Lukáš Budínský
Mým snem je Liverpool
Další medailonek náleží hráči Mladé Boleslavi Lukáši Budínskému, který se přes prvoligové štace v Bohemians a Karviné přesunul do města aut.
V kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Začínal jsem na Slavii, když mi byly čtyři nebo pět let. K fotbalu mě přivedla mamka.
Jak vzpomínáš na své fotbalové začátky?
Konkrétně si nevzpomenu, ale začínal jsem právě na Slavii za jednou z branek, vedle byla ještě dřevěná tribuna a škvárový ovál.
Jak pokračovala tvoje cesta ze Slavie až do první ligy?
V mladších žácích jsem ve Slavii cítil, že asi tolik hrát nebudu, tak jsem šel na hostování na půl roku na Háje. Z Hájů si mě vytáhli do Bohemky, kde jsem přes dorost a B-tým nakoukl na první zápas do první ligy pod trenérem Hoftychem. Pak jsem již byl trvale v Áčku Bohemky.
Vzpomeneš si na svůj ligový debut?
Hráli jsme proti Teplicím a šel jsem na hřiště asi na dvacet vteřin, protože si pamatuji, že jsem přišel na hřiště a byl hned konec. Skončilo to, myslím, 1:1.
Na který zápas kariéry nejraději vzpomínáš?
Nejraději vzpomínám na nedávný zápas na Spartě, kdy jsme s Karvinou na Letné vyhráli 3:1.
Vzpomeneš si na svůj první ligový gól?
Vzpomenu, byl totiž trochu náhodný. Měli jsme trestňák kolem půlky a já centroval do vápna a proskákalo to až na zadní tyč. Dal jsem ho Martinovi Berkovcovi, zápas jsme sice prohráli 1:3, ale i tak jsem za něj byl rád.
Vybavíš si svůj nejhezčí a nejdůležitější gól v kariéře?
Každý gól je pro mě hezký, takže nevím, který bych vybral jako nejhezčí, těžko říct. Nejdůležitější ale asi teď proti Spartě, kdy jsme vyhráli s Mladou Boleslaví 4:3, kdy jsem vítězný gól vstřelil v nastavení.
Na jakého spoluhráče nejraději vzpomínáš?
Těch je více. V Bohemce to byl třeba Marek Nikl, v Boleslavi zase Marek Matějovský. Tito kluci toho mají hodně za sebou a byla pro mě čest si s nimi zahrát.
Po poměrně úspěšném působení v Karviné jsi přestoupil do Mladé Boleslavi. Jak k tomuto přestupu došlo?
S Mladou Boleslaví jsem byl v kontaktu již delší dobu, vše se domluvilo ale až po skončení smlouvy v Karviné.
Bereš tento přestup jako posun dopředu?
Určitě ano, dá se říct, že celou dosavadní kariéru jsem vlastně hrál o záchranu. S Boleslaví jsou ty cíle určitě vyšší a tlak na výsledky větší. Určitě je to krok dopředu.
V Karviné jsi byl klíčovou postavou, v Mladé Boleslavi si však budeš muset svou pozici vybojovat. Jaké bylo sžít se s novou úlohou v týmu?
Je to určitě náročnější a pracuji na tom. Určitě tam jsou ještě rezervy, ale snažím se být co nejvíce prospěšný týmu, ať už přihrávkami nebo góly.
Jak ti ve srovnání s Karvinou nebo Bohemians vyhovuje herní styl Mladé Boleslavi?
Rozestavení je jiné a je to více ofenzivní. S útočníky je jednodušší hrát, prakticky jakýkoli balón, který dostanou do vápna, promění v gól.
Máš nějaké fotbalové sny?
Nejraději bych si zahrál v Liverpoolu, ale to je samozřejmě sen, který se mi asi nikdy nesplní. V týmu bych si vždy chtěl zahrát se Stevenem Gerrardem a nyní s Cristianem Ronaldem.
Co pro tebe znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená radost ze hry, snažit se vyhrát každý zápas a dělat radost druhým.
Co pro tebe znamená gól?
Gól pro mě znamená obrovské emoce. Je to něco krásného a vždycky z toho mám velikou radost.
Další příběhy
Milan Petržela
Fotbal je láska. Vyplatí se pro něj makat
Z Hoštic-Heroltic přes domácí ligovou scénu až do Bundesligy a reprezentace. Taková byla fotbalová cesta záložníka Milana Petržely, který během své stále aktivní kariéry dosáhl čtyřikrát na mistrovský titul, dvakrát na zisk poháru a účast na evropském šampionátu v roce 2012.
Markéta Ringelová
Společná radost je na fotbale nejúžasnější
Další medailonek patří sparťanské útočnici Markétě Ringelové. Pojďte společně s námi nahlédnout do světa ženského fotbalu a příběhu jedné z nejlepších hráček naší soutěže.
Martin Fillo
Fotbalem se živím díky trenéru Žaloudkovi
Velezkušený ofenzivní univerzál Martin Fillo je odchovancem Plzně, ale zahrál si i v Norsku nebo Anglii. Vůbec nejlépe se však cítí až v Teplicích, kde je lídrem mužstva číslo 1. Co o sobě prozradil v rámci projektu Můj první gól?
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.