždět z jedné části Prahy na druhou a že jsme celou mládež trénovali v Edenu. Ostatní ročníky takové štěstí neměly, jelikož musely hodně přejíždět. Celkově vzpomínám na tu dobu moc rád, jelikož jsem si zde našel spoustu dlouholetých přátel.

Vzpomeneš si na svůj první gól ve Slavii?

Na první gól si asi nevzpomenu, i když mě to dost mrzí. Každopádně si pamatuji svůj poslední gól v mládeži, kdy jsem v dorostu dal gól z trestného kopu v Hradci Králové a pak jsem celkem dlouhou dobu gól nevstřelil. Tenkrát nám ten gól ani moc nepomohl, jelikož jsme prohráli, ale ta střela se mi opravdu povedla. Ač se to nezdá, tak já v mládeži jsem dával celkem dost gólů a teď se na to pokusím navázat.

Jak jste byli se Slavií úspěšní v mládežnických kategoriích?

V mládeži jsme měli hodně úspěchů. Tenkrát jsme měli tři silné ročníky po sobě, kdy s námi hráli například Lukáš Vácha, Tomáš Necid nebo Tomáš Pekhart. Vyhrávali jsme v žácích a v dorostu svoje soutěže a v žácích jsme dokonce vyhráli Nike Premier Cup, takže jsme byli celkem úspěšní i na evropské scéně. Samozřejmě nám hrálo do karet to, že jsme spolu trávili hodně času včetně školy. Dále jsme měli i super trenéry a fotbalové zázemí. Celkově se dá říci, že jsme tenkrát měli kvalitní ročníky, které se v mnoha případech probojovaly do nejvyšší soutěže nebo i do české reprezentace.

Už jsi tu vyjmenoval několik jmen z doby tvého působení v mládeži. S kým máš nejbližší kamarádský vztah?

Už v mládí jsem hrál s Pavlem Vyhnalem, který hrál nejvyšší soutěž ve Slavii, Bohemce a teď naposled ve Zlíně, kde teda kvůli zranění musel tu kariéru přerušit. S ním jsem velmi dobrý kamarád už od dětství, kdy on mi byl i na svatbě a já už se těším na tu jeho.

Teď se přesuneme zpět k tvé kariéře. Jak probíhal tvůj přesun do A-týmu Slavie?

Bylo to trochu složitější, jelikož jsem byl kapitánem v dorostu, pak jsem se v průběhu sezony přesunul do B-týmu, kde jsem se zranil a po výměně trenéra jsem téměř hrát přestal. V další sezoně jsem pak odešel na hostování do divize do Čelákovic, kde mě trénoval Michal Petrouš. Ten se asi po roce a půl stal trenérem Slavie a vzpomněl si na mě. Tenkrát mi dal šanci v přípravě a už jsem tam pak zůstal.

Za první půlrok jsem odehrál šest ligových zápasů a pak jsme postoupili do semifinále poháru. Ve Slavii jsem tedy zůstal 4,5 roku, s tím, že se během té doby vystřídalo několik trenérů a já střídal světlé chvilky s těmi horšími, jelikož jsem za jednoho trenéra hrál a za druhého už tolik ne. Během mého působení ve Slavii se mi nepodařilo vstřelit gól, nicméně ty se dostavily až později.

Ještě zůstaneme u tvého přechodu k A-týmu. Ty jsi přišel do A-týmu v době, kdy doznívala slávistická vlna let 2008 a 2009. Jaká tehdy panovala v týmu atmosféra?

Já jsem vlastně dorazil do Slavii v zimě 2010/2011, kdy po poslední podzimním kole se tým pohyboval kolem 13. místa.To už nebyl úplně dozvuk titulů, ale začala být temnější doba, nicméně atmosféru v týmu jsem si velice užíval. Snažil jsem se každý den učit se od zkušených hráčů a celkově mi pomohl se zdokonalit Lukáš Jarolím, který když viděl, že makáte, tak se vám snažil pomoct. Na nic jsem si v té době nestěžoval, i přestože tam tenkrát byly nějaké problémy s penězi, tak parta fungovala dobře. Nakonec jsme většinu problémů vyřešili a v jarní tabulce jsme se pohybovali kolem čtvrtého místa. V poháru jsme vypadli v semifinále potom, co byl první zápas přerušen a následně ukončen kontumačním výsledkem. Takže jsme ten pohár tenkrát mohli vyhrát a možná by se o té sezoně mluvilo jako o úspěšné. Ale jak říkám, já jsem si hraní ve Slavii opravdu užíval.

V sezoně 2015/2016 jsi šel hostovat do Baníku Ostrava. Jak vzpomínáš na angažmá v Ostravě?

Tak bylo to v době, kdy Slavii trénoval pan Uhrin, který když jsem se vrátil opálený z letní dovolené, tak na mě na prvním tréninku mluvil anglicky. Já si tak začal říkat, že to na mě úplně asi nepostaví. Za jeho angažmá jsem moc nehrál, takže hostování v Baníku byl krok dopředu, ačkoli se v Baník v té době pohyboval na dně tabulky. Nakonec mi to hostování hodně pomohlo a vzpomínám na něj moc rád, jelikož jsem se zároveň osamostatnil a bylo to super až na to, že jsme bohužel v té sezoně sestoupili. Zpětně rozhodně nelituji, že jsem tam tenkrát šel, jelikož mi to naopak pomohlo nastartovat mojí kariéru.

V Baníku jsi tenkrát vstřelil svůj první ligový gól. Jak probíhal?

Tenkrát jsme hráli na podzim na Bohemians, přičemž oba dva týmy na tom nebyly v tabulce dobře. My se v týmu stále soustředili na to, abys jsme už konečně vyhráli. Na Bohemce jsme začali dobře, když jsme trefili asi dvakrát tyč a měli jsme spoustu šancí. Nicméně na konci poločasu jsme inkasovali a po poločase nastoupil Patrik Schick, který vstřelil své první dva ligové góly, a rázem to bylo 3:0. Do toho se naši stopeři málem poprali, což byla taková třešnička. No a pak v 90. minutě jsme trefili tyč, Patrik Myšák poté vracel míč centrem před bránu a já jsem prostřelil Zdeňka Zlámala, který musel být po utkání dost naštvaný, jelikož to mohla být jeho první nula v sezoně. Nicméně z gólu jsem se ani neradoval, i když vnitřně jsem měl obrovskou radost. Akorát jsem si představoval, že po prvním gólu v kariéře se budu klouzat po kolenou, dělat salta a podobně, ale úplně se to v tu chvíli nehodilo. Teď nedávno jsem si ten gól připomněl, když Zdeněk Zlámal ukončil kariéru, tak jsem mu poslal video mého prvního gólu a udělal si z něj trošku srandu. On si naopak dělá srandu z toho, že těch gólů v lize máme stejně, takže jsme si kvit.

Po angažmá v Baníku si se přesunul zpátky do Prahy, ale v rámci Vršovic jsi změnil adresu. Jak se upekl tento přestup?

S tím, že se mi za Baník celkem dařilo, tak jsem byl v kontaktu se sportovním ředitelem, který mi řekl, že Bohemians o mě mají zájem. Nicméně já jsem v sezoně 2015/2016 nastoupil jak za Slavii, tak za Baník, a tudíž jsem nemohl jít hned do Bohemky. Sportovní ředitel mě tak povzbudil, ať makám dál, až se k tomu můžeme v létě vrátit.

Mně se v sezoně proti Bohemce celkem dařilo, když jsem jí v jednom zápase dal gól a v druhém zápase jsem nastoupil až do druhého poločasu, kdy jsme po první půli prohrávali a poté se náš výkon výrazně zvedl. Zájem Bohemky nicméně pokračoval a já jsem tam další sezonu přestoupil. V té době jsem si koupil v Praze byt, takže se to dobře sešlo a v Bohemce jsem se svými výkony velice dobře zabydlel a doufám, že to ještě dlouho vydrží.

Když jsi přestoupil, tak přemýšlel jsi o rivalitě mezi Slavíí a Bohemkou?

Popravdě ani moc ne. Samozřejmě rivalita je zde, ale na přestupu to nic neměnilo. Naopak mi to nikdo ani nevyčítal a hrát za Bohemku zápasy proti Spartě nebo Slavii je v Ďolíčku vždy super. Myslím si, že kdybych šel do jiného klubu v rámci nejvyšší soutěže, tak takovouhle atmosféru by zápasy s pražskými týmy neměly.

Do této sezony platilo, že máš v Bohemce průměrně jeden gól na sezonu. Jak vůbec padl tvůj první gól za Bohemku?

Svůj první gól za Bohemku jsem dal hned v první sezoně, kdy jsme po celkem slušném podzimu měli na jaře sérii asi 10 zápasů bez výhry. Vyměnili se trenéři a přišel pan Hašek, se kterým jsme ještě v této sezoně hráli o záchranu, ale nebylo to tak, že bychom museli nutně vítězit na úkor jiných soupeřů. Stále jsme to měli ve vlastních rukách, ale pak bylo předposlední kolo doma s Karvinou, kde se to mohlo trochu zamotat. My jsme tenkrát vedli 1:0 po gólu Kabaeva a já jsem pak měl na kraji vápna trestný kop, tak jsem si to vzal a nakonec to skončilo v síti. Dodnes si dělám srandu z Romana Květa, že také umím dát gól z trestného kopu, zatímco on nám to tady ještě nepředvedl, i když o tom stále vypráví. Gól jsme pak použili i do svatebního videa, takže jsem spokojený.

Dá se Bohemka se Slavií v něčem porovnat?

Asi ve fanouškovské základně, i když Slavie je větší klub a v poslední době je to ovlivněno i jejich úspěchy. V těch klubech se to nějak zásadně neliší, možná jen ve Slavii jsme byli více provázaní, jelikož jsem se s klukama potkával i ve škole. Celkově se to pro mě ale příliš neliší.

Teď je ti 31 let. Jaké máš fotbalové plány do budoucna?

Do předposlední sezony jsem tak nějak vzpomínal na svou zdravotní nesmrtelnost, kdy jsem netrpěl na zranění a stále jsem hrál. Když jsem pak viděl kluky kolem mě, jak se potýkají s různými zraněními, tak jsem si uvědomil, že zdraví je to nejdůležitější a od něj se vše odvíjí. Určitě chci pokračovat v tomto trendu, kdy nemám téměř žádné zranění, a odehrát toho co nejvíc.

Na Instagram píšu před každou sezonou, že chci góly a asistence, a to stále platí. Teď jsem zrovna konečně dal vítězný gól ve Zlíně a na to chci určitě navázat. Přestože si nějací mladší spoluhráči myslí, že už jsem trochu starší, tak je chci vyvést z omylu a ukázat jim, že věk je jen číslo. Já sám, když se porovnám v 21 letech a pak v 31 letech, tak se mi rozhodně více zamlouvá mé starší já.

A jaký je váš fotbalový sen?

Tak snů mám spoustu. Když vezmu například ten nejčerstvější, tak to, že má Slavia tak dlouhou sérii bez porážky je pro mě osobně velká výzva a chci ji v neděli přerušit. Teď máme za sebou 2 výhry, takže by to bylo super a věřím, že nic není nemožné.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená odměnu za práci, kterou člověk během tréninků a zápasů vykoná. Já to mám tak, že když dám gól, tak tomu musí předcházet dobrá hra. Nemám rád, když hraju špatně a potom mi tam něco padne. Gól je tak ta největší odměna, která může po dobře odvedené práci přijít.

Co pro tebe znamená fotbal?

Když to řeknu jednoduše, tak pro mě je fotbal celý život. Věnuju se mu od mala a věřím, že až jednou ukončím kariéru, tak bude prostor pro to, abych se tomu věnoval dál. Člověk pak může předávat své nabyté vědomosti a zkušenosti nebo to, jak fotbal vnímá. Já už během hráčské kariéry studuji na trenérskou licenci, takže je to určitě jedna z cest, po kterém se později mohu vydat.

Co bys poradil mladým fotbalistům?

Mladým fotbalistům bych poradil, aby to dělali stále naplno. Jednou může přijít doba, kdy narazíte na hráče, který umí to co vy, a právě drobné odchylky ve vašem nasazení vám mohou pomoct, abyste dostali svou příležitost a chopili jí za pačesy. Právě nasazení a to, že hrajete srdcem, je pro mě důležitý základ.

Další příběhy

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).