David Jarolím
Oslavu prvního bundesligového gólu mám zarámovanou
Zahrál si za Bayern Mnichov, stal se ikonou Hamburku, poznal atmosféru mistrovství světa i Evropy. Bývalý záložník David Jarolím může o fotbalových zážitcích vyprávět hodiny, i na první bundesligový gól si pamatuje velmi dobře. „Čekal jsem na něj asi třicet zápasů. Už jsem byl trochu nervózní a připomínali mi to i lidé okolo. Oslava byla bouřlivá, dokonce jsem sundal dres,“ usmívá se.
„Fotbal je obrovský kus mého života, obrovské zkušenosti ze zahraničí a z cest. Pro mě je to nejkrásnější sport na světě.
Pro mě to bylo se začátky jednodušší. Brácha (Lukáš) je o tři roky starší a táta (Karel) fotbal hrál. Už jako malí kluci jsme se chodili dívat do starého Edenu na starou dřevěnou tribunu. To pro nás byla největší motivace, protože jsme také chtěli hrát fotbal. Začínali jsme s bráchou na Slavii už v minikopané. Odmalička jsem se snažil spíš nahrávat a měl jsem z toho i větší radost než z gólů. Což mi zůstalo i po celou kariéru. Překonávat brankáře se mi nedařilo nikdy.
Já zvolil specifickou fotbalovou cestu, jelikož jsem v šestnácti odešel ze Slavie do Německa a tam si začal budovat svou pozici. Nebylo to jednoduché, ale je to životní zkušenost. Dnes už je častější, že mladí kluci odcházejí.
Dávat góly za dorost Bayernu Mnichov bylo jiné. Dokonce jsem dával i hodně gólů za rezervu, která hrála třetí nejvyšší soutěž. Zlom přišel, když jsem měl těžké zranění v Norimberku a vzápětí jsem měl odletět na olympiádu do Sydney s jednadvacítkou. Dlouho jsem se z toho dostával, což mělo potom vliv i na střílení gólů. Tehdy se ze mě definitivně stal jen nahrávač.
První zápas za áčko Bayernu byl fantastický. Předtím jsem si odbyl takové ty zápasy na lavičce, takže jsem tušil, že v Kaiserslauternu nastoupím. Nakonec jsme prohráli, ale panovala nádherná atmosféra. A já chtěl na sobě makat dál, abych se tam dostal znova.
První bundesligový gól jsem dal Stuttgartu. Po narážečce do vápna jsem prostřelil brankáře mezi nohama. Ale prohráli jsme 1:2. Vítězný jsem dal až na jaře, zase Stuttgartu, u nich. První gól byla obrovská radost, čekal jsem na něj asi 30 zápasů. Už jsem byl trochu nervózní a připomínali mi to i lidé okolo. Oslava byla bouřlivá, sundal jsem ze sebe dres. Fotografii z oslavy mám doma zarámovanou.
Nejhezčí gól jsem vstřelil v Berlíně: za stavu 1:1 v první půli brankář Herthy vyběhl mimo vápno a já ho na půlící čáře z voleje přehodil. Kuriózní bylo, že jsme přidali takový i třetí gól. Brankář byl nešťastník kola, bych řekl.
Hezké vzpomínky mám na reprezentační góly z mládežnických výběrů, hlavně na ME do 21 let na Slovensku v roce 2000, což byla i kvalifikace na olympiádu do Sydney. Tam jsem dával dva góly Holandsku. Ten jeden byl moc hezký: obešel jsem brankáře a dával to do prázdné.
V áčku se mi zadařilo doma se San Marinem. Ze šestnácti metrů jsem trefil volejem odražený míč a zvýšil, myslím, na 3:0. S takovým soupeřem se člověk z gólů neraduje tolik, jako kdybychom hráli s Německem, ale vnitřní radost byla velká. Moje nejdůležitější padly v evropských pohárech, například gól proti Anderlechtu rozhodl o našem postupu do semifinále Poháru UEFA.
Teď se snažím hrát krajský přebor ve Vykáni. Měl jsem dlouhý trest za červenou kartu, ale snad se mi tam podaří přidat další góly.“
Další příběhy
Pavel Fořt
Můj nejkrásnější gól byl zároveň tím nejdůležitějším
Zažil bláznivé fanoušky v Drážďanech, zahrál si francouzskou ligu za Toulouse. Ale nejkrásnější a nejdůležitější gól vstřelil útočník Pavel Fořt na Žižkově v dresu Slavie. „Protože jsem udělal takovou stahovačku na gólmana, byl to můj druhý gól v zápase a oba rozhodly o titulu,“ spokojeně se ohlíží za kariérou, kterou zdobí i tituly s Plzní a Slovanem Bratislava.
Dušan Uhrin st.
O fotbale jsem přemýšlel 24 hodin denně
Český národní tým dovedl k jednomu z největších úspěchů v historii, když se podepsal pod stříbrnou medaili z EURO 1996 v Anglii. Dušan Uhrin starší obětoval fotbalu hodně, milovaný sport byl a stále je u něj vždy na prvním místě.
Karel Večeřa
Chodil jsem kopat trestňáky
Karel Večeřa se snaží, aby fotbal bavil hráče, ale hlavně diváky. „A myslím si, že byly pasáže v mé trenérské kariéře, kdy se to mužstvům dařilo,“ pochvaluje si bývalý obránce a trenér, pod jehož vedením nastřílely týmy 435 gólů.
Marek Matějovský
Svůj první ligový gól dodnes považuji za jeden z nejhezčích
Gólové akce spíš vymýšlel a projektoval, ale taky se na něj při zakončení dostalo. Marek Matějovský, aktuálně záložník Mladé Boleslavi, zaskočil nádhernou akcí v mnichovské aréně Německo při debaklu 3:0. Nebo napálil pumelici pod břevno v liverpoolském chrámu Anfield. „Pak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický,“ vypráví někdejší hráč Readingu.