Jiří Štajner
Pěkně jsem se trefil na Bayernu
Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).
Kdy a kde jste s fotbalem začínal?
Začínal jsem v Senohrabech, odkud pocházím a kde jsme si kopávali s kamarády. K fotbalu mě přivedl táta.
Do jakých pozic vás ve vašich začátcích trenéři stavěli?
V žákovských kategoriích jsem hrál v útoku, kde jsem zůstal po celou dobu mé kariéry.
Pamatujete si některé góly z vašich mládežnických let?
Některé branky z mládežnických let se mi vybavují, ale už hůře, protože jsem jich střílel poměrně dost a je to už velmi dávno.
Popsal byste vaší cestu do ligy?
Cesta do ligy nebyla snadná. Když jsem se do ligy dostal úplně poprvé, bylo to sice docela jednoduché, ale poté jsem na nějaký čas kvůli zranění vypadl a cesta zpět už tak lehká nebyla.
Vybavujete si váš první ligový zápas?
Můj první ligový zápas byl na vyprodaném stadionu ve starém Edenu. Hráli jsme v derby proti Spartě. Nastoupil jsem na posledních patnáct minut. Zápas jsme prohráli 1:0.
Vzpomínáte si i na váš první ligový gól?
Můj první ligový gól padl na stadionu v Liberci. Bylo to v prvním domácím utkání proti Opavě. Po rohovém kopu vracel Martin Jiránek míč před bránu a já jsem vstřelil gól tradičně hlavou.
Co pro vás znamenalo reprezentovat Českou republiku?
Reprezentace by pro hráče měla znamenat to nejvíc. Pro mě to byla čest a byl jsem rád, že jsem měl možnost nastupovat v národním dresu.
Můžete zavzpomínat na vaší první reprezentační branku?
Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí a patřila mezi mé nejkrásnější góly, přestože nebyla příliš důležitá. Padla v Olomouci v zápase proti Moldavsku. Dokázal jsem projít skoro celým hřištěm a levou nohou jsem vystřelil na zadní tyč.
Jaké vaše góly považujete za nejkrásnější či nejdůležitější?
Povedlo se mi vstřelit hodně důležitých i hezkých branek. Pěkný gól se mi povedlo dát například na Bayernu, kde jsme ale s Hannoverem prohráli.
Jakých úspěchů ve své kariéře si nejvíce vážíte?
Za svůj velký úspěch považuji osm strávených let v Bundeslize. Mezi největší týmové úspěchy bych zařadil především získané mistrovské tituly za Slovan Liberec.
Kde nyní dáváte góly?
Stále hraji divizi za Chrastavu. Tým je nováček soutěže a bojujeme. Nacházíme se v prostředku tabulky. Dávat góly se mi docela daří.
Co pro vás znamená gól?
Dát gól je vždycky příjemný pocit. Nejsem však hráčem, který by branky příliš slavil.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená všechno. Od malička jsem fotbal miloval a miluji ho nadále. Budu ho hrát tak dlouho, dokud to bude možné.
Další příběhy

Roman Hubník
První ligový? Patičkou jsem překonal Chvalovského
Má za sebou zkušenosti z Ligy mistrů a Bundesligy, dvakrát slavil triumf v české lize, ale nejdůležitější gól si Roman Hubník spojuje s reprezentačním dresem. Doma proti Skotsku totiž rozhodl o výhře 1:0 v kvalifikaci EURO 2012. „Kvalifikaci jsem odehrál celou a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol,“ říká obránce Plzně, na podzim hostující v Olomouci.

David Zoubek
Nůžky jsem zkoušel podle televize
Byl oceněn autorstvím nejkrásnějšího gólu české a běloruské ligy. První vstřelil skokem plavmo a švihnutím patou, takzvaným škorpionem. Druhý nůžkami z 25 metrů. Bývalý záložník David Zoubek, specialista na neobyčejné trefy.

Petra Bertholdová
Věřím, že ženský fotbal se bude zlepšovat
Během své kariéry vyhrála Petra Bertholdová téměř vše, co se dalo. Přesto přiznává, že kdyby se narodila o deset let později, mohla se dostat na zcela jinou úroveň.

Michal Ordoš
Gól? Jako dostat elektřinou 220
Každý gól mě nabije, říká útočník Michal Ordoš, ostrostřelec Sigmy Olomouc a nejlepší kanonýr ligové sezony 2009/10. Při premiéře v reprezentaci proti Slovensku v roce 2012 se ale neprosadil. „Vyprodaný stadion, na tribuně rodiče, mamka plakala. Ke gólu jsem neměl moc daleko, ale vždycky se mi tam namotal David Lafata. On dal první dva góly a já stál vždycky metr za ním,“ vysvětluje. „Kdyby to netrefil, gól jsem dával já. Jenomže všichni známe Lafatu, ten to trefí vždycky,“ usmívá se.