Mistrovský titul získal se Slovanem Liberec, zahrál si ale i italskou či maďarskou ligu a oblékl reprezentační dres. Svoje začátky a bohatou fotbalovou kariéru přiblížil útočník Severočechů Michael Rabušic.

Michaeli, pamatuješ si, jak ses dostal k fotbalu, případně kdo tě k němu přivedl?

Pamatuji si to naprosto přesně. Byl to můj otec, který ze mě odjakživa chtěl mít fotbalistu. U bratra to nevyšlo, jelikož se stal pilotem, takže mně se ve fotbale věnoval od útlého mládí a zároveň byl i mým prvním trenérem.

V jakém klubu započaly tvé fotbalové krůčky? Dokážeš si vzpomenout na svůj první gól?

Začínal jsem v Náměšti nad Oslavou, kde jsem se narodil a kde jsme s rodiči bydleli, takže tam jsem byl na hřišti dennodenně. Otec byl trenér i dalších kategorií, a tak jsem trénoval napříč kategoriemi. Na svůj první gól si nevzpomenu. Každopádně si pamatuji, že jsme v Náměšti měli velice dobrý ročník, kdy jsme poráželi týmy jako je například Baník Ostrava nebo Zbrojovka Brno.

Během svých mládežnických kategorií jsi strávil několik let v Jihlavě. Jak vzpomínáš na toto období? Vzpomeneš si zde na svůj první gól ve velkém fotbale?

Toto období si samozřejmě pamatuji, jelikož jsem se musel osamostatnit od rodiny, když mě rodiče poslali v 8. třídě na internát do Jihlavy. Začátky byly sice náročné, ale myslím si, že do života mi to dalo hodně. Zároveň jsem se poté postupně začal probojovávat do chlapů, kde se v té době hrála druhá liga. To pro mě byla obrovská škola. Starší hráči si mě vzali pod křídla a hodně mě toho naučili, moc jim za to děkuji. Můj první důležitý gól v Jihlavě byl tuším proti Třinci, ale také si ho pamatuji jen matně.

Vzpomeneš si na moment, kdy se v tobě zlomilo, že chceš být fotbalistou a chceš se tomu opravdu věnovat profesionálně?

Dalo by se říci, že jsem k tomu byl veden od mala. Otec tomu hodně obětoval a já to naštěstí brzy pochopil, a tak jsem opravdu hodně trénoval, aniž by mě k tomu musel přemlouvat. Zlomu jsem si všimnul poté co jsem přestoupil do Jihlavy. Tam už jsem věděl, že chci být ligovým fotbalistou.

Tvým dalším krokem byl přestup v roce 2009 do Zbrojovky Brno, kde sis připsal svůj první prvoligový start.

To si pamatuji moc dobře, hráli jsme zrovna na Spartě. Tenkrát jsme o hodně prohrávali, poločas byl tuším 5:0 a tam mě poprvé trenér nasadil.

Co tvůj první gól za Zbrojovku Brno, vzpomeneš si na něj a případně dokázal bys nám ho i popsat?

Myslím si, že to byl hned zápas po Spartě, kdy jsme hráli s Olomoucí. Nastoupil jsem jako střídající hráč a gól jsem dal břichem, což byl takový můj klasický gól. Ale byl první, tak mi utkvěl v paměti.

Tvoje další kariérní kroky pak pokračovali do Liberce, kde se vám podařilo získat titul. Vzpomínáš rád na toto období? A v čem byl váš tehdejší tým jedinečný?

Tento přestup byl pro mě zlomem v kariéře, protože se Zbrojovkou Brno jsme bohužel spadli a zrovna jsem dostal šanci jít právě do Liberce. Tam jsem měl de facto tvořit nový tým pod trenérem Jaroslavem Šilhavým, který zrovna také dorazil do Slovanu. Naštěstí si to všechno sedlo, nevím, jestli to bylo fotbalovou kvalitou, ale hodně tomu přispěla parta a to, jací jsme byli kamarádi, což nakonec vyústilo v titul. Myslím si, že tomu nikdo moc nevěřil, ale jak jsme hráli opravdu dobře, tak to byl zasloužený titul a hrozně rád na to vzpomínám.

Tyto skvělé výkony vyústily v účast v evropských pohárech. Jak vzpomínáš právě na tyto zápasy?

Toto bylo úplně něco jiného než liga, jelikož zápasy jsou zde mnohem sledovanější. Poprvé kdy jsme se probojovali do Evropské ligy přes Udinese, tak jsme tam vyhráli 3:1 a měli jsme prohrát 10:1, takže to považuji za takový památný zápas. Také jsme se díky tomu dostali do Evropské ligy, kde jsme dokonce postoupili i do jarních bojů. Musím říct, že ten tým byl skvělý, vše si sedlo a my hráli opravdu dobře.

Kolikrát za život se stane, že hraješ takový zápas jako ten proti Udinese?

Myslím si, že to člověk zažije jednou za život. Dali jsme gól na 3:1 a vím, že jsme se na sebe smáli, že to není ani možné. Soupeř trefoval tyčky, všechno lítalo kolem nás a my dávali góly jen ze 30 metrů.

Utkvěl ti v paměti nějaký tvůj gól právě z evropských zápasů?

Asi nejdůležitější gól jsem vstřelil v Estrelle, kdy jsem dával na 2:0 a tím pádem jsme postoupili do jarních bojů.

Po tomto úspěšném období sis vyzkoušel zahraniční angažmá. Jak hodnotíš toto období, kdy jsi působil v Itálii nebo v Maďarsku?

Byla to pro mě obrovská škola.V Itálii je to složité, protože Italům se nechce moc mluvit anglicky, takže ty začátky, než jsem se po půl roce naučil italsky, nebyly lehké. U nás v kabině jsem obvykle celkem slyšet a tam to byl úplný opak, v tom jsem měl trochu problém. Fotbalově to sice moc nevyšlo, ale naučil jsem se italsky a dalo mi to spoustu věcí do života.

Několikrát sis zahrál i za český národní tým. Co to pro tebe znamená reprezentovat svou zemi?

Vnímám to asi jako to nejvíc, čeho může fotbalista dosáhnout a já osobně si toho moc vážím, protože se to jen tak někomu nepovede. Moje výkony v Evropské lize byly dobré a i zápasy za český národní tým nebyly špatné. Jen škoda, že jsem nedal nějaký gól, ale i tak na to moc rád vzpomínám.

Za reprezentační tým do 20 let ses zúčastnil Mistrovství světa v roce 2009 v Egyptě, kdy jste vypadli s Maďarskem v osmifinále. Jak vzpomínáš na tento smolný zápas?

Tento zápas mě mrzí dodnes, protože tento ročník byl fantastický a my tam jeli po úspěchu, co měli kluci v Kanadě a doufali jsme, že v to navážeme. Bohužel jsme zápas prohráli smolně na penalty. Byla to smůla a mrzí mě to dodnes, protože ten tým byl opravdu dobrý a myslím si, že jsme mohli dojít hodně daleko.

Ještě jedna otázka na tvůj debut v reprezentačním A-týmu. Co jsi zažíval před zápasem, jaké jsi cítil emoce?

Tím, že je to poprvé, tak je to něco úplně jiného. Samozřejmě nějaká nervozita byla, protože nehrajete za svůj klub, za který nastupujete v podstatě týden co týden.

Máš odehrané čtyři zápasy v reprezentačním A-týmu. Kdybys měl jeden vypíchnout, byl by to právě ten debutový nebo jiný, který ti utkvěl více v paměti?

Debutový by to asi nebyl, jelikož to byl přátelák v Maďarsku, ale druhý zápas byl mnohem důležitější i co se celkové přípravy týče. Byla kvalifikace proti Arménii u nás doma, takže na tento zápas vzpomínám určitě více.

Ať už v Liberci nebo během svých jiných angažmá jsi vstřelil krásné góly. Je nějaký, na který speciálně vzpomínáš?

Asi to bude ten z Estrelly v Evropské lize, kdy jsme postoupili do jarních bojů, na ten vzpomínám asi nejvíce. A samozřejmě ty v Evropské lize mají větší váhu než v české lize.

A kdybys měl vypíchnout jeden moment ze své kariéry?

To bude určitě poslední hvizd píšťalky v zápase doma s Plzní, kdy jsme získali ligový titul. Bylo to velmi emotivní a všichni jsme bláznili. Vůbec jsme nevěděli, co dělat. To byl takový okamžik, že si ho až skoro nepamatuji.

Oslavy byly poté nejspíš také povedené?

Byly povedené, náročné, ale stálo to za to.

Máš ještě vytyčený nějaký cíl, kterého bys chtěl ve své fotbalové kariéře dosáhnout?

Teď už je to spíš o tom bojovat za Liberec. Zároveň bych se s ním chtěl opět dostat do poháru, proto doufám, že tady ta šance nějaká ještě bude. Pro Liberec je to důležité, tak doufám, že se nám to povede.

Přemýšlíš případně o tom, co budeš dělat jednou po aktivní fotbalové kariéře? Je nějaká pozice, která by tě zaujala třeba v prostředí fotbalu?

Postupně nad tím samozřejmě přemýšlím, protože fotbalový život není úplně nejdelší. Nějaké myšlenky mám a uvidíme, jestli budu po kariéře pokračovat zde v klubu. Bavíme se i s majitelem, takže nějaká možnost tam bude, ale uvidíme, až to nastane. Zatím jsem ještě hráč a to je v tuto chvíli priorita.

Co pro tebe obecně znamená gól?

Gól pro mě znamená hodně, jelikož jsem útočník, tak je to i moje práce a díky gólům vyhráváme zápasy.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená dennodenní zálibu a život, jelikož se mu věnuji od mala. Je to pro mě takzvaný každodenní chléb.

Je nějaká věc, kterou bys poradil začínajícím fotbalistům?

Začínajícím fotbalistům bych poradil, aby dělali to, co je baví a postupně začali trénovat více než ostatní. Ale důležité je, aby je to bavilo a nebylo to na sílu.