David Suchařípa
Jsem sparťan, ale s fotbalem jsem začínal na Slavii
Mezi českými herci je řada milovníků fotbalu. Patří mezi ně i David Suchařípa, který je sice velkým sparťanem, ale první fotbalové krůčky dělal na Slavii, protože pochází z Vršovic. Kromě Letenských drží palce také Realu Madrid.
V kolika letech jste začal hrát fotbal? Kde to bylo?
Fotbal jsem začal hrát zhruba v deseti letech a absurdní je to, že mé první fotbalové kroky jsem udělal na Slavii, ač jsem Sparťan. Bylo to z toho důvodu, že jsme bydleli ve Vršovicích. Tam taky padnul můj první gól, tam to začalo. Mám to už ale trochu rozmazané, přeci jen už mi je třiapadesát (úsměv).
Na jakých pozicích jste nastupoval?
Nastupoval jsem většinou na levém křídle. Vždycky si ze mě dělali srandu, že gólmani a levá křídla jsou divní (smích). Později jsem pak nastupoval na pozici levého obránce.
Jak Vám šlo střílení gólů?
Já jsem spíše takový nahrávací typ, raději míč přihraji. Když už jdu ale sám na branku nebo jsem ve vyložené příležitosti, tak střílím. Ale vyloženě králem střelců jsem nikdy nebyl.
Vybavíte si nějaký gól, který jste v mládí vstřelil?
Jeden si vybavuji. Na ten nikdy nezapomenu, protože jsem odkopával balon z naší půlky na jejich bránu a gólman soupeře byl hodně venku z branky. Balon jsem odehrál, vracel jsem se zpátky a najednou začali kluci křičet: „GÓL!“ Ten míč se nakonec dokutálel až do branky, takže se mi vlastně podařil gól z půlky. A byl jsem z toho dost překvapený (smích).
Jak jste góly oslavoval?
Z každého gólu jsem měl pochopitelně radost, ale oslavoval jsem je naprosto normálně - zakřičel jsem si: „GÓL!“ Samozřejmě, když je to například čtvrtý gól a jasně vedete, tak to oslavujete jinak, než když se jedná o gól rozhodující, který padne v poslední minutě.
Čím si Vás fotbal získal?
V době kdy jsem vyrůstal byl fotbal snadno dosažitelný sport. Kromě něj jsem hrál například i badminton, na ten se ale nedá dívat. Fotbal je taková hra, která nám možná evokuje boj mezi chlapama.
Prozradil jste, že jste fanoušek Sparty. Jak to vzniklo? Bylo to v rodině?
Fanouškem Sparty jsem od malička. Táta byl Sparťan, tak jsem to asi zdědil. Nikdy jsem ani neuvažoval, že bych fandil někomu jinému, Sparťanem jsem se zkrátka narodil. Mám kamarády, kteří fandí chvíli tomu a chvíli někomu jinému, podle toho jak se jim kdo líbí. Já to ale mám takto dané.
Momentálně jste součástí týmu Real Top Praha. Jak jste se k tomu dostal?
Já nejsem úplně součástí Real Top Praha, já jsem místopředseda tohoto klubu a vlastně spolu se Sašou Smitou zakládající člen. Předtím jsme chodili hrát fotbal s různými osobnostmi a přemýšleli jsme co s tím. Přemítali jsme jak to uchopit, aby to nebyly jen neděle někde na plácku. Nakonec jsme vymysleli projekt, kdy proti nám nastupují různí soupeři a vyberou se při tom nějaké peníze, které se pak darují charitě, nejlépe té dětské.
Který tým je podle Vás v současnosti nejlepší a proč?
Nejsem pouze fanouškem Sparty, ale i Realu Madrid. Proto jsme mimochodem také Real Top Praha. Real z Madridu je pro mě v tom dlouhodobém horizontu úplně nejlepší, protože má nejvíce titulů v Lize mistrů, vloni ji dokonce poprvé v historii obhájil a teď má našlápnuto na třetí triumf v této soutěži. Uvidíme, jestli se jim to podaří, každopádně pro mě je tenhle tým top.
Který fotbalista je podle Vás nejlepší?
Už pár let si myslím, je to Marcelo, tedy levý bek z Realu. Ten je podle mě nejlepším hráčem současnosti.
Jaký nejzajímavější zápas jste viděl?
K padesátinám jsem dostal krásný dárek od kluků z Realu a od mojí ženy. Poslali mě do Madridu na utkání Real – Valencie. Skončilo to dva dva, s tím, že Ronaldo nedal penaltu a Real prohrával nula dva. Ten zápas měl úplně všechno. Já seděl v desáté řadě, slyšel jsem dýchat Garetha Balea a celkově to pro mě byl opravdu veliký zážitek. Osmdesát pět tisíc lidí na San Bernabeu.. Na to do smrti nezapomenu.
Vybavíte si nějaký pohledný gól, který jste měl možnost vidět?
Za mě je to gól Lumíra Mistra v Barceloně, ten se mi moc líbil (smích).
Co pro Vás znamená gól?
Gól mi symbolizuje cestu k vítězství.
Co pro Vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená krásný kolektivní sport.
Další příběhy
![](/thumbnails/185x185x8/w/d/1418302687-beze-jmena.jpg)
Aidin Mahmutovič
Vždycky chcete dát gól navíc
Je vyučeným kadeřníkem a s fotbalem začínal relativně pozdě, až v jedenácti letech, v bosenském týmu Tošk Tešanj. V Bosně si pak chvíli zahrál i nejvyšší domácí soutěž a v roce 2007 přišel na testy do pražské Sparty, kde se však i vinou zranění neprosadil, a tak po něm sáhly severočeské Teplice.
![](/thumbnails/185x185x8/b/z/benes.jpg)
Vít Beneš
Slavím koňským rituálem
Jablonecký obránce Vít Beneš se umí u branky soupeře odvázat. Hodně gólů nastřílel hlavou, proti Jihlavě se trefil dokonce nůžkami. „První ligový gól jsem dal v Kladně proti Střížkovu po centru Davida Zoubka,“ popsal svou gólovou premiéru v lize rodák z Ústí, který ve svém volném čase rád hraje i virtuální fotbal.
![](/thumbnails/185x185x8/w/8/1512050723-img-8913.jpg)
Günter Bittengel
Nebyl jsem žádný kanonýr, ale první ligový gól si dobře pamatuji
Jeho fotbalový život je pevně spjatý s mateřskou Duklou, kde působil jako hráč i trenér a v současnosti zde vykonává funkci sportovního ředitele. Jednapadesátiletý Günter Bittengel je zkrátka mužem na svém místě, maximálně oddaný všemu, co se týká klubu z Julisky.
![](/thumbnails/185x185x8/m/6/taborsky.jpg)
Vladimír Táborský
Bezvadně mi to skočilo a já míč napálil tak, že zapadl pod břevno
Za áčko Sparty nastoupil poprvé proti Bohemians na Slavii, zahrál si i za Duklu. Expert na pražská derby Vladimír Táborský, někdejší obránce a reprezentant, zažil také ligový triumf – jako hráč i trenér. „Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc vážím? Vždycky se říká, že nejvíc je národní mužstvo – lvíček. Já jsem za něj sice hrál, ale bohužel jsem se nedostal na mistrovství světa v roce 1970. Těsně před tím jsem byl na operaci s kolenem a nemohl jsem do Mexika jet,“ lituje Táborský.