Člen rodinného klanu Hašků se postupem času stal jedním z hlavních pilířů sestavy Bohemians. V medailonku například vzpomíná na svoji premiérovou ligovou trefu do sítě Plzně, kterou navíc vstřelil pro něj netradičně pravou nohou ⚽️

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?

Začínal jsem někdy v šesti letech, tedy relativně pozdě, protože jsem měl nemocnou kyčel jako malý, takže jsem nemohl začít dříve. Přivedli mě k tomu rodiče.

Byl fotbal od začátku sport číslo jedna nebo byl ve hře i jiný sport?

Fotbal byl jednička už od miminka, prakticky od kolébky. Alespoň podle toho, co jsem slyšel od mamky a od taťky. Ale od malička jsme byli vedeni i k jiným sportům. Hrávali jsme beachvolejbaly, florbaly, kolečkáče, hokeje.. Mám rád prakticky všechny sporty kromě plavání (smích).

Vodu v lásce nemáte?

Jo, mám, ale jen když sedím třeba ve vířivce (smích).

Pojďme tedy k raději k fotbalu. Aktuálně hrajete na pozici záložníka. Nastupoval jste vždy v záloze nebo jste vystřídal i jiné posty?

Jako malý jsem byl záložník. Jednu dobu mě stavěli i na levého beka, protože jsem levák. Primárně jsem ale byl vždycky záložník, ať už střední nebo levý kvůli té levé noze. Nejraději jsem hrál na středu.

Vzpomenete si na první či nějaký jiný gól z mládí a pamatujete si, jak jste ho oslavil?

Z mládí jich bylo moře, já jsem gólostroj! (smích) Vybavuje se mi jeden vtipný, když jsem hrál za Dynamo Moskva. Hráli jsme proti CSKA takový přáteláček, mně bylo asi devět let a snižoval jsem na 8:1. Pro kluky to ale byl evidentně zážitek, to jsem byl hodně překvapený, protože na mě naskákali a slavili, jako kdybychom dali v 90. minutě na 2:1 (smích). To mi teda utkvělo v paměti, ta jejich čistá radost. Asi do té doby dostali vždycky 10:0 a nikdy nedali gól, nebo nevím. Každopádně to je taková zajímavá vzpomínka.

Kudy vedla vaše cesta do první české ligy?

Začínal jsem v Liberci. Pak jsem byl v Austrii Vídeň, pak ve Sturm Graz, v Dynamu Moskva, pak zase chvilku v Liberci.. A pak od starší přípravky jsem působil ve Spartě, kde jsem fotbalově vyrostl. Strávil jsem tam celé žáky, celý dorost, pak i juniorku, béčko, takže nějakých 11 let jsem byl hráčem Sparty. Pak už se mě ujala Bohemka. Nejdříve na hostování na rok a následně na přestup.

Povězte nám o svém prvním ligovém zápase…

Bylo to na začátku sezóny v roce 2016 pod trenérem Koubkem. Tenkrát jsem se asi den před zápasem dozvěděl, že budu hrát pravého záložníka, což je pro mě takový dost netypický post. Byl jsem na to sám zvědavý - první ligový zápas, na netradičním postu, ještě proti Plzni, která je na svém stadionu hodně silná.. Ale musím říct, že jsem nějakou velkou nervozitu necítil. Spíš jsem se hodně těšil.

V tomto zápase se vám podařilo rovnou vstřelit i váš první ligový gól. Mohl byste nám ho popsat?

To byla zhruba 30. minuta, vyrovnával jsem na 1:1. Dostal jsem tehdy krásný balón za obranu od Martina Dostála a paradoxně pravačkou jsem přeloboval Matúše Kozáčika. Říkám paradoxně, protože tou pravačkou moc nekopu, zhruba tak jednou za tři zápasy.. (smích) Takže o to to bylo takový euforičtější. Měl jsem obrovskou radost.

Vzpomínáte si, jak jste ten gól slavil?

Střílel jsem z pravé strany, takže jsem pak běžel takový oblouček za pravým ramenem, roztažené ruce a pak jsem běžel tam směrem k lavičkám.

Byl jste součástí reprezentačních výběrů v mládežnických kategoriích. Jaký to byl pocit reprezentovat svou vlast?

Pocit to byl hezký. Hrají hymnu i před těmi mládežnickými zápasy, takže je to pěkné. Samozřejmě, v těch starších kategoriích to bylo čím dál více prestižnější.

Účastnil jste se také ME U21 v Polsku. Jaké máte vzpomínky na tento turnaj?

Když jsem nastoupil proti Itálii v základu, tak ty pocity byly krásné. Bylo tam tehdy asi patnáct tisíc lidí na stadionu, plus lidi u obrazovek. Je to krásné a zároveň trošku zavazující, že už nehrajete jen za sebe nebo za klub, ale za celou zemi. Každopádně to jsou moc příjemné pocity a moc jsem si to užil.

Celá vaše kariéra v české lize je spojena s Bohemkou, jste v ní spokojen a co pro vás znamená?

Přiznám se, že nemám moc s čím porovnávat, protože v jiném ligovém klubu jsem nebyl, takže těžko říci, jak je to v jinde, ale tady se mi líbí. Bohemka je tradiční klub, má fanoušky, kteří chodí na zápasy a chodí jich relativně dost, což je skvělé. Vnímám to jako menší tradiční klub.

Jaké to je být součástí týmu, který trénuje Váš otec? Navíc se k vám připojil také bratr Filip…

Budu stručný – je to příjemný, baví mě to, rád s nimi spolupracuji jak na fotbalový tak na lidský úrovni. (úsměv)

Na který z vašich odehraných zápasů vzpomínáte nejraději?

Vzpomínám si na zápas v žácích, když jsme otočili derby se Slávií. Prohrávali jsme 0:2 a nakonec vyhráli 5:2. Pak si vzpomínám na letošní zápas s Olomoucí, kde jsme prohrávali 0:2 a pak jsme vyhráli 3:2. To jsou takové zápasy, které člověku zůstanou v paměti.

Který váš gól považujete za nejkrásnější?

Vybral bych asi ten za juniorku Sparty proti olomoucké juniorce. Trefil jsem to z 35 metrů do šibenice, sám do teď nevím jak. (smích)

Kdo byl nebo je váš fotbalový vzor?

Já jsem od malička fanouškem Arsenalu. Měl jsem rád Henryho a Alexandra Hleba. A samozřejmě po jeho přestupu do Arsenalu i Tomáš Rosický. Z aktivně hrajících mám rád už dlouhou dobu Davida Silvu.

Co považujete za dosavadní největší úspěch Vaší kariéry?

Nevím o ničem konkrétním, co bych vypíchl. Úspěch je, že mě to baví a že si ten fotbal užívám.

Jaký je Váš fotbalový sen? Kam byste to chtěl ve fotbale dotáhnout?

Samozřejmě třeba ten Arsenal by byl pěkný. (úsměv) Nikdy jsem to ale neměl tak, že bych se toužil dostat třeba do Premier League. Byl bych samozřejmě rád, kdybych tam hrál, ale nejdůležitější pro mě je, aby mě to pořád bavilo a měl z toho radost.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená krásnou hru, která dělá radost milionům, desítkám milionů, stovkám milionů lidí po celém světě a já jsem jeden z nich.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená emoce, radost, euforii.. Je to zúročení práce celého týmu.