Martin Jiránek
Premiéra na vyprodaném stadionu
V ruské lize oslnil velkolepou dělovkou ze 43 metrů přímo do šibenice, ten gól je dodnes hitem na youtube. Příbramský obránce Martin Jiránek se ale činil i v reprezentaci. Přispěl k bronzovému tažení na EURO 2004 a taky se stal mistrem Evropy do 21 let. „V jednadvacítce mi utkvěla branka ze zápasu proti Islandu. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, míč po hlavičce do branky skoro doplachtil,“ říká Jiránek.
Kde a kdy jste s fotbalem začínal a kdo vás k němu přivedl?
Začal jsem v Praze, konkrétně v Radotíně, kde jsem vyrůstal. K fotbalu mě přivedl táta. Jeden z důvodu, proč jsem začal hrát, byl starší brácha, který začal dříve. Aby v tom nebyl sám, nastoupil jsem do stejného klubu.
Stavěli vás trenéři ve vašich začátcích do obranných řad?
S tátou jsme chodili koukat na Spartu. Tenkrát rudý dres oblékal Jula Bielik, který nebyl moc vysoký. Byl jsem na tom podobně, a proto jsem hrál taky v obraně. Postupem času jsem pod vedením trenéra Petržely zkusil i zálohu.
Jak byste popsal vaši cestu do velkého fotbalu?
V patnácti letech jsem z Radotína přestoupil do Bohemky, kde jsem vydržel do osmnácti nebo devatenácti. Poté jsem přešel do Liberce a vybojoval si zahraniční angažmá. Dostal jsem se do Itálie, Anglie a Ruska. Po těchto přestupech jsem se vrátil zpět do Čech.
Vzpomenete si na váš první ligový zápas?
Je to dávno, ale něco málo si pamatuji. Po postupu do nejvyšší ligy jsme hráli derby proti Slavii. Stadion byl vyprodaný a fanoušci byli fantastičtí. Mám dojem, že se prohrálo a zápas byl smolný.
Kterou ze vstřelených branek v kariéře hodnotíte jako nejkrásnější nebo nejzajímavější?
Je pravda, že v české lize se mi nepodařilo skórovat a celkově moc vstřelených gólů v kariéře nemám. V hlavě mi zůstala jedna krásná branka, která se v životě povede maximálně jednou. Když jsem hrál v Rusku, vystřelil jsem ze čtyřiceti tří metrů a míč zapadl do šibenice. Jsem rád, že se něco takového podařilo i mně.
Jaké je to hrát v reprezentaci?
Každý je hrdý, když dostane pozvánku. Je to hezký pocit a něco více než liga nebo cokoliv jiného. Z reprezentace mám nejlepší vzpomínky a super zážitky.
Jakých úspěchů si nejvíce ceníte?
Cením si zlata s jednadvacítkou a bronzu v roce 2004 na mistrovství Evropy v Portugalsku. Vyzdvihl bych také triumf v anglickém poháru. Byl neuvěřitelný zážitek porazit Arsenal ve Wembley před zraky devadesáti tisíc diváků.
Vzpomenete si na některou reprezentační branku v jednadvacítce?
Ze zápasu proti Islandu mi utkvěla branka i díky nezvyklému počasí. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, kdy míč po hlavičce do branky skoro doplachtil.
Co pro vás znamená gól?
Na pozici obránce spíš musíte brankám zabraňovat, než je dávat. Vstřelená branka je super pocit a paráda. Kvůli gólům se fotbal hraje, díky nim se vítězí.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal je pro mě všechno, největší láska. Dělám ho celý život. Zatím nepřemýšlím o konci kariéry a nechci vůbec polemizovat, co bude následovat, až nastane.
Další příběhy
Jakub Podaný
V Indii jsem zažil takovou euforii, že mám z toho husí kůži doteď
"Fotbal je moje práce, která mě baví a v které vidím velký smysl. Hlavně mě na tom baví to, že zajímá tolik lidí," říká obránce Dukly Jakub Podaný.
Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“
Michal Bílek
Vyrůstal jsem s balonem, byla to moje nejoblíbenější hračka
Španělskou nejvyšší soutěž si vyzkoušela jen hrstka českých fotbalistů. To štěstí měl i Michal Bílek, bývalý záložník Sparty, Viktorie Žižkov či Teplic, který nastupoval za Sevillu. „Zahrát si proti Realu a Barceloně, je něco nádherného,“ vzpomíná na svou španělskou anabázi Bílek, kde vstřelil svůj první gól slavné Valencii.
Radek Bejbl
Nejdůležitější gól jsem dal Itálii
První reprezentační trefu si schoval na EURO do Anglie a byla rovnou vítězná proti Itálii a klíčová pro tažení až do finále ve Wembley. Fotbalista Radek Bejbl tím vyšperkoval životní rok 1996, v němž se Slavií dobyl ligový titul, postoupil do semifinále Poháru UEFA a navrch podepsal smlouvu s Atlétikem Madrid, kde se stal mimo jiné spoluhráčem Diega Simeoneho. „Bylo skvělé hrát s nejlepšími hráči a zároveň proti nejlepším hráčům,“ libuje si bývalý záložník.