Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Horst Siegl

Gól, to je radost a vítězství

Horst Siegl, přezdívaný Sigi, je bývalý fotbalista a reprezentant Česka. Patří k nejúspěšnějším střelcům historie, je čtyřnásobným králem střelců české ligy (1993/94, 1996/97, 1997/98, 1998/99), víckrát se králem střelců stal jenom Josef Bican. Ve své kariéře nastřílel 176 ligových gólů a 7 reprezentačních. Je jednou z legend Sparty.

Do 31. března 2014 byl se 133 góly nastřílenými v 1. české fotbalové lize jejím nejlepším kanonýrem, než jej překonal David Lafata. „Zatím mě nepřeskočil v tom hlavním králi střelců. Já to ale Davidovi přeji, jelikož je to strašně skromný kluk a myslím si, že do Sparty přišel v ideální čas. Je to podobný typ útočníka, jako jsem byl já, má okolo sebe dobré hráče, stal se vůdčí osobností Sparty. Já mu přeji, aby ty góly dával, a když v tom bude pokračovat, tak si myslím, že by mě mohl i překonat," říká kanonýr, který předtím střílel branky i ve společné československé lize.

Poslední ligový zápas odehrál 28. srpna 2006 v dresu Mostu proti Teplicím, v něm vstřelil svůj poslední, 176. ligový gól. Čtyři dny poté byl oficiálně představen ve funkci asistenta trenéra na Letné, čímž skončila jeho hráčská kariéra.

Další příběhy

Miroslav Baranek

Dávat góly častěji a život by byl krásnější

Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“

Petr Kouba

Hrdý jsem na nulu proti Barceloně

Před dvaceti lety chytal Petr Kouba ve Wembley ve finále EURO, pomohl k titulům Spartě a La Coruni. Ale taky dal ligový gól. Na Letné. „Sparťanští fanoušci mě vyvolali, abych si šel kopnout penaltu. Běžel jsem přes celé hřiště a za rozhodnutého stavu 3:0 ji proměnil,“ usmívá se bývalý skvělý brankář. „Když jsem na ni běžel, do půlky hřiště to bylo fajn, euforie. Od půlky už jsem ale začal přemýšlet, jak a kam to kopnu. Dopadlo to dobře, gólman šel na druhou stranu.“