Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Pavel Tobiáš

První zápas. A já dorážel trestný kop

Poprvé mezi muži se trefil Pavel Tobiáš jako obránce za České Budějovice ve 3. lize. Současný kouč Příbrami ovšem leckoho překvapí: z gólů má větší radost v roli trenéra. „Je to možná zvláštní, co řeknu, ale trenérská radost je nepředstavitelná, představuje větší emoce než na hřišti. Jako hráč to berete trochu jinak,“ vysvětluje.

Jako hráč nastupoval na postu obránce. S fotbalem začínal, když mu bylo osm let, v Sokolu Včelná. Odtud v dorostu přestoupil do Škody České Budějovice, za níž si ještě jako dorostenec zahrál divizní soutěž dospělých. Vojenská léta odehrál za Duklu Tábor a VTJ Slaný. Poté přestoupil do Dynama České Budějovice, s nímž na konci své hráčské kariéry postoupil do první ligy a odehrál 3 prvoligové zápasy.

Po ukončení hráčské kariéry trénoval v Dynamu nejprve mládež a od roku 1990 působil jako asistent u A-týmu dospělých. Po odchodu Jindřicha Dejmala se stal v roce 1993 hlavním trenérem. V sezoně 1996/1997 dovedl klub na historicky nejlepší umístění v první lize - 6. místo. Od 9. října 1997 působil ve Slavii Praha, kdezaznamenal úspěch v PVP.

Poté se vrátil do SK České Budějovice, které mezitím sestoupilo do druhé ligy. Poté co s klubem postoupil zpět do první ligy a v následující sezóně s ním obsadil 14. místo, odešel na jednu sezónu do FC Brno. Budějovický klub bez něj znovu sestoupil, a tak se stal jeho úkolem po jeho návratu opět postup do první ligy, což se mu podařilo.

V sezóně 2008/2009 se znovu vrátil do českobudějovického Dynama, kde vystřídal Jana Kmocha. Pod jeho vedením tým zaznamenal sérii jedenácti zápasů bez porážky. V jarní části Dynamo své postavení ještě vylepšilo a celkově skončilo na 10. místě. Naposledy působil jako šéftrenér mládeže 1. FK Příbram a od září 2014 trénuje první mužstvo 1. FK Příbram. Je pověstný praktikováním atypických standardních situací a signálů.

Další příběhy

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!

Luboš Kubík

Hrál jsem proti nejlepším hráčům

Sotva někdo napodobí pestrobarevný fotbalový životopis Luboše Kubíka. Dal gól v osmifinále mistrovství světa, penaltou pomohl k postupu do finále EURO, zahrál si v Itálii ve společnosti Maradony, Baggia a Van Bastena, ale také v Německu, Francii a USA. „Jako mladý jsem jenom doufal, že si jednou zahraju první ligu,“ usmívá se záložník, který ještě ve federální lize v Banské Bystrici nastřílel za zápas 5 gólů.

Vlastimil Petržela

Když vstřelíme gól, mívám obrovskou radost

Proslavil se jako trenér Zenitu Petrohrad, nyní velí ostravskému Baníku na cestě za návratem do první ligy. Vlastimil Petržela ovšem býval i skvělým útočníkem, který si zahrál i na mistrovství světa 1982 ve Španělsku. „Dostat se tam, to bylo něco. Dal jsem i regulérní gól proti Kuvajtu, ale rozhodčí to posoudili jako faul nebo ofsajd. Nevím, ale Kuvajťan mě při tom kopl do hlavy,“ říká Petržela k neslavné remíze 1:1.

Radoslav Kováč

Na Evertonu jsem se trefil ze třiceti metrů

Radoslav Kováč býval platným členem výjimečné fotbalové generace pod dohledem Karla Brücknera. Zahrál si na mistrovství světa v Německu, bral ligové tituly se Spartou a Basilejí, udělal si jméno v Lize mistrů a také v anglické Premier League v dresu West Hamu. „Můj nejoblíbenější gól je ze zápasu na Evertonu, kde jsem se trefil asi ze třiceti metrů. Další gól jsem dal doma proti Wiganu. Potřebovali jsme vyhrát, což se výsledkem 3:2 povedlo. Tím jsme se zachránili,“ vzpomíná současný sportovní manažer Sparty.