Vladimír Šmicer
Chtěl jsem placírku k tyči, dal jsem nárt pod břevno
Od jedenácti tref v dresu Verneřic k důležitým brankám za českou reprezentaci či Liverpool ve finále Ligy mistrů. Byla doba, kdy Vladimír Šmicer svými góly udivoval velkou část fotbalového světa.
S profesionálním fotbalem začínal v roce 1992 v pražské Slavii, odkud přestoupil po úspěchu na Mistrovství Evropy 1996 do francouzského klubu RC Lens. V roce 1999 si ho trenér Gérard Houllier vybral do Liverpoolu, ve kterém odehrál 6 sezón. Ve svém posledním zápase za Liverpool ve finále Ligy mistrů 2004/05, v němž po prvním poločase Reds prohrávali s AC Milan už 0:3, přišel o přestávce na hřiště a gólem na 2:3 a proměněnou penaltou v penaltovém rozstřelu se podílel na obratu a vítězství svého klubu. Je tak jedním z mála Čechů, kteří tuto soutěž vyhráli a jediným českým střelcem ve finále Ligy mistrů.
V létě téhož roku si ho do svých řad vybral francouzský klub Girondins Bordeaux. V červenci roku 2007 se vrátil do fotbalové Slavie. V sezoně 2007/08 získal se Slavií mistrovský titul. Za zmínku stojí i fakt, že v říjnu 2008 na Letné v derby se Spartou nastoupil po zranění překvapivě už v základní sestavě a dvěma důležitými góly měl velkou zásluhu na vítězství Slavie 4:1. V sezoně 2008/09 získal se Slavií další mistrovský titul. Kariéru ukončil 9. listopadu 2009 po remíze Slavie s Plzní kvůli nekončícím problémům s kolenem.
Poté se stal manažerem české reprezentace, ve funkci působil až do neúspěšné kvalifikace na MS 2014 v Brazílii. V roce 2008 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. Ofenzivní záložník, může nastoupit i v útoku.
Další příběhy
Jiří Skála
Gól, to není jen můj úspěch, ale úspěch celého týmu
Oblékal dresy Plzně, Slavie, Teplic, Mladé Boleslavi a Českých Budějovic a odehrál téměř 300 ligových zápasů. To je vizitka bývalého záložníka Jiřího Skály, který ani po konci hráčské kariéry nepověsil kopačky na hřebík a trénuje mladé fotbalisty.
Radek Sňozík
První ligový gól byl zároveň poslední
Když Radek Sňozík v deseti letech začal s fotbalem, rovnou si to namířil k trenérovi gólmanů – a branku už neopustil. Dlouholetá jednička Bohemians 1905 přesto dokázala jeden ligový gól vstřelit. „Byl první a zároveň poslední,“ vzpomíná na dávnou penaltu proti Zlínu. „Povedlo se mi to v Ďolíčku, který miluju. Navíc na bránu u kotle.“
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Petr Svěcený
První křik gól jsem si nechal na Del Piera
První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“