David Suchařípa
Jsem sparťan, ale s fotbalem jsem začínal na Slavii
Mezi českými herci je řada milovníků fotbalu. Patří mezi ně i David Suchařípa, který je sice velkým sparťanem, ale první fotbalové krůčky dělal na Slavii, protože pochází z Vršovic. Kromě Letenských drží palce také Realu Madrid.
V kolika letech jste začal hrát fotbal? Kde to bylo?
Fotbal jsem začal hrát zhruba v deseti letech a absurdní je to, že mé první fotbalové kroky jsem udělal na Slavii, ač jsem Sparťan. Bylo to z toho důvodu, že jsme bydleli ve Vršovicích. Tam taky padnul můj první gól, tam to začalo. Mám to už ale trochu rozmazané, přeci jen už mi je třiapadesát (úsměv).
Na jakých pozicích jste nastupoval?
Nastupoval jsem většinou na levém křídle. Vždycky si ze mě dělali srandu, že gólmani a levá křídla jsou divní (smích). Později jsem pak nastupoval na pozici levého obránce.
Jak Vám šlo střílení gólů?
Já jsem spíše takový nahrávací typ, raději míč přihraji. Když už jdu ale sám na branku nebo jsem ve vyložené příležitosti, tak střílím. Ale vyloženě králem střelců jsem nikdy nebyl.
Vybavíte si nějaký gól, který jste v mládí vstřelil?
Jeden si vybavuji. Na ten nikdy nezapomenu, protože jsem odkopával balon z naší půlky na jejich bránu a gólman soupeře byl hodně venku z branky. Balon jsem odehrál, vracel jsem se zpátky a najednou začali kluci křičet: „GÓL!“ Ten míč se nakonec dokutálel až do branky, takže se mi vlastně podařil gól z půlky. A byl jsem z toho dost překvapený (smích).
Jak jste góly oslavoval?
Z každého gólu jsem měl pochopitelně radost, ale oslavoval jsem je naprosto normálně - zakřičel jsem si: „GÓL!“ Samozřejmě, když je to například čtvrtý gól a jasně vedete, tak to oslavujete jinak, než když se jedná o gól rozhodující, který padne v poslední minutě.
Čím si Vás fotbal získal?
V době kdy jsem vyrůstal byl fotbal snadno dosažitelný sport. Kromě něj jsem hrál například i badminton, na ten se ale nedá dívat. Fotbal je taková hra, která nám možná evokuje boj mezi chlapama.
Prozradil jste, že jste fanoušek Sparty. Jak to vzniklo? Bylo to v rodině?
Fanouškem Sparty jsem od malička. Táta byl Sparťan, tak jsem to asi zdědil. Nikdy jsem ani neuvažoval, že bych fandil někomu jinému, Sparťanem jsem se zkrátka narodil. Mám kamarády, kteří fandí chvíli tomu a chvíli někomu jinému, podle toho jak se jim kdo líbí. Já to ale mám takto dané.
Momentálně jste součástí týmu Real Top Praha. Jak jste se k tomu dostal?
Já nejsem úplně součástí Real Top Praha, já jsem místopředseda tohoto klubu a vlastně spolu se Sašou Smitou zakládající člen. Předtím jsme chodili hrát fotbal s různými osobnostmi a přemýšleli jsme co s tím. Přemítali jsme jak to uchopit, aby to nebyly jen neděle někde na plácku. Nakonec jsme vymysleli projekt, kdy proti nám nastupují různí soupeři a vyberou se při tom nějaké peníze, které se pak darují charitě, nejlépe té dětské.
Který tým je podle Vás v současnosti nejlepší a proč?
Nejsem pouze fanouškem Sparty, ale i Realu Madrid. Proto jsme mimochodem také Real Top Praha. Real z Madridu je pro mě v tom dlouhodobém horizontu úplně nejlepší, protože má nejvíce titulů v Lize mistrů, vloni ji dokonce poprvé v historii obhájil a teď má našlápnuto na třetí triumf v této soutěži. Uvidíme, jestli se jim to podaří, každopádně pro mě je tenhle tým top.
Který fotbalista je podle Vás nejlepší?
Už pár let si myslím, je to Marcelo, tedy levý bek z Realu. Ten je podle mě nejlepším hráčem současnosti.
Jaký nejzajímavější zápas jste viděl?
K padesátinám jsem dostal krásný dárek od kluků z Realu a od mojí ženy. Poslali mě do Madridu na utkání Real – Valencie. Skončilo to dva dva, s tím, že Ronaldo nedal penaltu a Real prohrával nula dva. Ten zápas měl úplně všechno. Já seděl v desáté řadě, slyšel jsem dýchat Garetha Balea a celkově to pro mě byl opravdu veliký zážitek. Osmdesát pět tisíc lidí na San Bernabeu.. Na to do smrti nezapomenu.
Vybavíte si nějaký pohledný gól, který jste měl možnost vidět?
Za mě je to gól Lumíra Mistra v Barceloně, ten se mi moc líbil (smích).
Co pro Vás znamená gól?
Gól mi symbolizuje cestu k vítězství.
Co pro Vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená krásný kolektivní sport.
Další příběhy

Antonín Kinský
Fanoušek mi dal gól z pokutového kopu
Bývalý gólman Antonín Kinský zažil v ruském Saturnu Ramenskoje neobvyklou situaci. Když byl proti jeho celku nařízen pokutový kop, na trávník vběhl fanoušek a prostřelil ho. Svým následovníkům bývalý brankář Liberce radí, aby si z obdržených gólů nedělali hlavu a vypouštěli je z mysli.

Václav Kadlec
První gól v bundeslize jsem dával Dortmundu
Do ligy vstoupil už v 16 letech, kdy se mu předpovídala hodně zářná budoucnost. Tu ale dravec Václav Kadlec zatím naplnil jen zčásti. Po skvělém startu ve Frankfurtu začala jeho kariéra trochu stagnovat, což platilo i při misi v dánském Midtjyllandu. Nyní je tak znovu ve Spartě a před sebou má jeden velký cíl – vrátit sebe i Letenské zpět na vrchol.

Petr Kostelník
První ligový gól mi dal hlavou Ivan Hašek
V nejvyšší ligové soutěži odchytal téměř dvě stovky zápasů a v 45 z nich udržel čisté konto. Přečtěte si příběh bývalého ligového brankáře Petra Kostelníka.

Pavel Tobiáš
První zápas. A já dorážel trestný kop
Poprvé mezi muži se trefil Pavel Tobiáš jako obránce za České Budějovice ve 3. lize. Současný kouč Příbrami ovšem leckoho překvapí: z gólů má větší radost v roli trenéra. „Je to možná zvláštní, co řeknu, ale trenérská radost je nepředstavitelná, představuje větší emoce než na hřišti. Jako hráč to berete trochu jinak,“ vysvětluje.