Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Jiří Skála

Gól, to není jen můj úspěch, ale úspěch celého týmu

Oblékal dresy Plzně, Slavie, Teplic, Mladé Boleslavi a Českých Budějovic a odehrál téměř 300 ligových zápasů. To je vizitka bývalého záložníka Jiřího Skály, který ani po konci hráčské kariéry nepověsil kopačky na hřebík a trénuje mladé fotbalisty.

V kolika letech jste začínal s fotbalem, kde jste začínal a kdo Vás k fotbalu přivedl?

Začínal jsem v pěti letech, v klubu, který se tehdy jmenoval TJ Slovan Karlov. Karlov je malá čtvrť na okraji Plzně. A asi jako většinu malých dětí mě k fotbalu přivedl táta.

Na jakých pozicích jste nastupoval a jak Vám šlo střílení gólů?

V těch dětských kategoriích jsem nastupoval převážně v útoku a musím říct, že střelecky se mi dařilo. Do patnácti let, kdy jsem přestoupil do tehdejší Škody Plzeň, jsem těch branek střílel dost. Ale postupem času jsem začal opouštět útočné pozice a dá se říct, že během své kariéry jsem nakonec vystřídal úplně všechny.

Vzpomenete si na svůj úplně první fotbalový zážitek?

Myslím, že každému utkví v paměti, když nastoupí k prvnímu soutěžnímu utkáni. U mě to bylo na přelomu pěti, šesti let.

Jaký byl Váš nejsilnější fotbalový zážitek?

Je to asi každé utkání, které se mi povedlo odehrát. Většinou jsem byl na hřišti celých 90 minut, za což vděčím hlavně pevnému zdraví. Ale do paměti se mi asi nejvíc vryjí ty úspěšné zápasy v evropských pohárech.

Jaký byl Váš největší fotbalový vzor?

Měl jsem jediný vzor, sledoval jsem ho tak nějak v rámci možností v televizi. Líbil se mi Bayern Mnichov a Karl-Heinz Rummenigge.

Můžete nám popsat svojí profesionální kariéru?

Od patnácti let jsem byl ve Škodě Plzeň. V osmnácti jsem se už dostal do A týmu, kde jsem začal nastupovat ve druhé lize. V Plzni jsem byl do roku 1998, později přišla Slavia Praha, Teplice, Mladá Boleslav a České Budějovice.

Debutoval jste v lize ve dvaceti letech, když jste v dresu Plzně nastoupil proti Slavii. Jaké jste měl pocity?

Bylo to celé hodně euforické. V základní sestavě Plzně se objevilo osm nebo devět odchovanců. Pro nás všechny to byl obrovský zážitek. Do devadesáté minuty jsme drželi nerozhodný stav 0:0. Bohužel jsme na konci dostali dvě branky. Byl to skvělý zápas, ale ta prohra mrzí dodnes

.Vzpomenete si na svůj první ligový gól?

Určitě si vzpomenu. Bylo to v ročníku 1993/1994, kdy jsme postoupili do ligy. Domácí utkání s Petrou Drnovice. Přesně si to pamatuji, byla to střela z levé strany bodlem.

Jakého úspěchu si ve své profesionální kariéře nejvíc ceníte?

Cením si hlavně té možnosti, že jsem mohl po dobu dvanácti let nastupovat v první lize. A znovu to musím zopakovat. Hodně pro mě znamenají utkání v evropských pohárech a možnost nastupovat za reprezentační tým do jednadvaceti let.

Když se vrátíme k těm zápasům v evropských pohárech, tak tam jste dal taky gól, můžete nám ho popsat?

Bylo to na stadionu Evžena Rošického v zápase se Slovanem Bratislava v předkole poháru UEFA. Dostal jsem centr od mého spoluhráče Karima Adippeho a zakončil hlavou.

Věděl jste už tehdy, že po konci aktivní kariéry by Vás lákala kariéra trenéra?

Nic nebylo předem dané, ale jelikož jsem ukončil kariéru velmi rychle a naskytla se mi možnost přímo v Plzni, kde bydlím, nastoupil jsem jako trenér šestnáctky k ročníku 1992.

Co pro Vás znamená gól?

Gól pro mě znamená hrozně moc. Není to jenom o jednotlivci, ale je to práce celého týmu. Navíc gól celé mužstvo nesmírně povzbudí.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal je pro mě celý život, fotbal mi dává radost a vášeň.

Co byste poradil začínajícím fotbalistům?

To je velice složité. Ale hlavně ať jsou trpěliví, ať ze sebe nejsou nikdy zklamaní a nevzdávají se, když se třeba úplně nedaří. Jak se říká, “trpělivost růže přináší”

Další příběhy

Luboš Kubík

Hrál jsem proti nejlepším hráčům

Sotva někdo napodobí pestrobarevný fotbalový životopis Luboše Kubíka. Dal gól v osmifinále mistrovství světa, penaltou pomohl k postupu do finále EURO, zahrál si v Itálii ve společnosti Maradony, Baggia a Van Bastena, ale také v Německu, Francii a USA. „Jako mladý jsem jenom doufal, že si jednou zahraju první ligu,“ usmívá se záložník, který ještě ve federální lize v Banské Bystrici nastřílel za zápas 5 gólů.

Libor Došek

Každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou

I v 37 letech Libor Došek dokazuje, proč mu náleží prestižní 30. místo v Klubu ligových kanonýrů za 126 tref v elitních soutěžích. Tři z nich nastřílel v Řecku, většinu těch českých za aktuální Slovácko, předtím za Brno a Spartu. V ní získal dva tituly. „Vybavuje se mi hlavně poslední zápas proti Mostu. Vyhráli jsme 5:0, já dal dva góly, první na 1:0. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu,“ vzpomíná.