První zápas v Champions League na Santiago Bernabéu proti Realu Madrid, v nedávné době pak výhra na půdě Manchesteru City a řada dalších utkání se Tomáši Vaclíkovi navždy vryla do paměti. Dobře si ale také uvědomuje, odkud pochází a kde dělal první fotbalové krůčky.

V kolika letech a kde jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Přivedla mě k němu paradoxně moje mamka. Mě a bráchu vzala na trénink do Frýdku Místku. Začínali jsme ve Válcovnách plechu Frýdek Místek. Začal jsem jako hráč v poli a až časem jsem se dostal do brány.

Na jakých pozicích vám to v mládí šlo nejlépe? Dával jste i góly?

Dával jsem spoustu gólů, ve Frýdku jsem na turnajích kopal i přímé kopy, takže mi to tam padalo. Pak jsem se dostal do brány, protože jsem jako jeden z mála neměl strach z balónu. Když mi to šlo, už jsem v bráně zůstal.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní gól?

Ve Vítkovicích jsme hráli na turnaji, to jsme hráli proti klukům, ke kterým jsem později přestoupil. Gól si pamatuju, protože jsem ho dal svému budoucímu spoluhráči téměř z půlky hřiště.

Kudy vedla vaše cesta do první české ligy?

Z Frýdku jsem šel do mladších žáků Vítkovic. To jsem začínal v uvozovkách s velkým fotbalem, protože už se přecházelo na větší hřiště. Ve Vítkovicích jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V 17 letech jsem začal trénovat s áčkem týmu a v 18 jsem už odchytal první zápas ve druhé lize. Poté jsem chytal pravidelně, což mi i pomohlo dostat se do reprezentace. Z Vítkovic jsem šel na Žižkov. Tam jsem odchytal půl roku v druhé lize a přestoupil jsem do Sparty.

Jak vzpomínáte na váš ligový debut?

Vzpomínám si, že jsem byl hodně nervózní. Hráli jsme proti Hradci Králové a prohráli 1:0. Ale vzpomínky na ten zápas mám dobré. Vždy jsem snil o tom, že v té lize budu jednou chytat a ten den se mi to splnilo.

Jak vzpomínáte na angažmá na Žižkově? Pamatujete si na některé zajímavé momenty, zápasy či zákroky?

Vzpomínám si, že to byla taková trochu bojovka. Všichni věděli, že Žižkov nebyl zrovna v nejlepší finanční kondici. Nakonec jsme ale poskládali hodně hladový tým. Také jsme měli přísného trenéra, ten z nás dostal více, než naše maximum. I přese všechno jsme měli dobrý plán a nakonec jsme postoupili. Bohužel v první lize už to nestačilo, byli jsme spíš za otloukánky.

Po půl roce v první lize jste se přestěhoval na Letnou, tak jak vzpomínáte na ten přesun?

Byl to velký skok do úplně jiného světa. Do té doby jsem působil ve Vítkovicích a na Žižkově, to jsou kluby sice s velkou historií, ale menší. Ve Spartě bylo všechno větší. Velcí hráči, velké zápasy, velký stadion, ale i velký tlak a konkurence. To pro mě byly nové věci, na které jsem nebyl zvyklý. Učil jsem se, jak se v tomto světě pohybovat a to pro mě byla velká škola.

Jak vzpomínáte na první utkání ve Spartě?

Moje první utkání za Spartu bylo paradoxně proti Žižkovu. Vyhráli jsme 2:0. Vzpomínám si, že to byl i první zápas Kuby Brabce, znali jsme se už delší dobu, byli jsme kamarádi a nastoupili jsme spolu poprvé za Spartu. Bylo to velice příjemné, protože na Žižkově jsem to znal a zápas jsme vyhráli.

V sezóně 2012/2013 jste se Spartou hráli Evropské poháry, v Evropské lize jste ve skupině narazili na Olympique Lyon, v šestnáctifinále na Chelsea - jaké máte na to vzpomínky?

Bylo to skvělé. Začalo to už předkoly, když jsme postoupili přes Admiru Wacker a Feyenoord Rotterdam. Po remíze 2:2 nás doma hnal plný stadión k postupu a dostali jsme se tak do Evropské ligy. Pouť ligou byla fantastická. Postoupili jsme z těžké skupiny, povedlo se nám několik výsledků a s Chelsea jsme vypadli až gólem v nastavení. Pro mě to bylo něco úplně nového. Měli jsme dobrý tým, Chelsea jsme byli vyrovnaným soupeřem a sahali jsme po postupu.

Vzpomínáte si na nějaký důležitý zákrok proti Chelsea?

Myslím, že jich tam bylo víc. Měli jsme všichni super den, podařilo se nám dát rychle branku a vypadalo to, že by se to mohlo podařit. Všechno nám hrálo do karet, ale pak Eden Hazard jako střídající hráč zápas rozhodl.

Jak vzpomínáte na mistrovskou sezónu se Spartou 2013/2014?

Ta sezóna začala docela špatně, vypadli jsme z evropských pohárů. Myslím však, že bylo dobře, že zůstal u týmu trenér lavička, poté přišel Bořek Dočkal. Myslím, že to bylo obrovské posílení pro tým, takového hráče jsme přesně potřebovali. V tu sezónu jsme hráli dobrý fotbal, všechno si sedlo a prohráli jsme jenom jeden zápas. Nakonec jsme vyhráli i pohár proti Plzni na penalty. Všechno se skvěle sešlo.

Nelze opomenout pohárové finále proti Plzni na Edenu a infarktové pokutové kopy. Zkuste nám popsat celý ten zápas. Co se vám honilo hlavou během penalt?

Pamatuji si, že ten den hodně pršelo a tomu odpovídal i stav hřiště. To moc nenahrávalo kombinačnímu fotbalu. My jsme dostali gól v druhém poločase a vyrovnali až penaltou, nařízenou v nastavení. Prodloužení se nehrálo a tak rozhodovaly penalty. Až v desáté sérii, takže hrozilo, že bychom šli kopat i my, gólmani. Byl to hodně dlouhý zápas a já osobně jsem byl rád, že na nás gólmany už nedošlo.

Co se vám honilo hlavou, když pořád nedocházelo k rozřešení?

Že už bych mohl nějakou penaltu chytit. (úsměv) Už si nejsem jistý, ale myslím, že jsem žádnou penaltu nechytil. Někdo jenom přestřelil bránu nebo trefil tyč. Kluci mi pořád dávali šanci, abych nějaký zákrok udělal a penaltu chytil. Pak už by další náš kopající hráč měl šanci zápas rozhodnout.

Jaký to byl pocit vyhrát proti v té době největšímu rivalovi?

Pro mě to byl skvělý pocit. Já jsem do té doby nic nevyhrál. Když jsme postoupili s Žižkovem, tak jsme skončili druzí. První i druhou sezónu ve Spartě jsme také skočili druzí. Tímto jsem zlomil svojí negativní sérii a byl jsem moc rád, že se mi podařilo něco vyhrát. Tentokrát dokonce double.

Teď už k zahraničnímu angažmá v Švýcarsku, jaký pro vás byl přechod z české ligy do švýcarské?

Vzhledem k tomu, že tam byl Marek Suchý, tak vše proběhlo hladce a do týmu jsem ihned zapadl. Basilej je úžasný klub, všichni mě hned skvěle přijali.

Vzpomínáte si na svůj první zápas za Basilej?

To jsme vyhráli 2:1 v Arau. Mohl jsem mít i asistenci na gól, Embolo po mém dlouhém výkopu obešel i gólmana, ale potom dlouho čekal a obránce mu to sebral. Což je škoda, mohl to být opravdu speciální vstup do švýcarské ligy.

S Basilejí už máte na kontě tři tituly, ale třeba i starty v Champions League. Jaký je to pocit, nastoupit k zápasu za zvuku nepochybně nejznámější sportovní znělky?

Je to úžasný pocit, strašně jsem se na to těšil. Jako malý jsem Ligu mistrů doslova hltal. Je neskutečné tu znělku slyšet přímo na hřišti. Navíc můj první zápas v Lize Mistrů byl na Realu Madrid. Na to člověk nikdy nezapomene...

Jak vzpomínáte na svou reprezentační premiéru v A-týmu?

Byl to zápas v Olomouci se Slovenskem, vyhráli jsme 3:0. Udržel jsem nulu, takže super premiéra. Přijela spousta známých z Moravy, dobrý zážitek.

Co pro vás znamená reprezentovat?

Úplně to nejvíc. Být součástí toho týmu je něco úžasného. Nesmírně si vážím, že mám tu možnost reprezentovat svou zemi. Pro mě to znamená ještě více než hrát třeba zápasy v klubu v Lize mistrů.

Jaký máte ve fotbale cíl, kterého byste chtěl ještě dosáhnout?

Mým snem je zahrát si v Premier League. Podle mě je to pro brankáře nejtěžší soutěž a chtěl bych si vyzkoušet, jestli na ní sportovně mám. V tom je mým vzorem Petr Čech, který nedávno vychytal 200. nulu, čímž se stal ikonou anglické ligy.

Máte svůj brankářský vzor?

Když jsem byl menší, tak to byl Fabien Barthez. Když jsem začínal fotbal více vnímat, tak zrovna Francie s ním v bráně vyhrála mistrovství světa. Potom to byl Iker Casillas. Tím pro mě byl ten zápas na Realu o to speciálnější, a po zápase jsem od něj získal i dres na památku.

Který zákrok považujete za nejdůležitější v kariéře?

Těžko říct. Každý zákrok brankáře je důležitý, protože zabrání gólu. I z nepovedených střel totiž může padnout branka.

Na které zápasy ve vaší kariéře nejraději vzpomínáte?

Určitě zápas s Basilejí na Arsenalu, který mi osobně vyšel. Vybavím si utkání se Spartou na Chelsea, s Basilejí proti Manchesteru United, vítězství na Manchesteru City... Je toho víc.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená, že jsem byl pokořen, že v ten moment byl soupeř prostě lepší. Je to kouzlo fotbalu, kvůli kterému tolik lidí fotbal sleduje. Ale mým úkolem je jim zabránit a trošku tím ten fotbal kazit (úsměv).

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená strašně moc. Spoustu mi toho dává a naplňuje mě. Věnuju se mu odmala a cítím, že mě posouvá dál i jako člověka. Je to pro mě překonávání překážek, posouvání sebe samého. Je to láska.