Jan Nezmar
Někdo to tam dotlačit musel
S fotbalem začínal v Hlavnici, odkud pak přes třetiligový Dolní Benešov zamířil do Opavy, která byla jeho prvním angažmá v nejvyšší české soutěži. O rok později opustil své rodné město a přestoupil do Liberce, kde prožil své nejúspěšnější období. Hned v další sezoně pomohl svému novému klubu k zisku premiérového titulu a postupu do čtvrtfinále Poháru UEFA.
Po dvou sezonách strávených ve Slovácku, putoval jedinkrát během své kariéry do zahraničí, když oblékal dres slovenského Ružomberoku, se kterým dosáhl na slovenský double, když v témže roce získal titul ligového šampiona a vyhrál pohár.
Poté se opět vrátil do Liberce a v jeho barvách v sezoně 2011/12 získal další titul. Dosáhl také hranice sta ligových branek, a stal se tak členem Klubu ligových kanonýrů. „Pamatuji si to naprosto přesně. Zase to bylo do té stejné branky, tentokrát v zápase s Bohemians Praha. Navíc to bylo necelý týden poté, co se mi narodil syn. Vběhl jsem do takové polostřely Bořka Dočkala a tečoval to do protipohybu gólmana. Nic to ale neměnilo na té obrovské radosti a euforii, kterou jsem prožíval."
Svoji profesionální kariéru ukončil na podzim roku 2012, v současnosti působí na severu Čech jako sportovní ředitel a hraje fotbal za německý amatérský tým FC Oberlausitz Neugersdorf.
Další příběhy
Lukáš Vácha
Můj první ligový gól dostal označení Váchova brambora
Osmadvacetiletý Lukáš Vácha stihnul na svůj věk už mnohé. Má dva mistrovské tituly, každý s jiným týmem, a získal i prestižní trebl. Navíc patří do širšího kádru české reprezentace a z postu defenzivního záložníka vstřelil několik krásných ligových gólů. Vůbec nejvíc si cení pohárové trefy do sítě Young Boys Bern. „Marek Matějovský mi z rohu poslal balon na vápno a já ho z druhého doteku kopl z voleje do brány. Bylo to fakt top,“ vzpomíná středopolař Sparty.
Irena Martínková
Že jsme hrály s klukama? Ideál!
Starší z dvojčat je povahově klidnější než její o pár minut mladší sestra. Vyniká stejně jako Lucie výbornou fyzickou kondicí a bojovností. Je stálicí reprezentačních výběrů, přičemž ve výběru U19 patřila k základním pilířům, stejně jako nyní v seniorském týmu.
Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“
Radek Černý
Nejvíce gólů jsem dal až jako brankář
Ve Slavii začal jako kluk chytat, protože bydlel tři sta metrů od Edenu. Pevné místo jedničky mu ale zajistila až lapená penalta v rozstřelu Poháru UEFA proti Schalke. „Z brankařského hlediska se dá tento moment srovnat se vstřeleným gólem. Ten jsem za Slavii taky dal,“ říká Radek Černý, brankář se zkušenostmi z reprezentace a Premier League.