Velezkušený ofenzivní univerzál Martin Fillo je odchovancem Plzně, ale zahrál si i v Norsku nebo Anglii. Vůbec nejlépe se však cítí až v Teplicích, kde je lídrem mužstva číslo 1. Co o sobě prozradil v rámci projektu Můj první gól?

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem v pěti letech v plzeňském klubu TJ Sokol Košutka. Přivedl mě tam můj brácha, který byl o čtyři roky starší. Dost jsem k němu vzhlížel. Takže když začal hrát fotbal, šel jsem s ním.

Na jakých pozicích jste v dětství nastupoval?
Vždycky jsem chtěl dávat góly. Proto jsem šel od začátku do útoku.

Vybavíte si nějaké góly z té doby?
Gól, který mě utkvěl v paměti, byl ten z finále žákovské ligy proti Zlínu. Vstřelil jsem branku na 1:0 a byla to obrovská euforie. Letěl dlouhý balon do vápna a stoper ho chtěl nahrát hlavou brankáři, ale dal to moc krátce, já to doběhl a krásně přeloboval brankáře. Pomohlo nám to k titulu.

Kudy vedla vaše cesta až na ligové trávníky?
Do osmi let jsem hrál za Košutku, pak jsem spolu s bráchou přešel do SK Plzeň 1894. Tam jsem strávil dva roky a následně přestoupil do Viktorie Plzeň, kde jsem měl tu čest spolupracovat s trenérem Žaloudkem. Vedl mě pět let a díky němu se teď mohu živit fotbalem. Měl na nás obrovské nároky, hodně se pod ním trénovalo. Nejsem jediný z té třídy, kdo teď hraje ligu. Velký dík za to patří právě jemu.

Vzpomenete si na svůj ligový debut?
Můj první zápas byl proti Baníku v dresu Viktorie Plzeň. Trenér Cipro si mě tenkrát zavolal, jestli jsem na to připravený, jestli se z toho nep...ru. Odpověděl jsem, že se na ten zápas moc těším. Tenkrát přišel plný stadion, ale bohužel jsme prohráli 1:2. I tak to pro mě ovšem byl neskutečný zážitek.

A jak vzpomínáte na svůj první ligový gól?
Samozřejmě hrozně rád. Bylo to pro mě nesmírně emotivní. Šlo o můj teprve druhý zápas v lize a soupeřem byly Blšany. Do zápasu jsem naskočil asi v 70. minutě a měl tam několik dobrých momentů, ale ten gól přišel až v závěru. Přilétl centr z pravé strany, od klubka hráčů míč propadl až ke mně, já si ho přehodil na levou a pak ho placírkou poslal za záda Chvalovského. V tu chvíli jsem byl v sedmém nebi. Spolu s Blšany jsme měli nejméně bodů, takže šlo o důležitý záchranářský boj. A my ho vyhráli 2:1.

A vybavíte si i své první trefy za Viking Stavanger a Teplice?
Samozřejmě. První gól za Viking jsem vstřelil v Tromsö, což je nejsevernější ligový klub v Norsku. Byla tam velká zima a já dával branku na 1:0. Můj spoluhráč vymotal dva soupeře u vápna, předložil mi míč na pravou stranu a já dal housle gólmanovi. Byl to můj čtvrtý zápas v Norsku. Šel jsem tam s velkým očekáváním, takže jsem byl rád, že ten gól přišel takhle brzy.

A co vaše první trefa za Teplice?
Ta padla tady doma na Stínadlech proti Olomouci. Z pravé strany utekl Tomáš Vondrášek a dával střílený centr do vápna. Já šel do souboje s protihráčem a trefilo mě to do temene. Byl to můj vůbec první zápas za Teplice. Měl jsem tehdy dobře našlápnuto.

To určitě, protože jste tehdy dal pět gólů za čtyři zápasy...
To bylo asi moje nejgólovější období. V Teplicích mi to celkově sedlo a i začátek jsem tu měl výborný.

Vzpomenete si na svůj hattrick za Viking?
Určitě. Bylo to doma s Odd Grenlandem a my zvítězili 3:1. Tenkrát jsem se vracel po půlročním zranění a říkal jsem si, ať jsem hlavně v klidu a v zápase moc nekazím. No a nakonec jsem vstřelil hned tři góly, což pro mě bylo hodně emotivní.

Co vám vlastně dalo zahraniční angažmá?
Vzpomínám na něj jenom pozitivně. Nasbíral jsem tam spoustu zkušeností a naučil se řeč. Šel jsem tam ve 20 letech a vydržel tam tři roky. Dá se říct, že jsem tam i dospěl. Byla tam se mnou spokojenost a spokojený jsem byl i já.

A co reprezentace? Vzpomenete si na svůj první start za národní tým?
To bylo v Jablonci, za trenéra Straky při utkání s Maltou. Nebyl to jednoduchý zápas. Vyhráli jsme gólem v závěru a já odehrál prvních 45 minut.

Co pro vás znamenalo reprezentovat Česko?
Jako pro většinu hráčů to i pro mě byla čest a splnění dětského snu.

Na jaké své góly vzpomínáte nejradši?
Na první ligový i ten v dresu Plzně z předkola Ligy mistrů proti dánské Kodani. Ve sprintu jsem běžel z pravé strany k bráně, Pavel Horváth udělal kličku na vlastní polovině a pak mi pravačkou poslal balon přímo na prsa. Já chtěl nejdřív ihned pálit, ale bohužel jsem se dostal ze střeleckého úhlu. Centrovat nebylo komu, tak jsem udělal takovou koloběžku a levačkou vystřelil na zadní tyč. Byl to krásný a moc důležitý gól. Navíc myslím, že pak vyhrál i nějakou cenu.

Co pro vás vlastně znamená gól?
Gól je pro mě vyústěním týmové práce. Je to takový vrchol každého zápasu. Odmala jsem navíc rád vyhrával, k čemuž vedou právě góly.

A co pro vás znamená fotbal?
Všechno!