Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Rudolf Skácel

Rudolf Skácel: Slavia a Hearts jsou dva kluby, kterým budu fandit do konce života

Není možné popsat příběh Rudolfa Skácela pouze v několika řádcích. Ligovou soutěž hrál v Česku, Francii, Řecku, Skotsku, Anglii a Německu. Kromě startů za reprezentační A tým vyhrál se lvíčaty EURO 2002. V necelých 40 letech stále válí na nejvyšší úrovni. Klasik by se zeptal: "Kdo z vás to má?"


V kolika letech, kde jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

K fotbalu mě přivedli rodiče, začínal jsem v pěti letech v Trutnově. Oba dva moji rodiče byli tělocvikáři, takže jsem měl ke sportu opravdu blízko. Díky nim dnes umím sáhnout v podstatě na jakýkoliv sport, od tenisu až po lyžování.

Vybavíte si nějaký gól nebo historku z vašich začátků?

Pamatuji si na svůj první zápas v Hradci Králové. Tehdy mi bylo asi dvanáct let, nastoupil jsem v útoku a podařilo se mi vstřelit tři góly.

Kudy vedla vaše cesta do první české ligy?

Na svoji šanci v první lize jsem se poměrně načekal. Od devatenácti let jsem pendloval mezi „A“ týmem a juniorkou. Svou šanci jsem si musel vyčekat a vybojovat.

Vybavíte si svůj 1. ligový gól? Jak padl, jak jste ho slavil, proti komu to bylo….

Svůj první ligový gól si pamatuji velmi dobře, trefil jsem se z přímého kopu proti Jablonci. Můj spoluhráč Pavel Černý mi tehdy řekl, ať to tam zatočím, což se mi povedlo. I přesto, že to byl poměrně hezký gól, tak pro nás vzhledem k vývoji utkání nic neřešil (Rudolf Skácel snižoval na 4:1). Určitě pro mě ale bylo příjemné svůj první gól vstřelit a budu si ho pamatovat navždy.

Po ani ne celé sezóně vás koupila Slavia, tak jak vzpomínáte na toto angažmá?

Osobně beru tento přestup jako vstup do velkého fotbalu, měl jsem velké štěstí, že jsem mohl být součástí klubu, ve kterém v té době působili hráči jako Kuka, Suchopárek nebo Bejbl. Hrát po boku těchto hráčů pro mě byla obrovská škola, měli jsme skvělou partu a hrozně rád na toto období vzpomínám.

Se Slávií jste hned úvodní sezónu vyhráli Český pohár, kdy jste ve finále porazili Spartu. Máte to vítězství pořád na paměti?

Pamatuji si, že jsme hráli na Strahově, vyhráli 1:0 a já jsem poprvé za Slavii nastoupil na pozici levého obránce. Je to také jeden z mála mých zápasů proti Spartě, který jsem dokázal vyhrát.

V té době už jste byl členem lvíčat, jaký to byl pocit reprezentovat svou zemi?

Když jsem s fotbalem začínal, vždycky jsem snil o tom, že budu jednou naši zemi reprezentovat. Hrozně si vážím toho, že se mi povedlo si tento sen splnit.

Po vyhraném poháru jste získal možná ještě cennější trofej – s U21 jste vyhráli EURO ve Švýcarsku, jak na to mistrovství Evropy vzpomínáte? Zkuste popsat tu vaši cestu turnajem….

Pamatuji si, že už jenom cesta kvalifikací na hlavní turnaj byla velice náročná, měli jsme ale skvělou partu a dokázali jsme se na úkor Chorvatska kvalifikovat na hlavní turnaj. Ve skupině jsme první zápas prohráli s Francií, ale i přesto jsme dokázali postoupit do vyřazovací fáze. V semifinále jsme dokázali v prodloužení vyřadit v úžasném zápase Itálii. Vyhrané finále s Francií bylo obrovským zážitek, na který moc rád vzpomínám.

Ve finále jste hráli s Francií 0:0 a rozhodovaly pokutové kopy, které vlastně rozhodl váš gól, vzpomínáte si na ten moment, když jste šel kopat penaltu?

Musím říct, že jsem si ve finálovém zápase opravdu věřil a myslím, že se mi ten zápas docela vydařil. Když se po prodloužení trenér ptal, kdo by chtěl na penaltu jít, neváhal jsem.

V roce 2003 jste přestoupil do francouzského Marseille, jaké máte na něj vzpomínky?

Přestupem do Francie jsem udělal další obrovský krok ve své kariéře, byla to pro mě vysoká škola fotbalu. Působení v Marseille mi dalo do dalšího života obrovské množství zkušeností. Najednou jsem byl v nové zemi, nerozuměl jsem jazyku a bylo těžké si na to všechno zvyknout.

Ve francouzské Ligue 1 jste vstřelil jeden gól, vybavíte se jej?

Ano, ten si pamatuji také velmi dobře. V domácím zápase proti Bastii jsem se dostal ve vápně k odraženému míči, trefil jsem ho na zadní tyč a zvýšil jsem tak naše vedení na 3:0. Pamatuji si také, že na tento zápas za mnou přijeli kamarádi, takže jsem byl rád, že jsem s nimi mohl svůj první gól v Marseille oslavit.

Z Marseille jste šel na hostování do Panatinakosu, na ten vzpomínáte asi rád že?

Panathinaikos byl úžasný. Život v Řecku byl opravdu pohodový a navíc jsme s Panathinaikosem hráli Champions League.

Se Slávií vám postup do základní skupiny LM těsně unikl, v Panaitinakosu jste si to splnil, tak jaké to bylo nastupovat v Lize Mistrů proti těm nejlepším hráčům?

Champions League byla skvělá, dokonce jsme v základní skupině dvakrát remizovali s Arsenalem. Vzpomínám si na utkání v Londýně, hrálo se tehdy ještě na Highbury (starý stadion Arsenalu) a my jsme v 95´minutě neproměnili penaltu, která by nám v konečném součtu zajistila postup do vyřazovacích bojů. Hrát a bodovat proti Arsenalu, ve kterém hrál tehdy například Henry, byl obrovský zážitek.

V LM se vám podařilo dokonce skórovat, vybavíte si ten gól?

Byl to gól v posledním zápase skupiny Champions League proti Rosenborgu, trefil jsem se tehdy pravou nohou. Ve chvíli, kdy jsem tento gól vstřelil, pro nás znamenal postup do další fáze, bohužel nám však nakonec ani tento můj gól k postupu nestačil.

Poté jste zamířil na hostování do skotské ligy do Hearts, kde jste byl hodně oblíbený, střílel spoustu gólů, jak na ten klub vzpomínáte?

Hearts jsou pro mě společně se Slavií srdcovou záležitostí, jsou to kluby, které budu mít do konce života v srdci. S Hearts se nám podařilo dvakrát vyhrát skotský pohár, dával jsem tam také spoustu gólů. Bylo to angažmá, které se opravdu podařilo, cítil jsem, že do klubu opravdu patřím, vybudoval jsem si tam dobrou pozici, měli jsme v kabině skvělou partu a od samého začátku mi to ve Skotsku šlapalo.

Potom vás koupil anglický klub Southampton FC, který hrál tehdy ještě druhou anglickou ligu, jak jste byl tam spokojen?

V době kdy jsem do Southamptonu přestupoval, to byl klub, který byl považován za favorita na postup do Premier League. Díky nezvládnutým pokutovým kopům ve finále play off proti Derby se nám postoupit nepodařilo a pro všechny v klubu to bylo obrovské zklamání. Osobně považuji tento neúspěch za své největší fotbalové zklamání. Nicméně Southampton byl fantastický klub a vzpomínám na něho moc rád.

Mezitím jste si ještě odskočil zahrát Bundesligu do Herthy Berlín, vybavíte si vaše dva góly v Bundeslize a jak na tu soutěž a Herthu vzpomínáte?

Můj první gól za Herthu padl proti Bochumi. Z poměrně velké dálky jsem kopal přímý kop, který všechny přeletěl a zapadl krásně do šibenice. Na působení v Německu vzpomínám rád. V týmu se mnou působil Jaroslav Drobný, měli jsme skvělou partu a i přes nepříliš povedený start sezóny jsme se dokázali probojovat do tehdejšího poháru UEFA.

Když se vrátíme lehce zpátky: vzpomínáte si na svou reprezentační premiéru za A-tým?

Startů za reprezentační A-tým bohužel moc nebylo. Když už jsem se do nominace dostal, často jsem pouze vysedával na tribuně. Nicméně můj první start byl proti Kanadě, hráli jsme tehdy v Teplicích a já jsem po svém příchodu na hřiště vstřelil gól.

Český pohár, 2x skotský pohár, ME 2002 U21, Ligy mistrů… čeho si ve vaši kariéře ceníte nejvíce?

Celkově si vážím celé své kariéry, že jsem měl vůbec štěstí do profesionálního fotbalu nakouknout. Jsem rád, že jsem ve svých letech ještě zdravý a můžu se v kabině stále měřit s dvacetiletými spoluhráči. Moc si vážím také toho, jaké jméno jsem si vybudoval ve Skotsku. Samozřejmě, že se některé věci nepovedli tak, jak bych si představoval, ale to je zkrátka život a já jsem za svou kariéru vděčný.

Nastoupil jste, ať už jako soupeř či spoluhráč se spoustou slavných hráčů, na kterého nejvíce vzpomínáte? Ať už z hlediska jeho kvality nebo lidských vlastností?

Jak říkáte, těch hráčů bylo kvantum. Seděl jsem v kabině s Drogbou nebo Barthézem. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se na začátku kariéry mohl učit od hráčů, jako byli Pavel Černý, Pavel Kuka, Radek Bejbl nebo Honza Suchopárek. Skvělou partu jsme měli také při mém působení ve Skotsku.

Který svůj gól považujete za nejkrásnější a který za nejdůležitější?

Těžká otázka, ty dva nejdůležitější góly budou asi z mého působení ve Skotsku, kde jsem dal ve finále skotského poháru dvě branky a s Hearts jsme tak získali pohár, navíc jsme hráli proti Hibernian, což je největší rival Hearts. Těch gólů v derby s Hibernian jsem dal více a všechny považuji za důležité. Samozřejmě důležitým gólem byl i gól v penaltovém rozstřelu proti Francii ve finále evropského šampionátu.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená vyvrcholení práce. Když dá člověk gól, je to krásný pocit, proto se fotbal hraje. Ten kdo dává góly, je pro tým důležitý a já byl vždycky rád, když jsem mohl vstřelením branky přispět k dobrému výsledku. Vstřelení branky je úžasný moment a když dáte gól před vyprodaným stadionem a můžete se radovat se spoluhráči.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal respektive sport pro mě znamená životní styl. Etapa kdy jsem se fotbalu věnoval profesionálně se sice pomalu chýlí ke konci, ale těším se, že budu moct sportovat i v dalších letech a přenášet svůj pozitivní vztah ke sportu na své děti.

Další příběhy

Haris Harba

Haris Harba: Na ulici jsem se toho naučil dost

Již třetí sezonu figuruje jméno bosenského záložníka Harise Harby na českých ligových trávnících. Svoji první ligovou branku vstřelil ještě v Hradci Králové, svůj další fotbalový život však spojil s jihlavskou Vysočinou. V jejím dresu zaznamenal již patnáct ligových gólů a na otázku jaké je jeho nejoblíbenější zakončení, odpovídá šestadvacetiletý kanonýr s úsměvem: „Hlavně ta branka musí být hezká.“

Michal Ordoš

Gól? Jako dostat elektřinou 220

Každý gól mě nabije, říká útočník Michal Ordoš, ostrostřelec Sigmy Olomouc a nejlepší kanonýr ligové sezony 2009/10. Při premiéře v reprezentaci proti Slovensku v roce 2012 se ale neprosadil. „Vyprodaný stadion, na tribuně rodiče, mamka plakala. Ke gólu jsem neměl moc daleko, ale vždycky se mi tam namotal David Lafata. On dal první dva góly a já stál vždycky metr za ním,“ vysvětluje. „Kdyby to netrefil, gól jsem dával já. Jenomže všichni známe Lafatu, ten to trefí vždycky,“ usmívá se.