Zdeněk Grygera
Běžel jsem slavit před prázdný sektor
Bývalý reprezentační obránce se narodil v Přílepech, s fotbalem začínal v Holešově a přes Zlín putoval do Drnovic. Tam prožil v roce 1998 premiéru v nejvyšší domácí soutěži a zde také v utkání s Libercem zaznamenal svou premiérovou ligovou branku. Po dvou sezonách strávených v drnovickém klubu se stěhoval na Letnou.
Ačkoli zájem o něj projevila i konkurenční Slavie, on se rozhodl pro rudý dres. Následoval raketový vzestup. Dva domácí mistrovské tituly, stříbro a zlato z evropského šampionátu jednadvacetiletých a pravidelné pozvánky do seniorského národního týmu, kde se gólově uvedl v Paříži v únoru 2003, dalekonosnou ranou v přátelském utkání s Francií.
„Na to se nedá zapomenout. Myslím, že dokonce i lidi, kteří mě třeba dlouho neviděli nebo mě třeba vůbec nezaregistrovali, si tenhle gól vždycky vybaví a připomínají mi ho," vzpomíná na dnes již legendární trefu.
Nejvýraznějšího úspěchu s národním mužstvem dosáhl v roce 2004, kdy dokráčel s týmem až k bronzovým medailím. Ve stejné sezoně, už v dresu nizozemského Ajaxu, získal další ligový triumf. Vrchol jeho kariéry pak představovalo čtyřleté angažmá v italském Juventusu Turín, kde působil spolu se záložníkem Pavlem Nedvědem.
Závěr své bohaté kariéry strávil v anglickém Fulhamu, kde se také kvůli vleklým zdravotním problémům rozhodl v prosinci 2012 s dráhou profesionálního fotbalisty rozloučit.
Dnes se mimo jiné podílí na trénování holešovské přípravky, kde hraje i jeho syn. „Prožívám to samozřejmě hodně. Je to možná těžší, než být na tom hřišti. Ale věnujeme se tomu, pomáhám klukům s tréninky, jezdíme po zápasech a po turnajích. Jsou to ještě malí kluci, nejdůležitější je, aby je to bavilo."
Další příběhy

Ladislav Škorpil
Slabší nohou jsem z první trefil šibenici vlastní brány
Jako trenér zažil Ladislav Škorpil atmosféru čtvrtfinále Poháru UEFA a mistrovské oslavy s Libercem, ovšem hodně si cení i jiného výsledku. „Je třeba se ptát, jestli je větší úspěch vyhrát titul s Libercem než zachránit Hradec ve federální lize,“ vysvětluje bývalý kouč mládežnických reprezentací a také Dukly a Dunajské Stredy.

Petr Gabriel
Jako kluk jsem si počítal hattricky
Býval oporou obrany ve Spartě, na Žižkově či v Kaiserslauternu, zahrál si na EURO 2000 a získal 4 ligové tituly. Petr Gabriel ale také dával góly. „Jeden z mých nejdůležitějších ve skupině Ligy mistrů proti Galatasarayi na 2:1,“ vzpomíná. „V cizině si pamatuji branky ze hřišť soupeřů. Ale ty zápasy jsme prohráli. Byl jsem si téměř jistý, že když vstřelím branku, nedopadne to dobře.“

Luboš Zákostelský
Gól znamená neskutečný gejzír radosti, říká Luboš Zákostelský
Vyrostl v pražské Slavii, kde se ale výrazněji neprosadil. Zato zazářil v Liberci a dařilo se mu i na jeho exotických štacích v Japonsku a Asii. Po skončení kariéry pak začal předávat své zkušenosti v roli trenéra, momentálně pracuje u mládeže. O své postřehy a vědomosti se Luboš Zákostelský podělil v rozhovoru pro Můj první gól.

David Hubáček
Brno, to byl soupeř pro mě!
S fotbalem začínal ve Zlíně, postupně se propracoval až do prvního mužstva, se kterým v roce 2002 slavil postup do nejvyšší soutěže. „Když jsme postoupili do ligy, tak pro nás byl svátek každé utkání. Samozřejmě velice rád vzpomínám na Spartu, kde jsme neskutečně vyhráli 1:0,“ vzpomíná na jeden z nejsenzačnějších výsledků v novodobé historii moravského klubu.