Martin Jiránek
Premiéra na vyprodaném stadionu
V ruské lize oslnil velkolepou dělovkou ze 43 metrů přímo do šibenice, ten gól je dodnes hitem na youtube. Příbramský obránce Martin Jiránek se ale činil i v reprezentaci. Přispěl k bronzovému tažení na EURO 2004 a taky se stal mistrem Evropy do 21 let. „V jednadvacítce mi utkvěla branka ze zápasu proti Islandu. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, míč po hlavičce do branky skoro doplachtil,“ říká Jiránek.
Kde a kdy jste s fotbalem začínal a kdo vás k němu přivedl?
Začal jsem v Praze, konkrétně v Radotíně, kde jsem vyrůstal. K fotbalu mě přivedl táta. Jeden z důvodu, proč jsem začal hrát, byl starší brácha, který začal dříve. Aby v tom nebyl sám, nastoupil jsem do stejného klubu.
Stavěli vás trenéři ve vašich začátcích do obranných řad?
S tátou jsme chodili koukat na Spartu. Tenkrát rudý dres oblékal Jula Bielik, který nebyl moc vysoký. Byl jsem na tom podobně, a proto jsem hrál taky v obraně. Postupem času jsem pod vedením trenéra Petržely zkusil i zálohu.
Jak byste popsal vaši cestu do velkého fotbalu?
V patnácti letech jsem z Radotína přestoupil do Bohemky, kde jsem vydržel do osmnácti nebo devatenácti. Poté jsem přešel do Liberce a vybojoval si zahraniční angažmá. Dostal jsem se do Itálie, Anglie a Ruska. Po těchto přestupech jsem se vrátil zpět do Čech.
Vzpomenete si na váš první ligový zápas?
Je to dávno, ale něco málo si pamatuji. Po postupu do nejvyšší ligy jsme hráli derby proti Slavii. Stadion byl vyprodaný a fanoušci byli fantastičtí. Mám dojem, že se prohrálo a zápas byl smolný.
Kterou ze vstřelených branek v kariéře hodnotíte jako nejkrásnější nebo nejzajímavější?
Je pravda, že v české lize se mi nepodařilo skórovat a celkově moc vstřelených gólů v kariéře nemám. V hlavě mi zůstala jedna krásná branka, která se v životě povede maximálně jednou. Když jsem hrál v Rusku, vystřelil jsem ze čtyřiceti tří metrů a míč zapadl do šibenice. Jsem rád, že se něco takového podařilo i mně.
Jaké je to hrát v reprezentaci?
Každý je hrdý, když dostane pozvánku. Je to hezký pocit a něco více než liga nebo cokoliv jiného. Z reprezentace mám nejlepší vzpomínky a super zážitky.
Jakých úspěchů si nejvíce ceníte?
Cením si zlata s jednadvacítkou a bronzu v roce 2004 na mistrovství Evropy v Portugalsku. Vyzdvihl bych také triumf v anglickém poháru. Byl neuvěřitelný zážitek porazit Arsenal ve Wembley před zraky devadesáti tisíc diváků.
Vzpomenete si na některou reprezentační branku v jednadvacítce?
Ze zápasu proti Islandu mi utkvěla branka i díky nezvyklému počasí. Hráli jsme nejen proti soupeři, ale i proti šílenému větru. Vyhráli jsme 1:0 a gól jsem vstřelil zvláštním způsobem, kdy míč po hlavičce do branky skoro doplachtil.
Co pro vás znamená gól?
Na pozici obránce spíš musíte brankám zabraňovat, než je dávat. Vstřelená branka je super pocit a paráda. Kvůli gólům se fotbal hraje, díky nim se vítězí.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal je pro mě všechno, největší láska. Dělám ho celý život. Zatím nepřemýšlím o konci kariéry a nechci vůbec polemizovat, co bude následovat, až nastane.
Další příběhy

Ladislav Hampl
Ladislav Hampl: Kvůli Liverpoolu jsem měnil představení
K fotbalu jej podobně jako většinu jeho vrstevníků přivedl tatínek, který jej v šesti letech přivedl na nábor libereckého Slovanu. Tam také Herec Ladislav Hampl vstřelil svůj první gól. U sportu však nakonec nevydržel a vydal se na uměleckou dráhu.

Petr Kostelník
První ligový gól mi dal hlavou Ivan Hašek
V nejvyšší ligové soutěži odchytal téměř dvě stovky zápasů a v 45 z nich udržel čisté konto. Přečtěte si příběh bývalého ligového brankáře Petra Kostelníka.

Tomáš Jun
Černé od škváry nás autobusák nebral
Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.

Václav Daněk
Jsem rád za to, že jsem byl král rakouský i český
Neodmyslitelně je spjatý s ostravským Baníkem, za Duklu si zahrál proti Manchesteru United a dařilo se mu i pod Alpami. Fotbalový život Václava Daňka byl bohatý, a jak sám říká, je tomuto sportu vděčný za to, že žije, jak žije.